"Nikdo nám pod nosem nebude střílet prezidenty.” (MM)

Je to tady. Ultra drzá a politicky nekorektní sága The Boys (2019) se nám překlopila do čtvrté, dle dostupných informací předposlední série. Čekání na Butchera a jeho Bandu tentokrát trvalo plné dva roky a já hořel nedočkavostí, jelikož předchozí řada nastavila laťku zábavy, vulgarity, bizáru a vizuálního hnusu pořádně vysoko. Člověk si ovšem dosažení vrcholu častokrát uvědomí teprve tehdy, když dojde na nečekaný ústup z vytyčených pozic. Třetí řada byla skutečně jakýmsi evolučním vyvrcholením v rámci seriálu, jeho příběhu, prokreslení charakterů a ve způsobu, který posunul hranice toho, co lze ještě v televizním komerčním projektu legálně vypustit do světa (epizoda „Herogasm”). Jestliže třetí série značila progres, pro tu aktuální je bohužel signifikantní přešlapování na místě. Ne. Není to průšvih, ani podprůměr a dvě konkrétní epizody dokonce řadím k tomu nejlepšímu, co tahle praštěná televizní show doposud nabídla. Jenže v celkovém pohledu se nemohu ubránit jisté pachuti, pocitu o nevyužitém potenciálu a nedostatku odvahy riskovat, nehledě na recyklaci těch samých situací a vtípků.

Předpokládám, že recenzi si budou číst pouze diváci, kteří znají předešlé série, a tudíž si mohu odpustit rekapitulaci notoricky známých událostí a všech zásadních dějových zvratů. Tedy jen pro pořádek. The Boys z produkce Prime Video jsou černohumorný, akční, satiricky uchopený seriál, jehož původ náleží stejnojmennému komiksu pro dospělé čtenáře. Na seriálu je velmi přitažlivá jeho ignorace jakékoliv politické korektnosti. Utahuje si ze sociálních sítí, z médií, celebrit, militarismu, homofobie, rasismu, misogynie či kultu osobnosti. Primárně sice kope do krajní pravice, ale nemá problém zesměšnit ani levičáky. V seriálu umírají nacisté, liberálové, katolíci, homosexuálové, heterosexuálové i rozkošná zvířátka. The Boys si ale především vytírají zadek s USA a brutálním způsobem reflektují tamější společensko-politické nálady. 

Celý tenhle satirický cirkus je navlečen na fenomén superhrdinů. V realitě, jakou seriál nabízí, nejsou celebritami ani tak herci a populární hudebníci, ale superhrdinové. Vystupují ve velkorozpočtových filmech, od běžných smrtelníků sbírají lajky na Instagramu, jejich obličeje jsou součástí marketingu a celkově se těší obrovské slávě. Od klasických archetypálně pojatých předobrazů z komiksových sešitů se však tihle „hrdinové” značně odlišují. V drtivé většině jde o sebestředné, arogantní, narušené a krajně prospěchářské svině, v jejichž čele stojí psychopatický ekvivalent Supermana, který trpí mesiášským komplexem. Právě to byl hlavní důvod, proč mě seriál svého času tolik chytnul. MCU a částečně i DC tehdy ještě kralovaly filmovému průmyslu a já už měl upřímně řečeno všech těch Spidermanů, Thórů a Black Pantherů plné zuby. Seriál The Boys mi nabídl diametrálně odlišný zážitek. „Aquamana” souložícího s rybami, chlípného „Invisible Mana” masturbujícího na dámských záchodcích či fetujícího „Flashe”. Bylo to svěží, rebelské a vysoce návykové. Štiplavý komentář o reálných problémech zabalený do zvráceného anti-komiksového kabátku. Jak navíc dokazuje úvodní citace této recenze, seriál nejenže stále drží prst na tepu doby, ale dokonce zvládá některé události i předvídat. 

