KNOLL se na našich stránkách příliš neohřáli, zatím zde mají na kontě jedinou větu v rámci Noisyho lednové albové nadílky a jeden skromný post ve Shoutboxu. Pokusím se jejich stopu trochu rozšířit, poněvadž jejich nekonvenční a velmi okrajová produkce si přímo řve o více pozornosti. Určitě to bude osvěžení, jelikož experimentální death/grindcore zde zas až tak časté zastoupení nemá. S tím stylovým zařazením to zatím berte jen orientačně. Americká pětice těch žánrů a subžánrů totiž pokrývá více. Ale na první poslech se to tak zdát nemusí.

Ke KNOLL jsem se dostal až později, konkrétně před dvěma lety, kdy se v mém přehrávači párkrát protočil disk "Metempiric". Není to deska, na kterou máte náladu každý den. V mnohém je hůře stravitelná, někdy nedostupná, někdy dokonce až nepříjemná. Ani novinka nepatří mezi kdovíjak zásadní easy listening. Je sice přehledněji strukturovaná, ale současně i více vyhrocená. Američané si mě získali častějšími výlety do propastně hlubokých sfér, odkud již více než dvě dekády rezonuje tvorba jedné z nejvíce unikátních sestav, konkrétně australské hrůzy PORTAL. Pro důkazy není nutno chodit daleko, neb onen "lovecraftovsky" sliznatý stín kapely okolo The Curatora se mihne ve velké většině skladeb. V "Offering" a zejména v "Portrait" je to pak velmi výrazné. Pravda je taková, že KNOLL skladby více diversifikují a mohou tak připomenout přeci jen o trochu studenější a mechaničtější příbuzné PORTAL, unikátní zjev ze Španělska, jenž slyší na jméno ALTARAGE.

Už troubějí! Na horách jeleni ještě ne, ale Ryan Cook už ano. Zajímavou složkou hudby KNOLL je trubka. Nad šedou a zvrásněnou sopečnou krajinou se nese její utrápený zmučený hlas. Podobně si s tímhle nástrojem hraje jiná experimentálně zaměřená kapela, a sice notoricky známí požitkáři z New Yorku - IMPERIAL TRIUMPHANT. Ti však okupují trochu jiné stylové teritorium. KNOLL nejprve nechají nebohý instrument odevzdaně láteřit ("Revile Of Light"), aby ho pak ve "Fettered Oath" rovnou násilně zneužili.

Produkce KNOLL je natlakovaná jako papiňák vteřinu před explozí. Materiál je nahuštěný k prasknutí, kypí skřípějícími disonantními motivy a zběsilými jízdami po hmatníku. Ani atmosféra není kdovíjak přívětivá, spíše potemnělá a nehostinná (vzpomněl jsem si na AEVITERNE, přesto že jsou žánrově jinde). Američané však umí i zvolnit (viz do doom/sludge bahna zabředlá položka "Mereward"), nicméně pomalé tempo místo nasypaného tlaku kýženou úlevu nepřinese. Další vrásky naopak přidělá vokál Jamese Eubankse, který preferuje vyšší tóny. Jednou přidušeně chrčí, jindy zas obcuje s vykřičenějšími polohami. Jednou ujetě deklamuje ("Offering") a znenadání vyjíždí výše až do blackově zabarvených poloh.

Nervní, podrážděný a experimentální blackened death/grind odkazující směrem k PORTAL. Zajímavá deska, kterou mnohdy nebudete poslouchat rádi. V práci to nejde, v autě už vůbec ne a pokud se budete chtít zrelaxovat a soustředit se, určitě raději sáhnete po stovce jiných desek, než právě po "As Spoken". Přesto mě její nedostupná krása nějakým způsobem fascinuje a musím se přiznat, že ani po devíti měsících od vydání na ni nemohu zapomenout. Občas se totiž dostaví zvláštní nálada zvoucí k poslechnu něčeho neklidného a roztěkaného. A tahle deska najednou rozkvete jako jedovatá květina disponující takovou paletou temných odstínů, až oči přecházejí.