OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Již několikrát jsem se na našich stránkách spokojeně vyjádřoval na téma „česká thrashmetalová scéna“. Začalo to v minulé dekádě a úspěšně pokračuje i v té současné. Nové generace mladých hudebníků obracejících se často do minulosti, kterou sami nemohli zažít, je velmi zajímavým fenoménem a tento pro nás fanoušky přinesl i několik zajímavých a kvalitních kapel. V jejich výčtu rozhodně nelze opomenout berounské MURDER INC., jejichž některé nahrávky neunikly ani našim recenzím.
Nejen v těch našich se velmi často opakovala teze o veliké naději a příšlibu dalších skvělých nahrávek, leč osud nakonec rozhodnul jinak. V roce 2023 se krátká a svým způsobem i bouřlivá existence skupiny uzavírá. Pro většinu z těch, kdo její kariéru sledovali možná překvapivě, ale jak popisuje i tato útlá publikace, vše k tomu už nějakou dobu směřovalo. Jakub Suda bude pravidelným čtenářům českých webzinů znám především jako autor textů na webzinu Fobia, kde po léta publikuje pod přezdívkou Kubina. Před časem se rozhodl „klasickou“ zinařinu vystřídat za působení na sociálních sítích, kde provozuje blog / profil pojmenovaný Thrash Or Die. Tato knížka zároveň poodhaluje i jeho ambice na poli „papírovém“ a její vznik si nakonec vyžádal možná trošku více improvizace, než se původně předpokládalo.
Impulzem k jejímu sepsání byla snaha popsat životní dráhu kapely v rozletu a zdokumentovat tak její rané období, které mělo předcházet dalším úspěchům a formování hudební tváře berounské skupiny. Jak už ale bylo řečeno, okolnosti rozhodly jinak a po jistém váhání nakonec vzniklo toto z pohledu MURDER INC. posmrtné dílo.
Jakub Suda zde působí spíše v roli moderátora, nebo lépe řečeno tazatele, a díky svým otázkám nechává promlouvat Petra Janovského, který se ke kapele připojil v prosinci 2013 - tedy zhruba 2 roky po jejím vzniku. Že jeho vyprávění je plné bizardních historek spojených s hraním za „pivo a párek“, asi příliš nepřekvapí. Problémy se zkušebnou, akce plné alkoholu anebo šílená cesta vlakem do slovenského Ružomberku, kde skupina vystoupila na jednom lokálním festu, jsou příběhy, jež v různých podobách rámují život asi většiny kapel (nejen) metalového undergroundu.
Petrovo povídání dostává asi největších obrátek, když přijde na řadu téma Covid a existence kapely v situaci, kdy se téměř zastavil veškerý život, včetně živého hraní. Jistou nevýhodou nebo spíše handicapem se může jevit fakt, že se ke slovu dostává pouze jeden ze členů sestavy MURDER INC., čímž může vzniknout trochu jednostranný obrázek. Na druhou stranu berounským se až na pár standardních změn v sestavě vyhnuly nějaké šílené turbulence v podobě vnitrokapelních sporů či nedej bože emotivních odchodů a vyhazovů. Nutno ještě rozhodně pochválit i způsob Petrova vyprávění. Text jistě prošel i editorskými zásahy, ale schopnost odvyprávět příběh nejen suchými fakty, ale přidat k němu i dynamiku a spád je z jeho odpovědí znát.
Tisk na velmi kvalitním křídovém papíře není u takto pojaté záležitosti rozhodně samozřejmostí. V zásadě skromná publikace o několika málo stránkách tak dostala velmi atraktivní zevnějšek. Jednoduché grafické ztvárnění si částečně půjčuje design z Jakubových příspěvků na Instagramu v momentech, kdy z něj cituje prostřednictvím jednoho ze zde přiložených rozhovorů. Celkově tady najdete trojici starších rozhovorů, z nichž dva vznikly v různých letech pro Fobii a ten poslední již po ukončení činnosti kapely pro Jakubův blog Thrash Or Die.
V závěru se ještě několik různých osobností nějakým způsobem spojených s MURDER INC. anebo thrashmetalovou scénou vyjádří k jejich odkazu a tady mi příjde trochu zbytečné u každého zpovídaného opakovat vždy ten samý dotaz. Drobných výtek by se možná při zapojení všech senzorů hnidopichových našlo více, ale odvaha a entusiasmus ke vzniku takto pojatého díla vše ostatní přebíjí. MURDER INC. pro mě osobně nebyla nijak moc zásadní kapela, ale svým přinosem rozhodně napomáhala budovat současný status českého thrash metalu a byla výraznýn představitelem jeho nejmladší generace. Tato kniha měla původně zmapovat cestu vyjukaných a divokých mladíků v dospělé hudební těleso, ovšem dopadlo to nakonec jinak. Je zároveň dobře, že připravený materiál neskončil v šuplíku a došel svého vydání alespoň v této podobě.
