Deset dnů dovolené ve Varšavě. Hlavní město Polska je velké a má co nabízet, víc než týdenní výprava však dává prostor vyrazit i do okolí. Białystok, Płock, Łódź, co ještě zbývá … no samozřejmě Olsztyn, rodiště a domovská základna VADER! Dvě a půl hodinky vlakem, vyrážíme!

Ona už cesta po kolejích dá člověku představu, jak se utvářel základní kámen polského death metalu. Když ve Varšavě fungovala první kopírka v Polsku a Piotr Wiwczarek, který si tehdy neříkal „Peter“, nýbrž „Behemoth“, vyrážel do hlavního města kopírovat obaly na demáče a propagační letáky, musel si odbýt své. Polské železnice bývaly příšerné, „počongy“ připomínaly spíš druhou světovou válku než dopravu na konci 20. století, takže ty výsledné materiály s klikatým logem v tašce byly zasloužené! Dneska už to tak není a člověk se veze jako pán, jen si musí koupit lístek včas, protože polské Intercity (vlaky, co jezdí v Polsku dálkové trati) bývají narvané. Jede to ale náramně, a tak v celku dobré kondici někdy před polednem vyskakuju na nádraží Olsztyn Główny…

… a rovnou v cíli výpravy! Jedu totiž po stopách Docenta, geniálního tlučmistra VADER, který definoval celý jeden styl hraní a na kterého dodnes mladší bubeníci hledí jako na boha. Docent alias Krzyszek, jak mu říkali kamarádi, to ale bohužel v určitou dobu nezvládl s návykovými látkami, a i když se z tvrdé závislosti relativně dostal, občasné recidivy ho dovedly až za bránu smrti. Dne 18. srpna 2005 byl nalezen mrtvý po zástavě srdce, a to právě tady, na olštýnském nádraží. Aniž bych chtěl pěstovat nějakou funerální turistiku, tohle místo prostě chci vidět. Olsztyn Główny mě přivítá přesně v takové kondici, jakou měl v době Docentova odchodu – hnusné komunistické nádraží před renovací, možná jedno z posledních v Polsku, které ještě neprošlo obnovou. Oprýskaná hala, vestavěné stánky někdy ze začátku devadesátek, tabule odjezdů, jaké u nás byly za komára, veřejné toalety, kde našli Docentovo mrtvé tělo … ne, stačilo, tady už být nechci!

První hodina v Olštýně, a cesta směrem na sídliště. Pro turistu nezvyklý směr, já ale chci najít místo, kde fans VADER složili Docentovi poklonu. V ulici Synów Pułku má někde být veliké graffiti, kde je bubeník zobrazen za bubny a uctěn slovy „Pro nás žiješ!“ Nacházím výpadovku za paneláky, kde je beton pomalován desítkami motivů. Docenta nevidím. Jdu podruhé, potřetí, nic. Tak už je asi pryč. Přeci jen, uběhla doba, rodí se nové příběhy, dorůstající generace má nové hrdiny a také je chce zvěčnit na zeď. Holt se budu muset spokojit s fotkou z Docentovy wiki-stránky, říct si, „ale jo, byl jsem tady,“ a vyrazit dál.

Kam teď? Podívat se na studio Polského rozhlasu, kde točili VADER a kromě nich také CHRIST AGONY, DEAD INFECTION a další kapely ze severu Polska? To je sázka do loterie – za třicet let se mohlo přestěhovat a třeba budu koukat na úplně jiný barák. Nebo vyrazit do univerzitního kampusu, kde se dá identifikovat budova, ve které vzniklo první vaderovské demo „Live In Decay“? Hmm, to by asi šlo, ale je to zas na úplně druhém konci města a přeci jen, to podstatné se u VADER začalo dít až s druhým demáčem „Necrolust“. Studentstvo a školu, kde Piotr Wiwczarek studoval přírodní vědy, si tedy domyslím, a vyrážím radši do historického centra Olštýna. Ten totiž musel rané VADER silně formovat!

Olštýn je sakra staré sídlo, hlavní město regionu Varmijsko-Mazursko, kde ve středověku vládl Řád německých rytířů. Ti si v pobaltských rovinách budovali hrady, a přestože tu neměli kámen a museli používat červené cihly, jsou to stavby jako kráva! Olštýnský hrad mezi nimi – tyčí se na jednom z kopců v krajině, obklopený gigantickým příkopem, tak velkým, že se sem vejde olštýnský amfiteátr. A znovu VADER – na téhle letní scéně odehráli prastarý koncert, když ještě běsnili v tříčlenné sestavě a stáčeli svá první dema. Pak tu hráli několikrát znovu, letos například otevírali tour „40 let apokalypsy“, které doprovázelo vydání knižní biografie „Wojna totalna“ (rozebereme si ji jindy). Dnem příkopu teče zdejší řeka Łyna, kolem ní běží chodníčky a lavičky kryté stromy, na kterých se určitě skvěle randilo, získávaly tělesné zkušenosti a oddávalo alkoholu, dokud se to ještě v Polsku na veřejnosti mohlo. Tady bychom se zase mohli ponořit do biografie VADER, kde se dozvíme leccos, i když spíše v náznacích. Jenže nejsme životopisci Ivety Bartošové nebo Heleny Vondráčkové, a u oblíbené kapely nás zajímají spíš místa, kde se tvořila hudba. Pokračujme proto dál!

Historické centrum dýchá středověkem, a i když dostalo za druhé světové příšerně zabrat, po válce ho Poláci dali zase dohromady. Do roku 1945 tu žili Němci – jsme přece ve Východním Prusku – a ti se po válce museli pakovat, přesněji řečeno sami prchali před východní frontou. Okolní města to samé. Kolem Olštýna je to vlastně samé menší městečko v krajině mezí jezery – Korsze, odkud byl Docent, Szczytno, kde se narodil vaderovský kytarista Mauser, nebo druhým směrem Morąg, kde se zformovali CHRIST AGONY. Každé tak třicet-čtyřicet od Olštýna, takže za jeden den nemožné objet, ale představu si člověk udělá. Středobodem všech muzikantů se pak stal samozřejmě Olštýn, kde se to scházelo v hospodách a kde bohužel geniální Docent potkal i svou partičku, která ho naučila na heroin. Jinak ale mikrosvět olštýnských hospůdek může mít své kouzlo, takže teď, vyzbrojen přesnými informacemi z knížky „Wojna totalna“, zvažuju návrat do Varmijsko-Mazurska za ještě hlubší expedicí. Budoucí lokace pro sraz Metalopole? Hm, kdo ví, třeba…

Z historického centra se vracím na vlak, nejdřív na stanici OlsZachodni, kde kousek odtud bydlel lídr VADER Peter a měl tuhle adresu napsanou na starých demáčích. Ze západního nádraží ale nejezdí lautr nic, takže se vracím na hlavák a vyrážím zpět na Varšavu. Původně jsem se chtěl zastavit ještě v městečku, které se jmenuje – pozor – Olsztynek, a zajít na ruiny mauzolea německého generála/prezidenta Hindenburga. To bylo postaveno za Hitlera a zbouráno pěkně rychle po něm, jinak ale v krajině najdete spoustu odkazů na dobu druhé světové. Což evidentně muselo zase inspirovat lídra VADER, který je znám svým hlubokým historickým bádáním v téhle době a leccos se objevuje i v textech a vizuálu kapely. Nekonečné roviny se pak táhnou nejen k Varšavě, ale ještě daleko na západ až do Berlína, kde se zastavíme příště … na výpravě za německým kolosem RAMMSTEIN!