THE CROWN - Crown Of Thorns
Švédi stále chytajú za chvost svoj dávny majstrštyk "Deathrace King". Je skvelé, že hrajú, skladajú, koncertujú, ale tá fazóna spred takmer štvrťstoročia je proste nedostihnuteľná.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Na rovinu přiznávám, že DEVENIAL VERDICT jsem objevil teprve před několika málo dny. Pokud bych měl na stupnici od jedné do deseti hodnotit důležitost tohoto objevu, půjdu po hodně vysokém čísle. To ostatně najdete na samém konci článku. "Blessing Of Despair" se nastěhovalo do útrob mého přehrávače úplnou náhodou, avšak ani po týdnu ho ne a ne opustit. Další poslechy mě ještě čekají, přesto už teď mohu v klidu konstatovat, že nenápadné finské kvarteto nahrálo desku, která bude okupovat přední pozice mého letošního bilančního žebříčku.
Co je na "Blessing Of Despair" tak výjimečného? Výběr těch nejlepších surovin a jejich citlivé, nenucené a přitom velmi důmyslné zpracování. A kam DEVENIAL VERDICT vyrazili za inspirací? Na prvním místě určitě do Aucklandu, kde sídlí autoři letošního alba roku, tedy ULCERATE. Není to však o tom, že Finové jdou podobnou cestou jako třeba AD NAUSEAM a distribuují jeden uskřípnutý riff za druhým nebo pracují výhradně s chladnou, odlidštěnou atmosférou (teď mluvím hlavně o období "The Destroyers Of All"). Cožpak o to, disonantních prvků tu je dostatek, nicméně slouží spíše jako důležité koření, než jako základní stavební kámen. Navíc nejsou kdovíjak vyhrocené, svou "mírnější" povahou vystihují zejména pozdní tvorbu ULCERATE, konkrétně od "Stare Into Death And Be Still" výše. Črty nervních kytar jsou nárazové, DEVENIAL VERDICT u nich moc dlouho nesetrvávají a jejich železitou pachuť okamžitě neutralizují posluchačsky příjemnějšími sekvencemi. A pokud náhodou zůstanou v sevření disonantních ploch trochu déle, jako se děje například v až "saint-meratovsky" natlakovaných pasážích titulní skladby, okamžitě to vyváží citlivou instrumentálkou "Shunned Wander".
Pokud disponujete alespoň chvalitebnou znalostí aktuální novinky ULCERATE, "Cutting The Throat Of God", dobře víte, že na ni ULCERATE hodně pracují s emocemi, atmosférou i melodiemi. DEVENIAL VERDICT jsou v tomto úplně jinými extremisty a jdou ve všech ohledech mnohem, ale mnohem dále. Tady už to srovnání s novozélandskou ikonou experimentálního death metalu musíme hodně rychle opustit a vydat se směrem k jiným přirovnáním, konkrétně mě napadají zejména DYSGNOSTIC a OMNIVORTEX. Obě tyto kapely si rovněž hrají s disonancemi, ale současně jsou poměrně dost melodické a rády sklouzávají do tech/prog metalových vod. Jejich produkce je však více vyrovnaná, nepřecházejí mezi takovými extrémy jako DEVENIAL VERDICT, kteří jednou zběsile tlačí na pilu a za pár vteřin z ničeho nic melodicky doslova explodují (famózní "Moon-Starved", "Solus", druhá polovina "I Have Become The Sun"…). Ty melodie jsou bohaté, vzletné a ohromně chytlavé, a co je snad ještě více důležité, je z nich cítit vysoké skladatelské IQ. Očekávejte sofistikovanou práci, nikoli medové motivy z alb, které se na obalu pyšní rytířem s obřím mečem, jenž sedlaje jednorožce velí ostrým falzetem do útoku.
Ovšem nejen melodiemi a hravým progovým feelingem jest člověk živ. Finové nevydrží stát na místě a čas od času se věnují i nasupeným tech-deathmetalovým hrátkám. Člověk si chtě nechtě musí vzpomenout na Poláky DECAPITATED. Naopak v hrubějších "groovy" pasážích (zběsilá jízda po struhadle jménem "Garden Of Eyes") se mi zase vybaví REPLICANT. Počínání výtečných Američanů mi připomene i nervní, neposedná položka "Cold Lantern" disponující i ostřejšími, chladnými plochami pro změnu evokujícími počínání GORGUTS.
