Česko-polská hranice, první půlka devadesátých let. Rozhrkaný autobus značky Karosa překonává horské sedlo v Krkonoších a teď sjíždí serpentiny do polského podhůří. Projíždí celnicí, kde už nepanují komunistické časy, kdy se prohlížela každá kapsa, muži v uniformách ledabyle kontrolují pasy a autobus míří dál. Do Jelení Hory, prvního většího města pod kopci, které je rájem nakupování. Turisté z české strany tady pasou po peřinách, nádobí, oblečení nebo levných cigárech, na čemž místní obchodníci spokojeně vydělávají. Jenže v autobuse jsou taky jiné typy – metalisté v olebkovaných tričkách, zvonivých džízkách a kanadách z vojenských výprodejů, kteří jezdí kupovat muziku. Na levných tržištích v Jelení Hoře vyberou ze stovek pirátských kazet po třiceti kačkách, narvou jimi bágl a zpátky v Čechách to zapijí v domovské hospodě nebo okamžitě začnou trápit kazeťák. Jeden z nich, mladý klouček, který si bude jednou říkat DarthArt, to dělá zrovna tak. Jenže dneska se nejedou kupovat nekvalitní křápy, dneska je to jinak. Jede se kupovat VADER!

Hvězdná hodina VADER

Když se partě kolem Piotra Wiwczarka podařil neuvěřitelný kousek, vydat debutové album „The Ultimate Incantation“ u západoevropské firmy, a to dokonce pod značkou Earache, stali se v domovském Polsku božstvem! Není se co divit – něco takového bylo ještě dlouho pro kohokoli jiného z východního bloku nemožné, a už vůbec nikdo si netroufal představit, že jeho kapelu vydá Earache – kultovní britský label, který v té době měl pod křídly takové šlehy jako MORBID ANGEL, ENTOMBED nebo MASSACRE. Našim Polákům se to podařilo z mnoha důvodů – protože byli neskutečně dobří, měli za sebou dokonalá dema „Necrolust“ a „Morbid Reich“, v undergroundu kultovní status a po ruce manažera Mariusze Kmiołka s výborným tahem na branku. O mimořádném skladatelském i hráčském umění ani nemluvě – minimálně o tlučmistru Docentovi se už před vydáním alba mluvilo po celém podzemním světě!

VADER v sestavě Peter „Piotr“ Wiwczarek (kytara, vokál), Jarosław „China“ Łabieniec (kytara), Jacek „Jackie“ Kalisz (basa) a Krzysztof „Docent“ Raczkowski (bubny) tehdy ohromovali každým svým krokem. Jejich videoklip k „Dark Age“, který do Polska přijela točit filmařská dvojice z Finska, rotoval na MTV, což bylo opět něco neuvěřitelného. A dokonce – VADER vyjeli na evropské a americké turné! V únoru a březnu 1993 udělali přes 30 koncertů po Evropě s BOLT THROWER a následně v dubnu až červnu dalších 30 čísel v Severní Americe dokonce s DEICIDE. Neuvěřitelná věc! Tohle že opravdu zažívá polská kapela? Dovedete si představit, jak na ně Poláci museli být hrdí a v jaké extázi se zmítali, kdykoli o VADER zaslechli nějakou další triumfální novinku.

VZPOMÍNKA Č. 1: VADER VSTUPUJE DO ČESKA – Jedna z návštěv Jelení Hory. Ráno, všude zavřeno. Korzuju po pěší zóně kolem zhasnutých kšeftů a potkávám chlápka v křiváku. Vidí moji mikinu, sahá do brašny a vytahuje fanzin. „Coś dla Ciebie, jesteś metalowcem!“ Kupuju časák, zběžně nalistuju rozhovor s mladými MONSTROSITY, kteří zakončují rozhovor s redaktorem: „A pozdravuj VADER!“ Tohle exportní polské zboží zná přece každý, i rostoucí deathové monstrum z Ameriky. Na polském území jasná věc, bez diskuse. U nás ale tehdy ještě ne. Až do „De Profundis“ v českých zemích VADER většině moc neříkal – znalcům death metalu samozřejmě ano, ale běžní fanoušci jeli SEPULTURU, NAPALM DEATH či OBITUARY, ale VADER k nim přišel až později. Pak ovšem s naprostou razancí – najednou byl všude, každý básnil o VADER a zcela oprávněně z nich byl paf. Já je měl v hledáčku už o ten rok-dva dříve, ale že je mám začít brát vážně, o tom mě obeznámil ten xeroxovaný fanzin na spící pěší zóně pod polskými Krkonošemi!

