„Rising from the North“ je název společného turné tří slavných švédských kapel, které spojuje žánr melodického death metalu (alespoň v jejich začátcích). IN FLAMES jsou sice slavnější a starší, ale prodejní čísla a jiné indikátory je na turné postavily před ARCH ENEMY. Ale ono na tom nesešlo, protože turné je „co-headlining“, obě kapely dostávají stejně prostoru - zhruba hodinu a čtvrt. Třičtvrtěhodina pak připadá na SOILWORK. Páteční koncert se odehrával ve Sportovní hale Fortuna, tj. velká sportovní hala v Holešovicích. Oproti své menší sestřičce je Fortuna pro pořádání koncertů velmi příhodným místem. Velká plocha, spoustu míst k sezení a hlavně hodně vstupních (a tedy i odchozích) bran.

Udávaná kapacita pro koncerty je okolo třinácti tisíc. V průběhu koncertu hlavních hvězd už byla plná, ale vyprodáno v den koncertu nebyla. Spokojme se tedy s tímto odhadem návštěvnosti. Po vstupu jsem nejprve zamířil okouknout merchandise shop pro rozšíření šatníku. Když člověk dneska vše sjíždí přes Spotify, rád kapely alespoň tímto způsobem podpoří. Ač velký duchem, ze zadních řad hůře vidím, proto jsem si zakoupil sekci před pódiem. Zbývalo jen najít vhodnou lokaci, někde uprostřed.

SOILWORK

Začátek byl přesně dle plánu v 19:00. Tou dobou byla hala tak z půlky plná a postupně se dál plnila. Na kapelu okolo Björna Strida připadla role předskokanů, ale přední řady je nenechaly ve štychu a křepčily už od první skladby v podobě „Stabbing the Drama“. Postupem času se rozběhal i menší mosh pit. Během svého vyhrazeného času SOILWORK zvládli jen pár svých nejslavnějších hitů - „Exile“, „Spirit of No Return“, „Övergivenheten“ nebo „Death Diviner“. To jsou ovšem velmi chytlavé, melodické skladby, které dokážou publikum strhnout. Velké pozitivum byl dobrý zvuk. Zvukově o menší intenzitě než pro hlavní hvězdy, ale to aspoň umožnilo si je lépe vychutnat. Závěrečný „Stålfågel“ pak rozehřál většinu publika stojícího v první polovině haly.

Setlist: Stabbing the Drama, Arrival, Exile, Distortion Sleep, Spirit of No Return, Övergivenheten, Death Diviner, The Ride Majestic, Stålfågel

IN FLAMES

Sestava okolo Anderse Fridéna nikdy příliš stálá nebyla. Pokud by chtěl člověk vidět významné postavy této kapely v jedné sestavě, má možnost se vypravit osmého února příštího roku do Brna na koncert THE HALO EFFECT. Každopádně Anders Fridén se stal hlavním tahounem a po odchodu Jespera Strömblada zárukou pokračování odkazu této kapely. Ač sestava nedávno prošla opět značnou proměnou, důležité je, že i Björn Gelotte je stále na palubě a jak Anders poznamenal, tento kytarista je už za ta léta jeho druhou ženou. Druhým kytaristou byl svalnatý Chris Broderick a muž s nejdelšími vousy v kapele byl basista Liam Wilson. Přes průhlednou oponu bylo vidět rozmístění bicích a za nimi Tanner Wayne vpravo (z pohledu publika), na stejné úrovní vlevo klávesy. Ještě před pádem opony kapela začala hrát „Cloud Connected“ a skrz oponu bylo vidět Anderse Fridéna na rampě mezi bicími a klávesami, samozřejmě v kšiltovce. V průběhu setu se na pozadí bicích objevila veliká hlava příšeráka z obalu aktuální desky, aby tak zdobila pódium po zbytek vystoupení. V úvodní části zazněly známé věci jako „Take This Life“ nebo „Voices“. Když přišel Anders s otázkou, zda chceme devadesátky, bylo uvedena „Food for the Gods“. Poté vcelku nevybíravě sprdnul fanouška v přední řadě, že během koncertu textuje (ach ty moderní závislosti…). Následně se mosh pit zvětšil ještě víc, rozjel se naplno a až do konce se neuklidnil. Jen tak mimochodem, mohl by mi někdo vysvětlit, jaký význam májí v pitu hromadné leh-sedy?

