PRVNÍ HOŘE - Achtung, Sultan!
MInule jsem zase kecal. Tohle je totiž další dokonalá deska tohoto úžasného tělesa. Radost tohle poslouchat. Už zas.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
MARCHE FUNÈBRE pochází z belgických Antverp a jejich doménou je doom metal. Utahaný, melancholický, depresivní, tíživý, prostě klasický doom. Ve své škatulce nejsou nijak invenční, ani nedělají výlety do jiných žánrů s výjimkou občasného úletu do deathu (ale to většina těchto kapel). Přesto jsou zajímavým a poslechuhodným tělesem. Specifikum této kapely je, ač hranice svého žánru nepřekračují ani o stéblo suché trávy, že znějí občas trochu jinak. Pro doom metal tolik typické hutné deathové riffy, byť zpomalené na rychlost tlukotu srdce podchlazeného skoro-umrlce, využívají jen občas. Mnoho jejich skladeb je vlastně jen pomalou rockovou písní, chtělo by se říct skoro až baladou, ale pro to postrádají melodickou vtíravost. Tomu navíc pomáhá hlavní kytarista tím, že své pasáže protahuje v hodně dlouhá sóla. Ta jsou bez progresivních ambicí, ale někdy se dostane do repetitivní smyčky a sólo je až úmorné. To je ale jen malá vada na kráse. K hudbě připočteme kvalitní čistý zpěv a máme tu sice smuteční pochod, ale takový vzdušný, spíš pro letní večery.
Ale pánové to umí vzít i pěkně od podlahy sklepení. Jakmile se hlas přehoupne ve chrapot a kytara se posune o něco níž, spustí se doom metal ze staré školy. Taková „Enter Emptiness“ je toho důkazem. V tomto svém přístupu navazují na svá předchozí díla, nicméně u novinky je patrné výrazné odlehčení napříč celým materiálem. Dříve to bylo přeci jen více prostoupeno deathovými riffy. Čím starší album, tím syrovější a drsnější v projevu. Novinka je zvukově taková čistší a přístupnější. Ne každému to bude vyhovovat, pro mě je však „After the Storm“ velmi příjemný materiál na poslech.
Velmi podařené album belgických melancholiků. Sice jde o klasický doom zcela dle zažitých pravidel, ale není tak tíživý a drtivý, jako tomu bývá u jiných spolků. Je to takový poslechově atraktivní „Smuteční pochod“.
7 / 10
Arne Vandenhoeck
- zpěv
Peter Egberghs
- kytara, zpěv
Kurt Blommé
- kytara
Boris Iolis
- basa, zpěv
Dennis Lefebvre
- bicí
1. In A Haze
2. Palace Of Broken Dreams
3. Devoid of Empathy
4. Enter Emptiness
5. Stranded
6. After the Storm
After the Storm (2024)
Einderlicht (2020)
Into the Arms of Darkness (2017)
Roots of Grief (2013)
To Drown (2011)
Datum vydání: Pátek, 27. září 2024
Vydavatel: Ardua Music
Stopáž: 44:34
MInule jsem zase kecal. Tohle je totiž další dokonalá deska tohoto úžasného tělesa. Radost tohle poslouchat. Už zas.
Trochu prog rock/metalová exhibice. Toho tydlikání a hračičkování je místy opravdu hodně. Ale tito Švédové umí i příjemné melodie a přirozeně plynoucí pasáže, takže jim to předvádění odpustím. Ostatně, když na to mají, tak proč se trochu nepředvést, že?
Žijeme ve zlatých časech českého thrash metalu! Takové období hojnosti prostě nepamatujeme. Kapely na nás chrlí v horším případě dobré, v tom lepším (i v tomto) desky výborné a my si čvachtáme jako ten pověstný manža. Více v recenzi, teď si třepu palicí.
Švédské duo se na svém dalším albu ještě více vzdálilo postrockovým kořenům a dá se tedy tvrdit, že jejich hudba odplavala do specifické formy indie rocku, který se opírá o robustní kostru shoegaze. Opět slušné album.
Další švédský power metal, kterému vlastně nelze nic vytknout. Dobří zkušení muzikanti, kvalitní produkce a chytlavé melodie. Komponování dle osvědčeného mustru, přesto to dokáže zabavit. Dám tomu ještě pár poslechů a poté zapomenu, že to kdy existovalo.
Nepřístupná a temná blackmetalová deska, která spolu s disonantní nervozitou nabízí i death/doomové nálady. Dostat se tomu pod kůži není snadné, ale odměnou je lavina emocí. Střídmá stopáž navíc ukončí ta "muka" dříve, než by to člověku urvalo hlavu.
Sofistikovaně maluje, točí vtipné filmy, v MORTAL CABINET zanechal výraznou stopu, ze Slavíka ho vyhodili, páč jeho světem je hardcore rap. A je z Rumburku, což leccos vysvětluje! Když šel pro talent, Marty si nabral hrstě. Zase ho ukázal, zpíčenec jeden.