Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Zápisky z fotokoridoru. Středa. Nečekej report. Krátké. Úsečné. Nekorektní.
SKELETAL REMAINS. Solidní deathmetalové řemeslo, čerpající z devadesátek. Živě trochu introvertní nuda pro focení.
EXUMER. Uštěkaný thrash, který těží z excentrického zpěváka Mema V. Steina, jenž při koncertě přehrává lehce lascivní tyátr, plný pitvořivých obličejů.
EVIL INVADERS. Vlhký sen pro focení. Hyperaktivní kapela, co se stále hejbe a člověk nestíhá cvakat. Navíc hudebně nadupaný retrothrash s patřičnou dávkou stylu. Nicméně, viděl jsem je před sedmi lety na Obscene a to bylo mnohem spontánnější a syrovější. Taky těm klukům v té době bylo pětadvacet.
SEVERE TORTURE. Holanďani, co řežou death metal od roku 1997. V rámci festivalu průměr ve všech kategoriích. Plus za to, že mi zpěvák připálil cígo, když jsem nemohl najít zapík.
SYLOSIS. Thrash/death v trochu novějším hávu. Koncert v pohodě, ale nic, z čeho bych si sednul na zadek.
TERRORIZER. V roce 2014 na Brutal Assaultu mě u nich sralo, jak diletantsky koncert zahráli, a dneska to bylo takové víc redneck, a to u podobné hudby prostě nechceš. Veškeré ty propriety kolem Briana Wernera mi přišly zbytečný a trochu úsměvný. Vypadal jak vodník z Rusalky.
GRAND MAGUS. Trojka ze Stockholmu, co začala v devadesátkách. Vypadají jak dinosauři a hrají také tak. Kytarista a zpěvák Christoffersson má pod nosem řídítka co by záviděl i Hulk Hogan. Stylově hevík říznutý doomem a hardrockem. Ale vlastně příjemný set.
HIRAX. Jeden z koncertů dne. Thrash'n'smile. Kapela fungující víc jak čtyři dekády. Nicméně jediný původní člen je zpěvák Katon W. de Pena. Šedesátník, co set s prstem v nose utáhne na svoje nakažlivé charisma a energii. Jeden z mála typů kapely, kde dokážu odpustit nošení vlastního merche.
THE BLACK DAHLIA MURDER. Za zemřelého Trevora Strnada nastupuje kytarista Brian Eschbach. Nechci působit moc povrchně, ale zmínit se to musí. Hlasově v pohodě, ale charismatem jde kapela výrazně dolů. Brian vypadá jako by skupina oslovila prvního hrbatého doplňovače regálů z místního Lídlu. Vše ostatní v pohodě.
RED FANG. Asi jejich nejlepší koncert, co jsem viděl. Je tedy pravda, že když jsem je viděl poprvé, měli to těžké. HOMBRE MALO je zadupali do země. Teď to byl koncert na pohodu a bylo vidět, že je to dost baví. Vtipný, jak si před koncertem podávají všichni se všema ruce a přejou si dobrej koncert.
DETHRONED. Vidím jen pár songů na cestě za MISERY INDEX. Hudebně riffový klišé, dobře zahraný a hlavně s energií, která dokázala strhnout. Trochu horší zvuk, moc zpěvy, málo kytar. Mohlo to tlačit mnohem víc.
MISERY INDEX. Deathmetalový drtikol nejvyšší jakosti. Oni neuměj zahrát špatnej koncert.
SOLVENTIS. První koncert na Kal stage. Po MISERY INDEX je to vstup do jinýho vesmíru. Neofolková mlha a dvě holky v bílých šatech, co vypadají jako vílí kompars do osmdesátkového kresleného seriálu Bludička. Na mě trochu moc ezo vibe, ale vlastně velmi příjemná změna a silná atmosféra. Jen je tam tma, takže se světelností čtyři na objektivu se můžu jít leda tak klouzat.
