REO SPEEDWAGON na steroidech! Napadlo mě hned po několika tónech úvodní skladby „Embers On The Loose“ debutového alba švýcarského objevu AMETHYST. Tak důsledná sázka na dobový zvuk vlastně u těchto mladých kapel (věkový průměr kolem 30 let) už dnes tolik nepřekvapí, ale inklinace k americkému stadionovému rocku z přelomu 70. a 80. let rozhodně nepatří k úplně běžným jevům.

Podobnost barvy vokálu pěvce Fredrica s hlasem Kevina Cronina z již zmiňovaných Speedwagon je zde opravdu velmi výrazná. A nezůstává jen u ní. Švýcaři důsledně opisují ze standardů AOR a mainstreamového rocku, tedy žánrů, které své nejslavnější dny zapsaly začátkem osmé dekády minulého století. V tomto svém opisování však prokazují až pozoruhodnou schopnost adaptace a kreativity. To je také tím pádným důvodem, proč nahrávce věnovat pozornost a nezatratit ji jako další marný revival.

Během poslechu alba se rozhodně  nezbavíte pocitu silné retrospektivy, ale o to tady vůbec nejde. AMETHYST nehodlají skrývat retro za moderní tvář. Na to je jejich sound až příliš spjatý s érou dávno minulou. Písničková kompozice, hra bicích, kytarové riffy… Vše jakoby by bylo právě probuzeno z dlouholeté hibernace a vrženo na hudební nosiče.

Jenomže má to jeden svízel – funguje to více než dobře! Švýcaři mají vytříbený cit pro melodie, refrény a především pro jejich načasování. Skladby sice jedou víceméně podle mustru sloka – refrén, ale v tomto modelu skupina skvěle manévruje a servíruje mnohem bohatší hudební hostinu, než by se z nabízených surovin mohlo zdát. Písně se rychle dostávají pod kůži, úderné refrény nedají vydechnout a nabuzená a upřímně znějící kapela vše zapouzdřuje ve velmi lehce se poslouchající kolekci, která záměrně zamrzla v čase, aby nám dokázala, že to někdy nemusí být vůbec na škodu!