OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Jestlipak jméno JOHN ARCH ještě dneska někomu něco řekne? A teď nepočítám zapřísáhlé příznivce osmdesátek, pro něž je štrachání a oprašování stárnoucích vinylů největším požitkem. Asi nic, co? A kdyby otázka zněla, jak se jmenoval původní zpěvák amerických kraleviců progresivních držav FATES WARNING? Přece jenom jiskřička? Nebo přímo hoří? Ano, je to prosté, jsme svědky návratu dalšího ztraceného syna, tímto singlem započalo Johnovo znovuzrození pro hudební svět.
Už si nevzpomínám v jakém se tehdy obě strany rozešly, ale složení doprovodné sestavy dává tušit, že čas případné rány dávno zacelil. V jednom týmu tak dnes bok po boku stojí vedle Archa i Jim Matheos, Joey Vera (oba určitě již dostatečně „Osudově varováni“) a bubenický promiskuita par excelence Mike Portnoy (samozřejmě stále především člen ochotnického kroužku „Snového divadla“).
A cože nám hoši poskládali za materiálek na předmětné ípíčko? Co byste asi tak očekávali? Jde samozřejmě o progresivním metalem načichnutou směsku plnou motivů, zvratů a změn. Ve skladatelském rukopisu pan Matheos pochopitelně nezapře svou rodnou hroudu, kde však FATES WARNING posledních let znějí vzletně a moderně, tady nás čeká i záměrné vyvolávání duchů minulosti. Avšak nic ortodoxního, nebojte! Dvě skladby se možná budou zdát na první pohled málo, jenomže stačí mrknout na výslednou stopáž a z bezmála třiceti minut si už určitě lze poměrně přesně dovodit, o co zúčastněným matadorům půjde. O jejich hráčském umění určitě nikdo nezapochyboval ani na okamžik a tak se nejslabším článkem, možná trochu paradoxně, jeví hlasový projev muže, jež dal projektu jméno. Ukňouraný falzet pana Archa mi k srdci nikdy příliš nepřirostl ani v minulosti, jeho o deset tříd lepšího náhradníka Raye Adlera jsem v řadách FATES WARNING uvítal s nadšením a protože se v tomto ohledu nic k lepšímu nezměnilo, zpěv materiálu rozhodně neprospívá. Ve zběsilém kvílení v druhé polovině dvojky "Cheyenne" pak vysloveně dráždí.
Závěr ve dvou větách: Kdo si zvykne na pěvecký projev pana majitele loga, dostane náplast v podobě slušného progu. Ostatní ať si foukají bebíčka jinde.
John Arch byl vždycky průměrný zpěvák. Jeho návrat na hudební scénu je tak sice díky trojici "mušketýrů" poměrně zajímavý (s občasnou chtěnou evokací dob minulých), ale průměrným zpěvákem zůstal dodnes. EP tedy spíše jen pro věrné fanoušky, ostatním nelze bez zaváhání doporučit, protože zde o nic zásadního nepřichází.
7,5 / 10
John Arch
- zpěv
Jim Matheos
- kytara
Joey Vera
- basa
Mike Portnoy
- bicí
1. Relentless
2. Cheyenne
A Twist Of Fate (EP) (2003)
Vydáno: 2003
Vydavatel: Metal Blade
Stopáž: 28:03
Produkce: Jim Matheos a John Arch
Priemerny spevak?!?! John Arch?!?! To snad nemyslite vazne!!! Awaken The Guardian je stale jednym z najlepsich albumov metalovej historie a pri pocuvani tohto EP sa do oka tlaci slza, preco ten hlasovy virtuoz po rozchode s FW nepokracoval solovo. O vela sme prisli, damy a pani...
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.