Jakub „Kubina“ Suda o sobě tvrdí, že je ortodoxní thrasher a jako takový má i českou scénu velmi dobře zmapovanou. Kariéru berounské kapely sledoval téměř od začátku, absolvoval bezpočet jejích koncertů a plánoval o ní napsat knížku, kterou i přes nesnáze v podobě nenadálého rozpadu MURDER INC. nakonec dokončil. Vznikla tak svým způsobem unikátní záležitost. Vždyť považte sami – kolik skupin takovéhoto statusu se dočkalo svých „vlastních“ knih? MURDER INC. měli na víc, než jim bylo umožněno dokázat. To koneckonců lze číst i mezi řádky této publikace. Kdy se jí nakonec Jakub rozhodl dokončit a jestli vidí nějaké nové mladé eso na české metalové scéně jsem se pokusil zeptat v trojici otázek, které jsem mu zaslal bezprostředně po dočtení „Vraždy v Berouně“.
Publikace měla původně vzniknout za účelem zmapování historie stále fungující kapely, ale v průběhu její realizace MURDER INC. ukončili svoji činnost. Jak náročné bylo udržet motivaci ke vzniku této knihy a kdy ses rozhodl, že ji dokončíš a pojmeš jako „posmrtný“ almanach?
Je to tak. 9. prosince 2022 jsem s MURDER INC. stál před Modrou Vopicí. Tehdy kluci ještě mluvili o plánech na další rok. Myslel jsem si, že by tiskovina mohla být dobrým promem pro jejich druhou řadovou desku, kterou zmínili. Nechal jsem si to pro sebe a začal zjišťovat, jestli mám dost materiálu z minulosti, abych to poslepoval. Pak jsem skupinu chtěl překvapit svým bláznivým nápadem. Měl jsem dokonce napsaný už úvod. Jenže 20. ledna 2023 se objevila na sociálních sítích zpráva. Kytarista Lukáš se rozhodl skončit. Byl základním stavebním kamenem. Kapele to nakonec srazilo vaz. Můj projekt tehdy skončil. Nicméně cesty Páně jsou nevyzpytatelné. V říjnu 2023 jsem dělal krátký rozhovor s Petrem Janovským do Pěti přesně mířených střel. Bylo to takové malé ohlédnutí za historií skupiny z Berouna. Zdálo se, že toho Pete má na srdci daleko více. Navíc měl parádní lidský přístup. Nic nám nebránilo začít pracovat na Vraždě v Berouně.
S berounskou skupinou jsi coby fanoušek prožil takřka celou její kariéru. Udělal jsi s ní dvojici rozhovorů a nakonec i tuto knížku. Vidíš v současnosti nějakou mladou thrashovou kapelu, která by dokázala podobným způsobem vyrůst a zaujmout anebo je podle tebe česká scéna momentálně již přeplněná?
Nových kapel se tu vyrojilo v poslední době poměrně dost. Je to důležité i pro současné tahouny scény jako jsou EXORCIZPHOBIA, REFORE a FAÜST. Čerstvá krev může s sebou přinést také nové posluchače a fanoušky. Asi nejvýraznější mladou skupinou jsou MÖRGHUUL, hodně je slyšet o DEADROOTS, ATOMIC WARDEAD jsou zajímaví. Já však vyzdvihnu kapelu KRUSADIST. Slyšel jsem je v listopadu na koncertě a hodně ctí nejstarší alba DEATH, ale mají taky hodně blízko k thrash metalu jako POSSESSED. Dá se předpokládat, že se stanou nedílnou součástí scény. Nevím, jestli jsem v minulosti už viděl takhle mladé kluky hrát dobře. Možná by se někdo našel v San Franciscu v první polovině osmdesátých let, haha.
Nechtěl jsem být adresný, ale zrovna na KRUSADIST z tvého regionu jsem se vlastně ptal:-) Vím, že v současnosti pracuješ anebo spíše dokončuješ román, což je poněkud jiný žánr než hudební memoáry. Plánuješ někdy návrat do těchto vod a zkusit si opět nějakou publikaci na hudební téma?
Dávalo by to smysl. Já bych to udělal rád. Jedna práce z logistických důvodů momentálně stojí, o další se diskutuje. Jedná se o matadory, kteří na scéně fungují více jak 10 let.
Vydáno: 2024
Vydavatel: Thrash Or Die
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.