Nejtemnější věk

Triumfální turné VADER zakončili v Polsku. Poměrně netradičně – necelých 20 koncertů si domluvili společně s kapelou PROLETARYAT, tehdy velmi populární polskou grupou, která však neměla nic společného s extrémním metalem, hrála spíše punk a všeobecně stravitelnou muziku. Pro srovnání – jako kdyby u nás spolu šňůru odehráli třeba KRABATHOR a TŘI SESTRY! Polské turné nebyla žádná sranda. Fans jednotlivých stylů byli tehdy ještě hodně ortodoxní a nedalo se odhadnout, jak budou na smíchání dvou tak oblíbených, ale odlišných těles reagovat. První část šňůry jeli VADER jako support, pak se ale situace obrátila a Wiwczarkovci akce zakončovali. Docházelo prý tehdy k trochu trapným situacím, kdy fanatičtí fans death metalu PROLETARYAT vyštěkávali z pódia, aby už nastoupil VADER, což Peterovi a spol. nebylo moc příjemné. Co je ale nejpodstatnější – VADER tehdy byli v neskutečné formě a poslední dva koncerty nahráli pro účel živého alba!

Jeden ze záznamů se podle všeho moc nepovedl, protože deska „The Darkest Age – live ´93“ je celá nasnímaná v Krakově. Městě drsných fanoušků, kteří dokázali vytvořit zabijáckou atmosféru, jenže v Polsku se to taky dokázalo slušně pomlít. Navíc koncert probíhal ve sportovní hale Wisły Kraków, fotbalového klubu, jehož radikální fanoušci patřili k nejnebezpečnějším na světě. Halu prý tehdy obkroužily stovky policistů s antony, připomínalo to atmosféru na protikomunistických demonstracích - v Krakově té doby ale zřejmě nic neobvyklého. Prostě Polsko raných devadesátek. Koncert se náramně povedl, VADER zahráli zdrcující set, přehráli téměř celý debut a když na konci nasadili cover „Hell Awaits“ od SLAYER, fanoušci byli naprosto šílení! Však je to taky ze záznamu „The Darkest Age“ poznat!

První vydání nebylo zvukově nic extra. Na kazetě – cédéčko vyšlo až později – člověk dostal dost nekonkrétní bordel, jenže ten příšerný nářez, intenzita Peterova řevu, démonická intra vypůjčená od LAIBACH a z krváku „Přichází Satan“, plus interakce lidí byly tak uhrančivé, že posluchač, i když s VADER předtím neměl tu čest, tomuhle kultu totálně propadl! Z dalších edic, například z aktuálního CD vydání od polských Witching Hour Production, záznam zní nesrovnatelně lépe, ten původní randál a hrubý odér se ale nevytratil a pořízení „The Darkest Age“ je investicí, jež se vyplatí. Už proto, že jde o jeden z prvních, ne-li vůbec první živák, který kdy vydala death metalová kapela. A pro mě osobně to byla první nahrávka, kterou jsem si v Polsku nekoupil na pirátském pásku, nýbrž, jak se patří, na origoš kazetě!

