Pokud se řekne Kat Von D, většině se asi vybaví potetovaná rebelsky vyhlížející tmavovláska, která to v minulosti dva roky táhla s jistým Nikki Sixxem. Gaučoví povaleči si možná ještě vzpomenou na oblíbenou reality show LA Ink (2007), kde Kat zábavným způsobem popularizovala své tetovací studio a jednotlivé epizody prokládala střípky z osobního života svého i svých tatérů. Zástupci něžného pohlaví také patrně vědí, že Kat řadu let spolupracovala se značkou Sephora, pro kterou navrhla několik řad vlastních kosmetických kolekcí. Poněkud méně se však ví, že tato vyhledávaná tatérka celebrit, nadaná umělkyně, návrhářka obuvi, modelka a autorka knih fušuje i do hudby. V tomto případě ale určitě nejde o plytké pokusy znuděné holky od vedle. Naopak. Aktuální opus „My Side of the Mountain“ platí za vyvrcholení její dosavadní hudební cesty. Zde však musím vznést menší varování. Ortodoxní milovníci drsných kovových riffů, krkolomných sól a animálního řevu se musejí poohlédnout někde jinde.
Ačkoliv Kat Von D fandí bandám typu MOTÖRHEAD, GUNS N‘ ROSES, ZZ TOP, MISFITS, AC/DC či SLAYER, její vlastní hudební cesta je lemovaná temnými stíny pokroucených stromů, mezi nimiž se lesknou rudé oči nočních tvorů a kde se pod nadvládou úplňku rozeznívají do dáli tepající rytmy syntezátorů unášených vlahým větrem. Dvaačtyřicetiletá mexicko-americká žena vamp své hudební bádání opírá o romantický synthpop a styl dark wave, především o jeho praskavé elektro odnože. Přesto v její tvorbě můžete nalézt jasně rozpoznatelné vlivy post-punku, gothic rocku, ale třeba i industriálu. Při poslechu si tedy není problém vzpomenout na rané nahrávky MINISTRY, NINE INCH NAILS, DEPECHE MODE, případně NITZER EBB. Zručná skladatelka, která se hře na klavír věnuje od svých pěti let, nalezla svůdný recept na vibrující soud osmdesátých let etablovaný pro současné posluchače. Předchozí studiové desce „Love Made Me Do It“ (2021) dle mého scházel větší tah na branku, ale čerstvá várka dvanácti písní obsahuje vyvážený poměr melancholie i ráznějších čísel opatřených hedvábně jemným hlasem Kat Von D. Bombastickou produkci zajistila zvučná jména jako Fernando Garibay či multiinstrumentalista Paul Mullen, nicméně hlavní slovo ohledně výsledné formy měla Kat, což se nepochybně promítlo do perfektní sevřenosti nahrávky.
Vstupenkou do hájemství smutku, bolesti i vášnivých tužeb je svižná skladba „Dead“, jež se navzdory názvu ve své druhé polovině překlopí do návykové retro synthpopové melodie poháněné repetitivní bicí stopou a malebnými klávesovými plochami. Zvuk nahrávky zaujme od první vteřiny. Je vzdušný, nadýchaný a všeobjímající. Ve středním tempu plující diskoška „Vampire Love“ patří mezi vrcholy alba. Kromě povedeného refrénu ze skladby vyčnívá především funkem načichlá basová linka, která harmonicky prorůstá celou skladbou. Nad dusavou „H.A.T.E.“ se nese tklivý přednes raněného vampýra citlivě vpletený do romantických klávesových ploch. První vyloženě temný příspěvek „Truth In Reverse“ stojí na zlověstných, strašidelně zabarvených verších (z dálky doléhající hororové mručení), které následně rozkvetou ve smyslně procítěném refrénu. Dá se s klidem říct, že speciálně pro první polovinu alba je příznačná absence byť jediné slabší položky. Toto tvrzení se naplno koncentruje v parádní hitovce „I Am A Machine“ s hostující Alissou White-Gluz, dvorní pěvkyní populární melodické death metalové úderky ARCH ENEMY. Silová „I Am A Machine“ je příznačná jen těžko popsatelnou dynamikou, vyvěrající z kontrastu dvou hrdel. Medově vábivým pohlazením a brutálním vrčením. Pecka.
Druhá část alba se ještě více noří do melancholie a křehké intimity na úkor svižnějších pasáží. Písním tedy jednoznačně dominuje volnější tempo a příklon k masivním syntezátorovým retro plochám, jak dokazuje mocná instrumentální vsuvka „Interlude II“. Pak přichází na přetřes pomalá balada „Running Away“, která dává vzpomenout na předchozí nahrávku a zároveň mě utvrzuje v přesvědčení, že Kat je daleko silnější v důraznějších polohách. I duše starého romantika, jako jsem já, má holt své limity. Naštěstí je tu ještě roztančená popovka „With You“ plná euforické radosti a svůdná „Por Ti“, kde Kat překvapivě vytáhne svou rodnou španělštinu. Je dobře, že se tu takový exotický šperk nalézá, jelikož albu dodává další rozměr a latinskoamerický šmrnc. Závěr obstarává „All By Myself“, svérázná cover verze skladby od amerického zpěváka, skladatele a kytaristy Erica Carmena. Léty prověřená klasika dostává v podání Kat Von D podobu půvabné modlitby. Jde o niterný epilog naplněný nepředstíranou touhou, jaký si může dovolit jen člověk, na jehož srdci už život zanechal nějaké ty šrámy. Dokonalé finále.
Jestliže doteď panovaly jisté pochybnosti o tom, zdali Kat do hudebního světa opravdu patří, nahrávka „My Side of the Mountain“ je definitivně roznese na kopytech. Nejde jen o výmluvnou demonstraci vokálních dovedností Kat Von D, která svým neodolatelně vábivým zpěvem evokuje mýtickou Sirénu. Prakticky každá skladba oplývá jedinečnou mocí vtáhnout posluchače do emotivního světa, z jehož záludných stínů se jen těžko odchází. Kat Von D sice vychází z minulosti a nepopírá inspiraci od mistrů temné elektroniky, ale její skladby sebevědomě kráčí vlastní cestou. Mají svůj jedinečný výraz a punc nadčasovosti. Pokud pominu existenci několika samostatných singlů a EP „Exorcisms“ (2021), pak je „My Side of the Mountain“ teprve druhou studiovou nahrávkou této všestranné umělkyně. Říká se, že teprve třetí deska bývá zlomová a odhalí skutečný potenciál sólového interpreta či hudební skupiny. Neumím si představit, s čím dalším Kat Von D přijde, jelikož už nyní se nachází na vrcholu nejvyšší věže svého gotického hradu.