HATEBREED. Hardcorová rána kovovým kladivem. Refrény fans do fotokoridoru řvou hlasitěji než kapela. Lidi omotaný kolem prstu. To pyro mi přijde u kapely tohoto typu zbytečný. Dává se hromadně Happy birthday, už si nepamatuju kdo ty narozky měl. Zvukově zbytečně udupaný kytary.
HEXVESSEL. Tak konečně vím, co je to za kapelu. Často jsem vídal jen trika na akcích a vůbec netušil o co jde. Hudebně romantizující rozevlátý blackgaze. Ale ty vole ta image? Co to má jako bejt? Nespletli si to s nějakým LARP eventem? Basák se furt divně kinklá, dvakrát mi bouchnul do objektivu.
DEICIDE. Přijde mi to utahaný, ale hlas Glena Bentona mi nedovolí to víc kritizovat. Z jeho orálu proudí peklo samo.
BRUTUS. Někdo po nás už před festem chtěl, abychom ten koncert vyhlásili tím nejlepším na Brutalu. Nevím jestli nejlepší, ale TOP5 určitě. Bylo to krásný, kdo nebyl litujte.
DISKORD. Překvapení festivalu. Vlhký sen kolegů z Marastu. Disonantní deathmetalová alternativa s bezpražcovkou i kontrabasem. Basák s trikem Behold The Arctopus. Tady je prostě všechno jak má být. Zvuk fajn, světla na hovno.
TRIUMPH OF DEATH PERFORMING HELLHAMMER. Protoblack metalové covery. Toma Warrior sází fórky, když na něj publikum začíná štěkat ou ou ou ou. Autenticky neandrtálský primitivní black metal z doby, kdy byl žánr ještě novorozeně. Civilní a vlastně roztomilé.
Klasický "Rogga" Johansson a jeho user-friendly death metal. Letos sice nemá oslnivou formu (viz slabší PAGANIZER), ale stále je to se ctí. Minulá deska byla lepší, ale i tady si skalní fanoušek najde to své. Hned po prvním poslechu vidíte všechny karty.
Trochu emařiny, trochu punkrocku a špetka indie melancholie. KOVADLINA řiznutá CARCIO RADIO. Ve výsledku celkem pozitivní vibe. Nová kapela se staronovými tvářemi a Banánem u mikrofonu. Hardcorovější MŇÁGA? Možná.
Tahle britská parta si prostě musí vybrat co chce. Koncept, ve kterém střídáte mělký emotivní rock a temnou post metalovou vlnu šilhající po blackaze v konečném důsledku působí jako zmatlaný dort od Pejska a Kočičky.
Nesúhlasím úplne s kolegom Shnoffom, že „PowerNerd“ je „ezo“. Devinovej potrhlosti je v textoch síce dosť, no v prvom rade ide o priamočiary prog’n'roll, ktorý strhne a baví od začiatku až do konca. Ad koniec: na „Ruby Quaker“ sa už so Shnoffom zhodneme.
Devinovu sólovou tvorbu buď milujete nebo je vám lhostejná. Nenávidět Devina nějak nelze. PowerNerd je asi očekávatelný, vrstevnatý ezo prog opus, který potěšil, ale nijak mě na lopatky nepoložil. Kromě songu "Ruby Quaker" ovšem. To je šleha jako kráva.
Hvězda za rok třicetiletých Jezdců jakoby po druhém dechu na albu "Der Rote Reiter" (2017) znovu začínala blednout. Po ukrutné nudě z divného alba "The Divine Horsemen" (2021) je toto EP už druhou studiovou nahrávkou, ale stále se neděje nic vzrušujícího.
Finský prog-power metal, který vykresluje kouzelné melodie a nápadité kytarové a hlavně klávesové instrumentální variace. Jde o one-man projekt, to je i kámen úrazu, nevýrazný zpěv spíš ruší a syntetické bicí také nic moc. Škoda, jinak super poslech.
