Chodil jsem na základku, psal se rok 1993 a do třídy někdo přitáhl téma amerického wrestlingu. Zachvátilo to všechny jako požár. Fanouškem se stal jak sígr Jirka, který k nám propadl z vyššího ročníku, tak šprt Luboš, který měl vždycky samé jedničky a pravidelně sbíral pochvaly za vzornost v každém ohledu. I on měl svého oblíbence. Nešlo tomu uniknout. Všichni tenkrát bláznili z německého Brava, protože tam skoro vždy byla půlstránka věnovaná wrestlingu. Kupovali jsme šílené červené a později i mnohem šílenější modré žvýkačky, protože v nich byly samolepky wrestlerů, a pak si je směňovali o přestávkách. Celá třída měla modré jazyky. A pak spolužák, který měl babičku v Německu, do třídy přitáhl něco nevídaného. Pravý poklad. Sběratelské kartičky! To tu mánii vykoplo na další úroveň. O přestávkách jsme se fingovaně rvali na chodbách a já zužitkovával to, co jsem se naučil na tréningu juda. Téma amerického wrestlingu se drželo v naší třídě vlastně do konce, což tenkrát byla osmá třída.

Z nostalgie jsem před pár měsíci v Mexiku navštívil jednu lokální show a celý večer si fakt užil. Skoro až překvapivě, dalo by se říci. Hned přede mnou seděl asi dvanáctiletý kluk, který si na příchod každého „zápasníka“ namaloval transparent a vždy ho šel zvedat k uličce, kterou jeho hrdinové a padouši přicházeli k ringu. To, jak z toho všeho byl nadšený a jak to pro něj bylo všechno opravdové, bylo nakažlivé a já se zase vrátil do svých školních let. Přiznám se k tomu, že jsem si za všechna ta léta od základky po očku udržoval nějaký přehled. Věděl jsem o tom, kdo je John Cena nebo Brock Lesnar. Velmi zlehka jsem zaregistroval nejen kontroverze kolem smrti některých protagonistů, ale i další skandály, které se kolem wrestlingové federace objevovaly. Proč to celé píšu? Ano přiznávám, že k tomuto cirkusu mám nějaký vztah, ale jsem přesvědčen o tom, že i kdybych neměl, bude to pro mě podobně fascinující podívaná. 

Netflixový životopis o Vince McMahonovi jsem tak sjel na jeden zátah. Dokumentární série o kontroverzním magnátovi není zdaleka jen snímkem, jenž dokumentuje vytvoření největší wrestlingové federace, ale i hodně hořkým komentářem posledních dekád v USA. Na příběhu muže s mindrákem, který predátorským způsobem vytvořil obrovský zábavní kolos, máme možnost vidět mnohem širší a hlubší pohled do země neomezených možností. V popředí jsou rozhovory s Vincem McMahonem, který se i přes veškerou snahu čím dál tím více demaskuje jako nebezpečný megalomanský psychopat. Vedle toho jsou tu i výpovědi manažerů, zaměstnanců, rodiny a samozřejmě i wrestlerů.

Snímek je řazen chronologicky a začínáme u otce Vince McMahona a jejich vzájemného vztahu. Vedle byznysových začátků se na světlo začínají prodírat další témata. Kontroverze se zneužíváním dětí, braní steroidů i podivných prášků na deprese. Zneužívání žen v takové míře, že se vám o ní ani nezdálo. Zneužívání i zápasníků samotných. Toxické vztahy jak na pracovišti, tak v rodině. Záhadná úmrtí. Ve výsledku i neschopnost rozeznat, co je skutečný svět. Odlupuje se jedna slupka za druhou a vy jen valíte oči, jak se prohlubuje míra prohnilosti.

V širším měřítku je tu vidět ale mnohem více. Dokument rámují společenské změny, které se výmluvně vsakují do světa profesionálního wrestlingu. A nejen to. Propisuje se sem výrazně i politika, která ústí do současné situace, v níž se USA nacházejí. Vždyť součástí téhle party je i Donald Trump, který politické dění pozvolna transformuje na pokřivený entertainment podobným způsobem, jako to wrestling za posledních sto let udělal s kontaktními sporty. Připomeňme, že jedním z největších podporovatelů Donalda Trumpa byla megastar amerického wrestlingu Hulk Hogan. I ten se tu v rozhovorech objevuje a i jemu dokumentaristé dokážou sundat masku hrdiny.

Sluší vystřihnout poklonu tvůrcům, kteří vedou rozhovory, jež vás dokážou strhnout, i když k wrestlingovému cirkusu nemáte žádný sentiment. Chris Smith vytvořil strhující sérii, která dokáže oslovit nejen lidi, kteří k této zábavě mají nebo měli nějaký vztah. Povětšinou to nejsou neznámé informace a mnohé z nich jsou zpracované i v dramatické dokumentární sérii Dark Side of the Ring, ale tady se podařilo vytvořit sevřené dílo, které má dynamiku a atraktivitu i pro mnohem širší publikum. Skrze postavu McMahona se dostává jak k vývoji celého průmyslu, tak ke kauzám, které ho provázely, a nebojí se tnout do živého. Na druhou stranu se tu ale ponechává určitá vrstva mystiky zápasů jako takových. V těchto místech máte pocit, že tenká hranice mezi fikcí a realitou se trochu vpíjí i do toho, čemu přihlížíte. Na to, že jde hlavně o "mluvící hlavy", jde o fascinujcí dílo.