VZPOMÍNKA č. 2: POLSKÉ „ORIGINÁLKY“ – Kdo sháněl muziku v raných devadesátkách, zná je. Po odchodu komunistů v roce 1989 padla cenzura a mohla se kupovat jakákoli muzika, jenže nebylo kde. Západní metal se v domácích prodejnách ještě dlouho neobjevoval a když, byl pekelně drahý. Cédéčka obzvlášť. Problém trochu řešily půjčovny, ovšem ty lépe vybavené fungovaly možná v Praze nebo Ostravě, zatímco v kraji si člověk mohl za poplatek půjčit tak NIRVANU, METALLICU, možná SEPULTURU. Jenže co všechen ten thrash metal, death nebo ostrý hard core? Situaci vyřešili opět Poláci – v państwu se vyrojily spousty firem, které začaly chrlit pirátské kazety snad se vším, co člověka napadlo. Kvalita příšerná – mizerně nahraná vrzající kazeta, místo obalu miniatura původního coveru a pod tím podivný „artwork“ dělaný na koleně. Nic víc. Navíc mohl mít člověk smůlu a koupit poloprázdnou kazetu, protože pirátovi se to prostě nechtělo kopírovat až do konce. Nebo tam byla úplně jiná hudba. Na druhou stranu – roky předtím jste se marně pídili po deskách, o kterých jste jen tušili z fanzinů, a najednou – tržiště, cena 30 Ká, „Chcesz przesłać?“ – a měli jste je! Z tržiště jste domů jeli s narvaným báglem a doma kazety sjížděli až do naprostého ohrání. Asi je taky ještě někde máte doma, i když si je už nikdy nepustíte. A možná tomu nebudete věřit, ale u ortodoxních amerických sběratelů je to prý v posledních letech hodně žádaný artikl. Mají své miláčky komplet ve všech vydáních, tak proč nepořídit ještě tuhle polskou podivnost z prastarých časů…“

Hvězdný kontrakt v háji

Živák VADER už nevyšel u Earache Records. Doba se měnila a i když death metal lámal svět, přestal se dobře prodávat. Po albu a turné prý přestala firma s Wiwczarkowci komunikovat a ve finále je poslala k vodě. Verzí, proč a jak se to stalo, najdeme v pramenech víc. Sám šéf Earache to vysvětluje zhruba tak, že kulturní vzdálenost mezi Anglií a Polskem tehdy byla ještě moc velká, aby věci mohly fungovat – v Polsku měl málokdo telefon, firma se nedokázala aktuálně domluvit s muzikanty nebo manažerem Mariuszem na potřebných věcech, a tak to prý vzdala. Z druhé strany vše může vyznívat jako čistě manažerské rozhodnutí, stopku u Earache nedostali jen VADER. No, kdo ví… Každopádně Poláci stáli před velkým rozhodnutím – buď sehnat jinou renomovanou firmu, ale riskovat, že budou až někde na chvostu jejího zájmu, nebo se domluvit doma, kde měli jistý 100% přístup a exkluzivní status. No a osvědčil se label Baron Records, který v té době vydával prakticky všechny polské metalové bandy. Aspoň na chvíli se tedy stal součástí VADER, aby k fanouškům přivedl živák a následné minialbum, o kterém je dnes řeč!

Všechno šlo vlastně strašně rychle. Než živák „The Darkest Age“ dorazil ke kazeťákům, byli už chlapci znovu ve studiu a začali tvořit novou nahrávku. Ještě předtím ale VADER museli vyřešit personální problém. Basák Jackie prý začal nějak haprovat a když těsně před nahráváním dorazil k Peterovi a začal se vyptávat, jak se hrají nové skladby, lídr vypěnil a ujistil Jackieho, že bude lepší, když basové party nahraje ve studiu sám. Basista to nedal a opačným směrem ujistil šéfa, že v tom případě z kapely odchází. „OK“ – lakonická odpověď. V záloze se už stejně rýsoval nový člověk – dřívější pódiový technik Shambo (Leszek Rakowski), který už s VADER zahrál několik koncertů. Neměl to jednoduché – hned jako druhé vystoupení měl na kultovním ročníku festivalu Metalmania v Zabrze, kde tehdy VADER naprosto excelovali a přehráli snad i hvězdy MORBID ANGEL, ale radikální fanoušci nevydýchali změnu sestavy a hulákali po hale: „Gdzie jest Jackie?“ Shambo to dal, zapadl do soustrojí a když ho Wiwczarek přizval do stálé sestavy VADER, zvedl rukavici a splnil si sen!