O to více mě mrzí, že má aktuální řada tak velké problémy s tempem vyprávění a ještě ke všemu buduje naprosto zbytečné, do slepé uličky vedoucí podzápletky. Každá série má na kontě sice nějaké ty výplňové epizody, ale tentokrát je jich více, než bych si přál. Skoro bych řekl, že první tři jsou v tomto ohledu naprosto zbytečné a neposunou děj ani o píď. Chtělo by to asi ostřejší střih podpořený větší odvahou scénáristů riskovat. Karty jsou nicméně od počátku vyložené a jasně čitelné. Tedy k věci. 

Tajnůstkářská Victoria Neuman (Claudia Doumit) je jen krůček od oválné pracovny, přičemž zůstává pod bedlivou kontrolou nebezpečného a především všehoschopného Homelandera (Antony Starr). Mocného, zlomyslného, dětinského, do sebe zahleděného narcise, sadisty, psychopata a neomezeného vůdce Sedmičky. Týmu těch nejsilnějších superhrdinů na světě, vyšlechtěných k dokonalosti konglomerátem Vought-International. Někdejší šéf Bandy Billy Butcher (Karl Urban), který s morálně zkaženými „supráky” bojuje, je mezitím rozežírán mozkovým tumorem. Nejenže mu dochází čas, ale díky svým lžím a vypočítavé povaze ztratil vůdčí postavení. Musí proto najít způsob, jak navázat opětovnou spolupráci s Bandou. V sázce je opravdu hodně. Pokud se vedení ve Spojených státech ujme skrytá superhrdinka Neuman ovládaná psychicky nestabilním Homelanderem, bude osud lidstva s největší pravděpodobností zpečetěn. Zhruba takto vypadá stav na šachovnici a tentokrát půjde o vysoce politickou partii. 

Dokonce si myslím, že způsob jakým výkonný producent seriálu, scenárista a režisér Eric Kripke kope do republikánů a radikálních pravičáků, dosahuje ve čtvrté sezóně naprostého maxima. Pro někoho může být taková útočná rétorika až příliš tlačená na sílu, ale já osobně s tímhle opravdu nemám problém. Znalci západní politiky budou možná zírat a bezpečně rozpoznávat dialogy a hesla, která jakoby kopírovala současné trumpovské slogany a průpovídky pravicových politických komentátorů, zbloudilých instagramových fašistů a novodobých demagogů. Je to dobře? Asi záleží, na jaké straně barikády stojíte a také na tom, jak snášíte stav, kdy vám někdo pod nos doslova cpe své názory. Otevřené hledí se ale v tomto případě vyplatí, neboť i přes otravnou doslovnost, poukazují scenáristé na reálné sviňárny, které by neměly přehlížet ani političtí analfabeti. Přiznám se, že například praktiky, jimiž nová postava Sister Sage (Susan Heyward) a Homelander zneužívají nespokojené a všeobecně přehlížené sociální skupiny k účelnému podněcování nenávisti, jsou vskutku mrazivé. A to tvrdím jako člověk, který se řídí selským rozumem a o politiku se rovněž příliš nezajímá. Nic naplat. Tento seriál uměl vždy výstižně podchytit aktuální dění ve společnosti, což se mu vzhledem k blížícím se volbám v USA daří i tentokrát.

Daleko horší je fakt, že seriál sice umí dělat solidní politickou satiru, ale jaksi zapomíná na práci s postavami a především na nějaký nosný dějový oblouk. Kromě Butchera a Homelandera tu jsou ostatní tentokrát jaksi do počtu (do čtvrté epizody určitě). Hughie Campbell (Jack Quaid) prvními díly doslova propluje bez povšimnutí. Mother’s Milk alias MM (Lazaro Alonso) a jeho neustále se opakující domácí trampoty mě už prakticky nezajímají. V každé sérii se MM zas a znovu rozhoduje, zda dát přednost Bandě před svou rodinou a výsledek je pokaždé stejný. Pečlivě budovaný vztah mezi Kimiko (Karen Fukuhara) a Frenchiem (Tomer Capone) se nepochopitelně zasekne na mrtvém bodě, jelikož z Frenchieho se stane nadšený fanda řitních věnců. Ne opravdu. Nechť si na chemických látkách závislý Francouz spí, s kým chce. Konečně náznaky jeho bisexuality se v seriálu vyskytly již v minulosti. To ale nemění nic na tom, že v případě čtvrté série působí nalezení nové pánské známosti děsně vykonstruovaně. 