Překvapení letošního roku hledejme ve Finsku. DEVENIAL VERDICT natočili vysoce inteligentní sbírku, která uspokojí příznivce disonancí, technicko-progresivního přístupu i opulentních melodií. "Blessing Of Despair" s lehkostí přechází mezi žánry i náladami, jednou je progově vyklidněná, pak temně-melancholická a nakonec zuřivá a nespoutaná. Disonantní death metal s lidskou tváří a srdcem přímo na dlani.
Překvapení roku slyší na jméno DEVENIAL VERDICT. "Blessing Of Despair" kombinuje disonantní death metal s progresivními prvky, výraznou atmosférou a inteligentní melodikou. A všechny tyto složky spolu krásně přirozeně koexistují. Masterpiece.
8,5 / 10
Riku Saressalo
- zpěv
Sebastian Frigren
- kytara
Antti Poutanen
- baskytara
Okko Tolvanen
- bicí
1. I Have Become The Sun
2. Garden Of Eyes
3. Moon-Starved
4. Blessing Of Despair
5. Shunned Wander
6. The Quietus
7. Solus
8. Counting Silence
9. Cold Lantern
10. A Curse Made Flesh
Blessing Of Despair (2024)
Ash Blind (2022)
Soulthirst (EP) (2016)
Corpus (EP) (2014)
The Unborn God (demo) (2012)
Psychic Devourment (demo) (2009)
Datum vydání: Pátek, 4. října 2024
Vydavatel: Transcending Obscurity Records
Stopáž: 51:28
Cover: Mariusz Lewandowski
Ano, DEVENIAL VERDICT hned na první poslech evokují onu disonantně valivou sílu současných ULCERATE. Ale není to o bezhlavém kopírování, pod plášťíkem zvukově a kompozičně podobně laděné formy se schovává i dostatek dalších stylových odboček, energických výpadů a temnějších dusivých nálad. Finové dokáží být k posluchači někdy možná až překvapivě melodicky přívětiví, ale také nekompromisně destruktivní. Hodně povedená kolekce moderního death metalu.
Leto je skvělý rok pro disonantní metal, ale tady se neskřípe, tady je to více o atmosféře, je to spíše progresivní death, občas s až doom elementy, pro mne jsou tito borci jedním z překvapaním roku, jejich prvotinu jsem nějak minul. Není třeba hledat pod tvrdou slupkou jako u Pyrrhon, tohle se konzumuje snadno.
Švédi stále chytajú za chvost svoj dávny majstrštyk "Deathrace King". Je skvelé, že hrajú, skladajú, koncertujú, ale tá fazóna spred takmer štvrťstoročia je proste nedostihnuteľná.
Daniel Cavanagh doslovne cituje svoju ex. kapelu a tento album je pokračovaním jeho poslednej tvorby. Jedná sa o príjemnú emotívnu a ľahko plynúcu nahrávku, ktorá síce nevybočuje z autorovej rady nálado tvorných albumov, ale tak nejak zahreje pri srdci.
PYRRHON svůj neortodoxně výstřední death metal plný vřískavé a disharmonické překombinovanosti možná konečně ukočírovali tak, že mi to začíná dávat smysl. Stále je to dost schizofrenní produkce na hranici stravitelnosti, ale tady již to dokážu ocenit.
Čím více "Absolute Elsewhere" poslouchám, tím více jsem přesvědčen, že tahle cesta není pro BLOOD INCANTATION tou správnou. Skladatelsky vysoce ambiciózní projekt, který však jako celek úplně nefunguje. Zatracování nezaslouží, oslavné ódy ale také ne.
Finský démon po 4 letech zase roztáhl svá křídla a svým hadím pyjem penetroval slunce. Basové a elektro podklady na hranici infrazvuku opět dominují dalšímu hypnotickému a fascinujícímu dílu. Vnořte se do jeho temnoty. Pokud tedy víte, jak na to.
Velmi pěkný metal vzor starší GOJIRA servírují na svém druhém albu kalifornští INTERLOPER. Navíc progrese a snad i energie je o dost více, takže věřím, že prvotní nadšení vydrží.
U HAMMERFALL je dnes tou nejdůležitější otázkou, jak moc se na každém dalším albu budou opakovat a jak moc do toho vloží srdce. A tak je tu po chvalitebném "Hammer Of Down" i celkém dobré "Avenge The Fallen", ty 3 - 4 zvučné skladby tomu aspoň nasvědčují.