OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Po všech stránkách veliký progres předvádějí oproti svému 2 roky starému debutovému albu britští KUROKUMA. Ti svým energickým vystoupením zaujali i na loňském Brutal Assaultu a letošní album tuto pozici jen potvrzuje. Živočišnost a neurvalost debutu dostává v podobě kvalitnější produkce i mantinely, díky kterým jakoby hudba tohoto tria zároveň dostala i pevnější a v tomto případě i žádaný řád. Jasně, v tomto žánru je neotesanost jednou z devíz, ale když se drží v určitých mezích a nasměruje se ve prospěch celku, výsledný dojem se tím jen zlepší. Přesně toto se děje na ploše devítky skladeb „Of Amber And Sand“.
Tyto symbolizují velmi hutný kytarový základ a intenzivně se střídající dvojice vokálů. Intenzita je vůbec pojem, který se na mysl v průběhu poslechu vkrádá velmi často. Ta nespočívá ve zběsilých kvaltech; v tomto směru jsou KUROKUMA „standardní“ sludgemetalovou kapelou vyznávající hlavně střední tempa, ale především ve skutečně natlakované a bezútěšné atmosféře, která se nastolí hned úvodní písní a nepovolí až do samotného konce. Angličané v zásadě do svého žánru nepřináší nic nového, ale jeho standardy zvládají na své druhé desce dodržovat až perfekcionistickým způsobem.
Ta je nahrávkou, jež vás pohltí svojí atmosférou a těžkotonážním zvukem možná někdy až natolik, že přestanete vnímat i velmi solidní skladatelský přínos jednotlivých skladeb. To by byla rozhodně škoda, protože i na tomto poli je nové album britské kapely velikým krokem vpřed. Temná, drtivá a atmosférická. Taková je druhá deska KUROKUMA!
Živočišný a těžkotonážný sludge metal, kterému vlastně nechybí nic z povinné žánrové výbavy.
8 / 10
Joe E. Allen
- bicí
Jake Mazlum
- kytara, vokály
Zakk Wells
- basa, vokály
1. I Am Forever
2. Sandglass
3. Death No More
4. Clepsydra
5. Fenjaan
6. Bell Tower
7. Neheh
8. Timekeeper
9. Crux Ansata
10. Awakening
11. Chronoclasm
Of Amber and Sand (2024)
Born of Obsidian (2022)
Dope Rider (EP) (2018)
Advorsus (EP) (2016)
Datum vydání: Pátek, 9. srpna 2024
Vydavatel: Self released
Stopáž: 37:49
-bez slovního hodnocení-
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.