OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Vzpomínáte ještě na Jacka Sawyera? „Putujícího Jacka“, jak by ho jistě nazval jeho přítel Speedy Parker? Je to již téměř dvacet let, kdy se malý a vyděšený chlapec vydal hledat zázračný lék pro svou matku Lily Cavanauhgovou, herečku, hvězdu béčkových filmů. A Jack to nakonec dokázal. Našel v sobě schopnost přecházet do paralelního světa, do Teritorií. Tam utíkal a odtud se vracel, aby zahnal strašáka sžíravé rakoviny. A našel TALISMAN, se kterým se mu to podařilo. Pamatujete?
Přesedlejme teď na křídla kolem prolétajícího havrana. I když, po pravdě řečeno, s obyčejným ptákem nemá tahle stvůra pranic společného. Je to GORG a nosí jméno plné šílenství. Šílenství a smrti. My si však jeho zvrácené mysli všímat nebudeme a soustředíme se na dění dole. Jsme v západním Wisconsinu, v překrásné krajině, až se tají dech. Jenomže něco je špatně, něco zkaženého visí ve vzduchu. Těžká esence hniloby, rozkladu. Lidé na ulicích o ní ještě neví, zato náš černý hostitel (samozřejmě o nás nemá ani potuchy, takže ve vlastním zájmu - psssst!) si ve své zrůdné šmírácké hlavě užívá. Ano, ano, doslova se krmí tou smuteční hostinou. Dopřejme mu tedy jeho drobné zábavičky a přesuňme se o kus dále.
Strach. I to je jedna z příčin rozkladu. A obyvatelé městečka, které jsme ještě před chvíli pozorovali z ptačí perspektivy, jsou k smrti vyděšeni. Vidíte, támhle jede listonoš s balíkem novin. Kdyby nás nechal nahlédnout, jistě bychom nepřehlédli velký titulní článek, ve kterém okresní novinářské eso, jinak hyena s lidskou tváří Wendell Green, popisuje další dětskou oběť šíleného sadistického vraha s přiléhavou přezdívkou Rybář. Pokud teď namítnete, že tahle přezdívka už je zabraná, že si ji svými činy uzurpoval jistý Albert Fisch, měl by někdo urychleně doporučit vašim přátelům, aby se vám začali vyhýbat. Ale pravdu samozřejmě máte, náš Rybář svůj velký vzor pouze napodobuje. V podstatě by se dalo říci, že náš Rybář má děti rád, tuze a k smrti rád. Proto cítíme tolik strachu na ulicích, proto se rodiče bojí pouštět své potomky samotné ven. Zkusme se pohnout směrem k policejní stanici. Dale Gilbertson, její velitel, má zrovinka spoustu starostí, aby zpacifikoval motorkáře z Hromské pětky pod vedením Frňáka St.Pierra, jehož dceruška se ztratila. A tihle hoši by nám měli být dosti sympatičtí. Přece jen mají dlouhé vlasy, harleye a milují tvrdou muziku, chlast, sex i trošku těch drog. Inu, Hromská pětka, tak co jiného čekat, že?
A dojdeme-li ještě dál, pryč z městečka, najdeme v domě po otci Dale Gilbertsona starého známého. Ano, Jack Sawyer se vrátil, náš „putující Jacky“ byl vtažen zpátky do hry. Brání se, jen co je pravda, matce tehdy pomocí Talismanu koupil několik dalších let života navrch, jenže to bylo málo, zoufale málo a Lily stejnak zemřela. Takže v sobě pohřbil Teritoria, pohřbil všechno, co by mu připomínalo toho malého statečného kluka a jeho předlouhou cestu. A stal se policajtem. Sakra dobrým policajtem. Je nám ho líto a zároveň je nám za něj i smutno. Nedaleko totiž leží mrtvá Frňákova dcerka, kterou zabil Rybář, ano ta hrůzná bestie, a jen o nějaký čas později zmizí i Tyler Marshall. A Jacky bude muset zasáhnout, povolat zpět svá Teritoria a přes Rybáře, jehož dávno ovládá jistý lord Malshun, citelně udeřit i samotného Karmínového krále. Tak je mu totiž souzeno, to je jeho KA.
Rádi bychom se opět vznesli do povětří, pryč od té hrůzy, přece jen z výšky svět vypadá veseleji, jenomže náš miláček Gorg už dolétal jednou provždy. Leží u silnice pod stromem, jindy zákeřné oči teď jen tupě civí, matné, bez života. Pod peřím se mu uhnízdil celý zásobník. A kdybychom si mohli zpomaleně přehrát celou scénu, jistě bychom s údivem sledovali, jak rychle se dá vystřílet. Že by se nám tu rodil další Pistolník? Ač je to k nevíře, dozvěděli jsme se dost. Možná až příliš. Buď na pozoru Rolande z Gileadu, Jack Sawyer je rychlý a je na tvé straně. A Temná věž stále čeká ve středu paprsků... D´YAMBA!
Jack Sawyer, dětský hrdina dospělého dobrodružství "Talismanu" je zpátky v mnohem drsnějším a krvavějším příběhu s (možná) překvapujícím vyvrcholením. Stephen King společně s Peterem Straubem přináší další hrůzu, další sugestivně vykreslené maloměsto plné strachu. S bravurou sobě vlastní.
8 / 10
Vydáno: 2003
Vydavatel: BETA
Stephen King – Peter Straub: Černý dům.
Přel.: Linda Bartošková.
Obal: Martin Šusta.
Praha: BETA, 2003.
592 stran.
ISBN: 80-73060-71-X
Rozklad...
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.