Polské studio

Na minialbu „Sothis“ je ovšem napsán jen v kreditech. Basu skutečně nahrál Peter a navázal tak na dřívější dění – „The Ultimate Incantation“ točili jenom Peter s Docentem, protože China měl zlomenou nohu a Jackie zůstal v Polsku kvůli zmatkům s odjezdem do švédského Sunlightu a namísto Gdyně čekal na trajekt ve Štětíně. Nakonec to asi bylo dobře, protože VADER v přehnaně drahé Skandinávii museli přežít čtrnáct dní jen na konzervách, spát na zemi v bytě u kámoše a šetřit, kde se dalo. A ve finále pak ještě museli odjet do Anglie točit znovu, protože nahrávka ze slavného Sunlightu se moc nepovedla. Pro VADER poučení, takže pro „Sothis“ si vybrali domácí prostředí. V krátkém mezidobí od pádu komunismu se hodně změnilo, polská studia začala mít úroveň a brzy dotáhla západní standardy, koneckonců VADER i další své legendární desky natočili v Polsku. Pro „Sothis“ si vybrali Modern Studio v Gdyni, které mělo dobré reference a Piotr chtěl vyzkoušet i spolupráci s tamějším technikem Tomaszem Bonarowskim.

Modern Studio bylo výrazně levnější na přežití, větší a vybavenější než Sunlight. Dokonce disponovalo i patrem pro ubytování muzikantů, kteří tam mohli secvičovat, nocovat a ve volných chvílích kalit. Připraveni byli dobře – „Sothis“ je údajně poslední nahrávka VADER, kterou si kapela přinesla do studia kompletně připravenou. Stočit čtyři kusy – dvě novinky, jednu přearanžovanou starobu a jednu coververzi – tedy nebyl žádný problém, tím spíš, že úvodní a spojovací intra VADER vyrobili v domovském Olštýně v tamějším studiu W. Świech. K tomu se váže zábavná historka. Když prý tehdy kapela zhmotňovala do zvuku své děsivé, hororové vize, přiřítila se nad Olštýn bouřka a začala řádit. Peter si s dětskou radostí sedl za stůl, vytáhl „Necronomicon“ a začal si z něj mumlat. Přítomný studiový technik se vyptával, co to má znamenat, ale Wiwczarek ho ujistil, že to nechce vědět! Proto jsou asi mezihry na „Sothis“ tak pekelné!

SOTHIS, kurwa!

Udeří to v první sekundě! Nepřátelský svět kytarového vazbení, tahání strun na hranici zničení, jakoby SLAYER tisíckrát zostřili svá chaotická sóla a začarovali je do klubka zmijí, které syčí, útočí a kroutí se mezi sebou! Jako chapadla nějaké příšerné stvůry, která se vás snaží omotat a stáhnout do něčeho podzemního, zatuchlého a hnusného! Peter z té hloubi odříkává jména dávno zaniklých božstev, hlas mu výrazně zhrubl a jako zvrácený kněz ze světů Barbara Conana vytahuje na povrch entity Babylonu, Staré říše Egypta, studeného vesmíru ... vazbení neustále zesiluje, řev nabírá na intenzitě, co tohle proboha je? Hnízdo mocného Sarlaca, kde budete hnít tisíc let? Nikoli – „Hymn To The Ancient Ones“, nejlepší albové intro v dějinách death metalu! Kakofonie dosahuje hranici, za niž už to nejde dál, a…

…změna scenérie! Gigantický vír, snad horizont události nějaké černé díry, snad severský maelström, kde se točíte v sestupných kruzích, napůl mrtvi sledujete bytosti, které padají do nicoty … kurwa, w końcu to SOTHIS! Spalující Sirius obklopený kosmem! Kytary diktují rytmický kruh, přednáší tvrdý, ocelový zvuk ... hypnotický moment ... tohle nesmí skončit! V tu chvíli se kytaristé nahrbí, odehrají kolečko jako před skokem jaguára a vybuchnou do ultrarychlé rubanice, kde nastoupí opět Wiwczarek a hrubým démonickým řevem káže scenérie z nebezpečného světa, který byste nechtěli zažít. Sype se jeden motiv za druhým, sólová kytara čaruje další tremolové sólo, ale tentokrát na milimetr přesně do rytmu skladby … neříkejte mi, že znáte lepší VADER než je „Sothis“! Neexistuje!

