Zachary Stevens se nám vrátil! To je jasně skvělá zpráva pro všechny, kterým učarovalo jeho hlasové kouzlení na deskách aristokratických SAVATAGE v posledních zhruba deseti letech. Pravda, Zak v roce 2000 skupinu z rodinných důvodů a přílišné zátěže vyplývající z předlouhého koncertování opustil, jenže muzikantské srdce ho nutně muselo přitáhnout zpět a tak teď stojí na startu znovu. Jeden z nejpřesvědčivějších hlasů naší planety vám ukáže jak se správně dívat v tichu.

I když tedy již tři roky není Zachary oficiálním členem SAVATAGE, příslušníkem Sava-rodiny nepřestal být ani na okamžik. Všem pochybovačů ať je toho jasným důkazem nejen jeho účinkovaní v projektu TRANS-SIBERIAN ORCHESTRA, ale především pak nezaměnitelný otisk Johna Olivy a Chrise Cafferyho právě na nové desce CIRCLE II CIRCLE. Bez přehánění, myslím, můžeme konstatovat, že deska navazuje na nit přetrženou po posledním společném studiovém zápisu "Wake Of Magellan", jen snad o zlomek přímočařeji vedenou. A když ještě navíc připočteme typickou nadčasovou produkci a zvuk z renomovaného floridského Morrissoundu, není nejmenšího důvodu obávati se o výsledek.

Úvodní píseň "Out Of Reach" možná drobátko překvapí. Přece jenom, mnohem blíže než k nadýchaným kompozicím made in Oliva má k takovým PINK CREAM 69. Ostrá, kytarová, s přepískanými riffy a mnohohlasým refrénem. Nevím, zda je to jen můj subjektivní pocit, ale Zak tady zpívá trochu jinak, než jsme u něho navyklí. Určitě zajímavý začátek. Od druhé "Sea Of White" už brousíme v tradičních kolejích. Basový úvod, hlavní part přebírá kytara a samozřejmě především zpěv. Každopádně je okamžitě jasná hlavní persóna celého ansámblu, na kom všechny kompozice stojí. Trojka "Into The Wind" už jsou SAVATAGE sakumprdum. Baladické sloky střídá výborný refrén a člověk si tak v duchu říká, že tohle jsou přesně ty momenty které postrádala jinak povedená řadovka "Poets And Madman". Postrádala totiž mistra Stevense! Titulní "Watching In Silence" můžete znát z dema, které bylo na internetu už nějaký ten pátek volně k dispozici. Ve finální podobě přibylo něco sborů do refrénu, jinak zůstala téměř beze změn. Vlastně o ní platí totéž co o předchozím štychu, tedy tradiční kompozice v nejlepší formě, navíc ještě plná klavíru. Takže rozhodně nepřekvapí ani všechny ostatní Sava-pozitivní záležitosti. Další klavírovka "Forgiven", která začíná jako cajdáček, aby ji rozcupoval dravý refrén a neodmyslitelná sborová pasáž; šlapavá "Lies" s vyřvávaným refrénem, posmutnělá "Face To Face", kde trýznivou sloku půlí ostřejší nápěv, stupňovaná "Walls" v intencích rozmáchlých suit typu "Alone You Brethe", zřejmě nejtvrdší věc celého kompletu "The Circle" či závěrečná "Fields Of Sorrow", která jako jediná podstatněji přesahuje přes šest minut a zákonitě tak disponuje prokomponovanější strukturou, když v úplném konci dojde i na klasickou proplétačku hlasů, která je pověstným poznávacím znamením a neoficiální obchodní značkou pánů Olivy a Stevense.

Ničeho převratného jsme se nedočkali, o tom netřeba vést sáhodlouhé polemiky. Myslím však, že právě takovýto materiál nejpřesněji vystihuje hlasový potenciál našeho navrátilce, dává vyniknout jeho úžasnému tembru a všem příznivcům udělá velkou radost. I když, než hrát tu hru na dvě strany, nebylo by lepší přemluvit Zacharyho k návratu do SAVATAGE? Jeho nástupce Damond Jiniya je jistě slušný zpěvák, ale přece jenom takový nemastný neslaný, bez potřebného charisma. Dříve nebo později, doufám, že se návratu ztraceného syna přece jen dožijeme!