Účelné prodlužování vedlejších dějových linií či umělé vytváření miniaturních příběhů uvnitř stěžejního narativního oblouku je stará seriálová praktika, která má za úkol natáhnout stopáž a někdy i navýšit počet jednotlivých epizod, ale musí se to umět. Na tento nešvar částečně dojela kupříkladu druhá řada kultovního Městečka Twin Peaks (1990), kde několik vedlejších linek vyšumělo zcela do prázdna a neměly absolutně žádný dopad na závěrečné vyznění příběhu. Skvěle to naopak fungovalo u první řady Temného případu (2014). Na pozadí centrální zápletky, což bylo mnohaleté pátrání po sériovém vrahovi, se odehrávaly i soukromé eskapády dvou detektivů. Na první pohled něco, co pouze velmi dobře sloužilo k hlubšímu prokreslení charakterů, ale jak se nakonec ukázalo i tyhle odbočky zahrnující dávné křivdy a bolístky, měly zásadní vliv na vyvrcholení několika příběhových zlomů.

Aktuální řada The Boys ale takovou propracovanost a provázanost s hlavními nosnými tématy nenabízí. MM si jako už poněkolikáté uvědomí, že jeho rodina nebude v bezpečí, dokud Sedmička neskončí. Frenchie o svou novou známost přijde, projde si menší osobní krizí (už zase) a naváže na zvláštní vztah s Kimiko. Hughie se konečně rozloučí se svým umírajícím otcem a přijme do svého života odcizenou matku. Téměř všechny tyhle drobné nitky se odvíjejí jen tak mimochodem, nejsou příliš zajímavé a především nemají vliv na hlavní dějovou kostru, kterou dopředu reálně posune až finální epizoda. V zásadě jde o mnohahodinové oddalování toho, co stejně musí přijít. Samozřejmě tu jsou nějaké záchytné body, s nimiž seriál celkem obratně pracuje. Ten první je kontinuální a je jím poražení Homelandera, leitmotiv celého seriálu. Druhý bod, příznačný výhradně pro aktuální sérii, se týká hlavně Butchera a jeho snahy o vytvoření vysoce toxického viru, který by dokázal zabít Homelandera. Vtip je v tom, že užití takového viru by způsobilo genocidu všech superhrdinů na světě, tudíž i osob, na kterých mu záleží. 

The Boys vždy uměli nenuceným způsobem hrát na city. I tady se v kulisách vysoké politiky a brutálních bitek najde prostor pro několik dojemných okamžiků, jejichž společným pojítkem jsou tentokrát motivy odpuštění a vykoupení. Více než kdy jindy čelí postavy své minulosti. Některé, jako v případě Kimiko a Frenchieho, minulost krutým způsobem dostihne, ale jiní se s ní dokáží vypořádat. Nejrychlejší muž světa A-Train (Jessie T. Usher) začne naplno spolupracovat s Bandou a definitivně vyrovná účty s Hughiem, kterému v úplně prvním díle omylem zabil přítelkyni a uvedl tak do chodu celý sled událostí. Hughie mu odpustí a uzavře tak jeden dlouhodobě trvající konflikt. Kdo ovšem odpouštět neumí, je jižanská milovnice Boha a zároveň další nová tvář seriálu Firecracker (Valorie Curry), která pomstychtivou kampaní drtí Starlight (Erin Moriarty) a ničí tím její pracně budovaný veřejný obraz. Své bolestné minulosti se dokonce postaví i samotný Homelander, byť ten spíše než na odpuštění, vsadí na tradičně znepokojivý přístup završený krvavým šílenstvím. 

