Po industriálně děsivém a dusivě vyhroceném debutu "Atoma" se Stefano Ferrian (původně z PSYCHOFAGIST) postupně obklopil novou sestavou a posunul do trochu jiné formy. Zůstal ale stále ve slušném extrému. Jenže přestože je "eartHFlesh" již trochu blíže k technickému jazz-math-grindcoru zmíněných PSYCHOFAGIST, o žádný návrat ke kořenům se nejedná. Aktuální SYK si totiž nasadili černé rubáše a zkřížili technické rubanice smrdící místy překvapivě i djentem s blackmetalovou avantgardou.

Poslední změnou postupného přerodu, který proběhl na minulých třech deskách, je odchod zpěvačky Dalily Kayros, která sice na minulé nahrávce svůj vřeštivý vokál konečně ovládla a její hlasové kreace tak přestaly připomínat pouhé exhibování, nicméně v kulisách změněné hudební podstaty, která z industriální extravagance přešla do metalově důrazné a na klasickém kytarovém soundu založené formy, byl její kontrastní vřískot možná až příliš vyhraněný. Na "eartHFlesh" si tak vokál přivlastnil sám Stefano Ferrian. A jelikož ho posadil do slušných hloubek někde mezi death a black polohu, dokonal přerod a především tak hudba SYK dostala kompaktní a ucelenou tvář.

Ale o tom, že rozchod s Dalilou proběhl zřejmě v klidu, svědčí její hostování i na této desce a především v závěrečné skladbě "The Passing" je to příjemné osvěžení. Každopádně mohu konstatovat, že v mých očích představuje "eartHFlesh" prozatímní vrchol snažení těchto Italů.