Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Heavymetalová scéna už asi velkou kapelu nezrodí. Alespoň ne do doby, než ty stávající vymřou. Je tu ale bohaté podhoubí, které bere toto řemeslo dostatečně vážně a s neutuchající energií se pouští do dalších a dalších nahrávek, aby si získaly srdce příznivců těžkého kovu a na festivalech příznivější dobu pro svá vystoupení, než pod sluncem vysoko na obloze. Jednou takovou partou nadšenců je polská kapela CRYSTAL VIPER uskupená okolo zpěvačky Marty Gabriel. Po dlouhá léta Marta fungovala současně i jako kytaristka, nedávno se však chopila basy, zřejmě jí už docházela trpělivost s nestálostí muzikantů obstarávající tlusté struny. Od minulé desky tak došlo ke kompletní výměně rytmické sekce. Zcela recentně se kapela rozloučila i se svým druhým kytaristou Ericem Jurisem (aktuální album ještě nahrával), kterého nahradil Sicilan Giuseppe Tiyris. Podstatné je, že hlavní držák a zručný kytarista Lukasz "Andy Wave" Halczuch je stále na palubě.
Předchozí řadovka „The Cult“ byla tradičním heavy metalem. Poctivý, povedený, ale osobně mi to přišlo jako příliš konzervativní přístup, zvlášť po svém melodičtějším a variabilnějším předchůdci „Tales of Fire and Ice“. Naštěstí u klasického „hevíku“ nezůstali a posunuli se dál. Ve svých výrazových prostředcích drobet potemnili, trochu přitvrdili a zrychlili. Ostatně už úvodní „Fever Of The Gods“ ukazuje, že tentokrát se pohybují více v powermetalových vodách. S minulou nahrávkou mají nicméně společné hlavní téma. Tím je snový svět H.P. Lovecrafta. Jeho příšera s chapadly okolo tlamy nepřestává být inspirací pro popkulturu ani po skoro sto letech od publikace oné legendární povídky. Nakonec i obal se povedl a atmosféru nahrávky vystihuje pěkně. Ve středním tempu se pomalu valí těžká ústřední melodie v „The Key Is Lost“. Tato skladba je silným momentem alba, kde kromě povedeného hlavního motivu se ukáže i talent mladého bubeníka Kuby Galwase. Zvláště v závěrečné části si pozornost strhává na sebe.
„Heading Kadath“, „Book Of The Dead“ nebo „Escape from Yaddith“ jsou spolu se singlem „Fever Of The Gods“ rychlé powermetalové skladby. CRYSTAL VIPER si zachovali své přednosti a cit pro melodie a naroubovali je do ostřejších poloh. Kapele tato tvář sedne a aktuální počin tak nechává „The Cult“ za sebou. „The Silver Key” je stadiónový hit vycházející z rukopisu velkých „vlasatých“ kapel z osmdesátých let, které podobné skladby mířily na ovládání desetitisícových davů. Je to tak schématické, až je to krásné. Za mě palec nahoru, do konceptu alba se to hodí a kapele přeji, ať si to letos vyzkouší na WACKENu před velkým publikem (i přesto, že svůj set budou hrát pod poledním sluncem). Cover „Gods Of Thunder Of Wind And Of Rain“ od BATHORY je bonus na závěr velmi podařeného alba.
CRYSTAL VIPER nikdy nebyli úplně originální kapelou, ale na novince je viditelných citací podstatně méně. Mnohem více prezentují vlastní tvář. Zachovali si své přednosti a naroubovali je do ostřejších poloh. Jejich nejlepší album? Já bych neváhal toto označení použít.
1. Return To Providence
2. Fever Of The Gods
[video] 3. Old House In The Mist
4. The Key Is Lost
5. Heading Kadath
6. Book Of The Dead
7. The Silver Key
[video] 8. Wayfaring Dreamer
9. Escape From Yaddith
10. Cosmic Forces Overtake
11. Gods Of Thunder Of Wind And Of Rain
Diskografie
The Silver Key (2024) The Cult (2021) Tales of Fire and Ice (2019) Queen of the Witches (2017) Possession (2013) Crimen Excepta (2012) Legends (2010) Metal Nation (2009) The Curse of Crystal Viper (2007)
DALŠÍ INFORMACE
Datum vydání: Pátek, 28. června 2024 Vydavatel: Listenable records Stopáž: 46:43
Tohle album ukazuje, že zřejmě nejen samotná skupina, ale i vlastní jednoduše melodický deathmetalový styl se zdá značně vyčerpaný, alespoň pokud se dělá takto klišovitě, jako to předvádí současní THE BLACK DAHLIA MURDER. Hodně vlažné je to.
Obávám se, že tohle je jediná filmová verze Homéra, kterou jsem potřeboval vidět. Není bez chyb, ale tahle pomalá, temná a rozbolavělá věc dokáže zasáhnout na komoru. I proto, že vysekaný Ralph Fiennes je dokonalý Odysseus. Komorní drama o vině a PTSD.
Tato mladá švédská skupina v sobě nese esenci rockového pravěku 70. let stejně jako dravou razanci devadesátek a garage rockovou neurvalost. Občas i hitový potenciál, co mi připomněl pecky od THERAPY?. Výborné retro.
Pro poslech italského power metalu se člověk vždy musí zaštítit ochrannými kouzly. Kupodivu to není nutné pro poslech této party. Projev je civilní, více se opírá o instrumentální výkony inklinující k progu, k tomu zajímavý vokál. Slušné.
Z podzemí Věčného města vzešla tahle gothic/doom parta, která si za vzor bere švédské DRACONIAN a další podobné spolky. Příjemná melancholická záležitost, která na hodinu čas poněkud zpomalí.
Ambient, který je široce rozkročen mezi svoji chill a dark zónu říznutý dungeon synthem. Má oblíbená relaxační hudba poslední doby. Oproti minulému albu „Another Time“ sází trochu víc na „vesmírné“ rejstříky a větší dějovost.
Tak tohle album je pro mě trochu oříšek. Emo rock, který osciluje mezi příjemnou energickou ladností a hodně podbízivými a banálními refrény. Ty na efekt stavěné melodie bolí, ale z nějakého důvodu to poslouchám už poněkolikáté. Je to kýč, ale baví.