Předěl, a „De Profundis“. Poprvé vyřčený ve světě VADER a naposledy převedený do melodií. No, do melodií – z temného chladného prostoru vylézá rytmický marš železných kytar, zesiluje podkreslený vzdáleným kvílením, až … exploduje do „Vision And The Voice“! Tentokrát v „rovném“ riffu, který ovšem kreslí kytary po strunách tak, že působí jako šutr prožraný oceánem, který na vás VADER vrhne, zabodne do kůže a rozmělní ostré úlomky. Naprostý parní válec, nemůžete se nabažit! Minuta, dvě, tři, pauza … a „The Wrath“. Možná druhý nejlepší vaderovský kus ever jako blesk sype excelentní riffy na úrovni „Reign In Blood“, Wiwczarkův řev, zase ty RIFFY, sakra, to je nářez! Když pak sólovka a rytmika unisono, přitom každá jinak, dojedou do orgasmického vrcholu ostrého jak čepel nože, jste v totální extázi! To je věc, když si uvědomíte, že „The Wrath“ je prastará záležitost z úplných začátků VADER, kdy ji ještě titulovali „Gniew Szatana“. Takhle to prostě je – géniové bývají geniální už od začátku, a když se pak vyhrají a nabydou sebevědomí, není, kdo by se jim mohl postavil!

Monstrum z času před vznikem času

Další intro, „R´Lyeh“. Jasná vazba na Lovecrafta a jeho vodní příšeru Cthulhu. VADER téma uvozují zvukem kapalného prostoru, představuju si podzemní jezero s mrazivou vodou, kterou čeří masa něčeho, co vás hodlá sežrat. Efekt v „R´Lyeh“ úplně nevyšel, vodní zvuky vyznívají trochu jako když umyjete nádobí a vypouštíte dřez, řvoucí monstrum je o něco lepší … řekněme to tak, že se zde prastarý svět nepodařilo zhmotnit jako v Barbaru Conanovi, ale spíše jako v Rudé Sonje. :)

Naštěstí následuje monstrum. Totální monstrum! Předělávka skladby „Black Sabbath“ z alba Black Sabbath od kapely BLACK SABBATH. Ale jaká! Naprostá zvuková stěna, do čista seřízený válec železných kytar, slyšíte každé přiblížení strun ke snímačům … než vás ovšem ten monstrózní zvuk rozmačká na padrť. Kazatel v klidu, sebevědomě deklamuje, pomalu uvolňuje další trumfy, jako třeba mystickou klávesovou stěnu, která do příšerného chladu vpouští další prostor. Mocné čtyři minuty! Když pak skladba po vzoru birminghamských hrdinů nasazuje koňský rytmus a prošívá ho kytarovým sólem, které pro VADER ve studiu výpomocně nahrál Grzegorz Skawiński, jsme zpátky za horizontem události a čekáme masakr na konec. Ovšem to ne! Naopak – tam kde původní skladba končí, VADER nasazuje bluesovou atmosféru, osazenstvo se jakoby uvolní a Peter zahláskuje pár řádků z další sabbaťácké kultovky „Behind The Wall Of Sleep“. Skladba se rozpouští do nicoty, vokalista spokojeně mumlá pod vousy, jakoby seděl s doutníkem na verandě a klimbal s pocitem dobře vykonaného díla zkázy. BLACK SABBATH made in VADER, přátelé!