Může snad chybět „Only for the Weak“? Velký hit „Alias“ znamenává jednak silnou odezvu od publika, ale zároveň i blížící se konec. Konec však nemůže nastat bez „I Am Above“. Závěrem tohoto odstavce se musím přiznat, že IN FLAMES mám rád, rád si je občas poslechnu, ale lístek jsem si kupoval hlavně kvůli ARCH ENEMY. Přesto jsem měl z koncertu IN FLAMES lepší zážitek, ač mi všechny melodie hned nenaskakovaly v hlavě. Anders Fridén je zkušenější frontman a s publikem pracuje uvolněně a přirozeně. Také bylo cítit i víc energie, která šlo ven z publika.

Setlist: Cloud Connected, Take This Life, Deliver Us, Paralyzed, In the Dark, Voices, Food for the Gods, Coerced Coexistence, Trigger, Only for the Weak, Meet Your Maker, State of Slow Decay, Alias, The Mirror's Truth, I Am Above, My Sweet Shadow

ARCH ENEMY

Ač budu určitě v menšině, ARCH ENEMY si mě nejvíce získali s deskou „War Eternal“. Tedy v období, kdy ve svém stylu už zcela neskrývaně, jak by svého času řekl kolega Louža, hrají Maidny. Nechtěl jsem si tedy nechat ujít tuto příležitost, kdy kapela má aktuální koncertní set postavený z velké části právě na materiálu z posledních tří desek. Před nástupem kapely kryla pódium opona s nápisem „Pure Fucking Metal“ a do toho hrála „The Ace of Spades“ od MOTÖRHEAD. Show odstartovala výborná úderka „Deceiver, Deceiver“ z (dosud) aktuálního alba. Bicí byly uprostřed a nad nimi celé scéně vévodil velký (většinou) rudý pentagram. Modrovlasá Alissa White-Gluz nastoupila ve stříbrném těsném oblečku se spoustou třpytek, které na sobě zrcadlily světelné efekty. Kromě bicí soupravy byl druhou dominantou středu pódia mohutný basák Sharlee D'Angelo a Alissa byla tak nějak všude. Pouze v sólových pasážích spořádaně vyklidila pole působnosti Michaelu Amottovi a koupala se ve světle reflektorů v pozadí. Komunikaci s publikem měla většinou stručnou, což bylo jen dobře. „War Eternal“ se svým skočným rytmem a takřka nepotřebným pobídnutím od zpěvačky rozeskákala přední polovinu haly. Samozřejmě nemohla chybět „My Apocalypse“.

Zazněly oba nové singly, zvláště „Dream Stealer“ je naživo povedená záležitost a nepochybně se v setlistu zabydlí i v dalších letech. „House of Mirrors“ byl jako další zástupce z předchozí, velmi silné desky (osobně mi přišlo líto, že ze setlistu vyřadili „The Watcher“). „Under Black Flags We March“ má v koncertním provedení podobnou úlohu jako „The Trooper“ – mávaní vlajkou. „Sunset Over the Empire“ zahrnovalo i sborový zpěv publika, jedna půlka, druhá půlka, všichni. Dost zbytečná záležitost.

Hlavní hit večera byla „Nemesis“. Chytlavá známá věc, která na samotný závěr rozpálila publikum. Škoda, že místo Alissy jsem slyšel jen někoho za sebou pletoucího si můj boltec s mikrofonem. Ale i to k tomu patří. S „Nemesis“ přiletěly i velké nafukovací balónky. A především to byl i samotný závěr velmi podařeného koncertu. Dobrý koncertní zážitek byly všechny tři kapely a „co-headlining“ umožnil dvě velké švédské hvězdy v jeden večer. IN FLAMES v mých očích (či uších) byli toho večera nejlepší.

Setlist: Deceiver, Deceiver, The World Is Yours, War Eternal, My Apocalypse, Dream Stealer, House of Mirrors, Under Black Flags We March, Liars & Thieves, The Eagle Flies Alone, First Day in Hell, As the Pages Burn, Sunset Over the Empire, No Gods, No Masters, Nemesis, Fields of Desolation (Outro)

Foto: Louisiův synovec Vilibald, Setlisty: upraveny dle setlist.fm