Když už jsme u toho, tak mi nezbývá než smeknout před mrazivým výkonem Antony Starra. Jeho Homelander je stále tím padouchem, kterého je učiněná radost nenávidět. Další a další nové vrstvy jeho zvrácené cynické mysli mě nepřestávají udivovat. Jsem si jistý, že mladý student psychologie by na téma osobnosti Homelandera mohl klidně zpracovat objemnou disertační práci. Byl to hajzl už v době, kdy ještě musel poslouchat nadřízené, ale v případě čtvrté řady už se skutečně utrhl ze řetězu. Svým způsobem je nyní generálním ředitelem Vought-International, přičemž jeho chování se zhoršuje úměrně s tím, kolik uznání mezi svými stoupenci a patolízaly získává. Ve spolupráci s nejchytřejší osobou na světě Sage účinně manipuluje s médii, nevybíravě provokuje, intrikuje a pochopitelně nemá žádný problém kráčet přes mrtvoly. Homelander je skutečně tím důvodem, proč se vyplatí přežvýkat několik hluchých míst a ustát pomalý rozjezd seriálu.  

Ono to vlastně není až tak těžké, jelikož celá série je již tradičně prolezlá nechutnými atrakcemi, wtf momenty a neřízenou brutalitou. Máme tu vražedné slepice a masožravé létající ovce (jako fakt). Úsměv na tváři vám jistě vykouzlí i feťácká variace na Spidermana jménem Webweaver (Dan Mousseau), jehož snovací žlázy se nacházejí těsně nad řitním otvorem. Dojde i na návštěvu luxusního sklepního sado-maso salónu, kde nám miliardář, bonviván, sexuální labužník a masochista Batman, tedy pardon Tek Knight (Derek Wilson) ukáže, jak si umí užívat života. Ve scéně, kde ho členové Bandy psychicky mučí tím, že z účtů převádějí jeho milióny na podporu sociálních hnutí typu Black Lives Matter, jsem umíral smíchy. Ano, uznávám, že je to občas samoúčelné, pitomé a záměrně přehnané, ale nářek některých puritánů stejně nechápu. Já myslím, že pro tento seriál jsou výstřiky krve i jiných tělních tekutin naprosto typické a trocha té samoúčelnosti k němu zkrátka patří. Opravdu si někdo v době influencerů stěžuje na nekorektní humor v seriálu? Stačí si zapnout Facebook či TikTok a dočkáte se reálných zvěrstev, proti kterým je sraní pavučiny úplné nic. 

Čtvrtá řada The Boys má jednoduše řečeno velmi slabý rozjezd, více než slušný prostředek a grandiózní finální epizodu, během které se toho stane víc, než v předchozích sedmi dílech dohromady. Dojde na šokující obrat ve vztahu mezi Butcherem a jeho nevlastním „super” synem Ryanem (Cameron Crovetti). Zemřou někteří klíčoví hráči. Nad USA se objeví hrozivý stín Damoklova meče a hned několik hlavních postav pocítí dotek bezvýchodné situace. Jestliže v minulosti jsme seriál mohli vnímat jen jako čistou parodii na superhrdiny lemovanou satirickými politickými šťouchanci, dnes jde o varovné vyobrazení věcí aktuálních a budoucích. Poslední epizoda je toho jasným důkazem a zároveň potvrzením, že The Boys určitě nejsou jen bezduchou zábavou pro mladé publikum. Jde přesně o tu přidanou hodnotu, která The Boys odlišuje od neškodné, leč tematicky obdobné ptákoviny Peacemaker (2022).

Stále si myslím, že seriál mohl být smysluplně uzavřen již na konci předešlé série. Opakující se situace, počáteční mdlé dialogy, divné chování některých postav a zbytečné podzápletky jsou něčím, co se v seriálu objevovalo jen zřídka. Nyní jde o holou skutečnost, která z diváckého hlediska výrazným způsobem ztěžuje opětovné napojení na Butchera a jeho nesourodou partičku. Pokud se však závěrečná pátá řada bude držet narativu jaký nastolila finální pěst mezi oči, můžeme se dočkat vskutku epického vyvrcholení. Jen by to tentokrát nemuselo trvat celé dva roky.