VZPOMÍNKA č. 3: METALSHOP V KRAKOVĚ – I když mi jeden tribun lidu vyvěštil, že si hudbu nikdy nebudu kupovat, ale pouze vychytrale půjčovat v knihovně, stojím v krakovském metalshopu a zírám na pult. SOTHIS! V mé časové bublině naprosto nesehnatelné, reedice dávno vyprodané, stará kazeta z Jelení Hory ztracená. A teď ho mám v prackách. „Sothis“ Anno Domini 2022, luxusní edice s bonusovým cédem, živákem z Jarocinu, který VADER několikrát rozbořili na prvočísla. Přitáhnu „Sothis“ blíže k sobě a nesměle se ptám: „Nemáš ještě „Ultimate“? Na síti jsi před půl rokem pár kusů inzeroval.“ „Mám!“, zní odpověď, a ze mě vylézá „Yeahhh!!!“ Kolega metalista se znalecky pousměje, zažívá to taky. Přitahuji si „Ultimate“ a komínek se rozroste ještě o Witching Hour reedici „The Darkest Age“, aby byla řada kompletní. Vytahuju zlotůvky – knihovna je knihovna, ale tohle tady nenechám!!!

Nenápadná legenda

„Sothis“ zřejmě nepatří k nejznámějším nahrávkám VADER a těžko říct, kolik lidí ho střeží ve sbírce. VADER mají na kontě tolik desek, že EP-čka v diskografii relativně zapadnou. Spousta lidí taky kapelu začala poslouchat až po „De Profundis“ nebo „Black To The Blind“, kdy už bylo „Sothis“ pryč ze zorného pole. Nebyla zkrátka řadovým albem, i když by skoro být mohlo – měří jen o pět minut méně než hlavní město extrémního metalu „Reign In Blood“, a pokud odečteme minutu deště na konci slayerovské klasiky, pak je „Sothis“ kratší jen o čtyři minuty. Jenže nemá těch povinných pětadvacet, a tak ho dějiny schovaly mezi „méně známé“ nahrávky VADER. Tak už to někdy bývá.

Mezi die-hard fans je ovšem „Sothis“ vysoce ceněno a některými považováno dokonce za vrchol VADER. Tak to mám i já – aspoň z toho, co mi hraje v hlavě, nikdy potom ani předtím nebyli VADER takhle drsní. Dvě skladby ze „Sothis“ se objevily i potom na albu „De Profundis“, kde ale nejsou zabaleny do tak zlé a řekl bych až koncepční atmosféry jako na EP-čku a napodruhé vyznívají spíš jako „jedny z řady“. Jasně, konkrétně „Sothis“ je ke slyšení na každém koncertě VADER, má nepopiratelný status a zná ji každý fanoušek kapely, ale pravá podstata z ní vylézá právě v první nahrávce. Snad i proto, že na debutu „The Ultimate Incantation“ zněli VADER ještě jinak. Byli vynikající, ale více klasicky thrash-deathoví, zatímco „Sothis“, to byla ta první ostrá rána: TAHLE ZNÍ VADER! Prostě po „Sothis“ bylo všechno jinak a tehdy ve čtyřiadevadesátém jsme tu ránu dostali po čuni naprosto nepřipraveni!

Odér „Sothis“ zaúřadoval ještě jednou po „De Profundis“. Hned na další nahrávce „Future Of The Past“, kde VADER sesbírali své dosavadní studiové coververze – tedy „Black Sabbath“ a předělávku depešácké „I Feel You“ z promosinglu k „De Profundis“ – přidali k ní hrst nových ultra rychlých coverů a celé se to stalo další kultovní nahrávkou VADER. Jenže „Black Sabbath“ tam, aspoň na mě, opět nemá ten původní účinek … bez té budované atmosféry, bez těch archeozvuků, bez toho momentu překvapení, jak je cover vystavěný … ne, prostě za mě „Black Sabbath“ toliko na závěr „Sothis“! O to větší důvod, pouštět si tenhle geniální kotouč pořád, znovu a dokola. Je to totiž nejlepší deska v dějinách. Alespoň v soustavě Siria a v nejbližším okolí!