Nejnovější příspěvek do rodiny Star Wars seriálů byl od počátku trochu vysmívaným „béčkem pro děti“. Když pominu fakt, že se to dá říci i o původní trilogii, je na tom vlastně něco špatného? Podle mě ne. Novinka je v mnoha ohledech vesmírnou variantu Stevensonova románu Ostrov pokladů. Máme tu cestu lodí, piráty toužící po bohatství i děti v nesnázích. A jedna z hlavních postav se navíc jmenuje „kapitán Silvo“, což trochu připomíná pirátského Dlouhého Johna Silvera.

Děj je zasazen do éry Nové republiky, ve které se po pádu Galaktického Impéria tvoří nové pořádky a tím pádem je to „trochu chaos“. V podobném období se odehrává například poslední série Mandaloriana. Nacházíme se na planetě At Attin, což je záhada sama o sobě. Tento svět je považován za ztracený. Zakrývá ho jakýsi bariéra a vlastně nikdo neví proč. Obyvatelé nic neví o světě „tam venku“, protože jim vládne tvrdou cenzorskou rukou někdo, kdo si říká Supervizor, ke kterému má přístup jen hrstka vyvolených a platí zákon, že nikdo krom speciálního vyslance republiky nesmí z vnějšku navštívit planetu a nikdo z obyvatel nesmí ven. Všichni na planetě navíc pracují ve prospěch projektu, kterému všichni říkají „velké dílo“. I přes tyto podivnosti to ve městě této planety vypadá trochu jako na nějakém futuristickém předměstí z USA.

Hlavními hrdiny jsou čtyři děti. Wim, který si rád čte o rytířích řádu Jedi a je jejich velkým fanouškem, oplácaný „sloní kluk“ Neel, nejstarší z party je průšvihářka Fern a její mladší kamarádka KB, která je částečně kyborg. Tahle trochu nesourodá skupinka dětí objeví v lese z velké části pohřbenou ztroskotanou loď, která se jmenuje Onyx Cinder a omylem zmáčknou „čudlík“, který spustí hyperpohon. A samozřejmě skončí někde uprostřed vesmíru, kde potkají piráty a zúčastní se honby za pokladem. Že to zní jako zápletka z nějakého osmdesátkového dobrodužného filmu pro děti? No jasně, ale ono to vlastně nic jiného není a jako dětské dobrodružství to vlastně po téměř všech stránkách funguje celkem dobře. Dokonce to má místy i estetiku osmdesátek.

Čtyři dekády stará estetika tu dýchá z mnoha koutů. Některé z vedlejších postav jsou z mimozemských ras, které jsme naposledy viděli z původní sérii. Teď mluvím například o „vlkodlačím“ pirátském kapitánovi Brutusovi z rasy Shistavanen. Zástupce těchto chupatých humanoidů jsme měli možnost vidět už v epizodě 4 v legendární kantýně v městě Mos Eisley, kde se poprvé potkává Luke Skywalker a Han Solo. Podivný pidižvík, který veze děti z jejich lodi do pirátského přístavu v epizodě dva, je stejná rasa, kterou jsme naposledy viděli ve formě postavy Teeka v zapomenutém Star Wars klenotu nazvaném Bitva o planetu Endor z roku 1985. Ale to zabrušuji už moc hluboko. Krom těchto referencí mi tu vlastně dělají radost drobnosti, jako jsou praktické „osmdesátkové“ triky nebo stopmotion animace, jež byla v některých scénách využita místo digitálních efektů.

U scénáře mám místy pocit, že vedle ostříleného Jona Wattse a Christophera Forda, kteří dělali například poslední marvelácké Spidermany, nechali nějakou části napsat i nějaké třináctileté dítě. Občas sem prostě zabloudí nějaká nevysvětlitelná náhodnost, ztřeštěnost nebo smysl nedávající chování některé z postav. Na druhou stranu, jde přiznaně o dětský dobrodružný film, takže co? Já z toho výsledku mám vlastně radost. Vedle Andora, který žánrově výrazně odbočil ze zajetých kolejí, tu máme opět něco nového. Projekt, který může stát sám o sobě, působí celistvě a ukončeně. Nic, co by vás jen teasovalo (cože? - pozn. korektora pro postkorektora) na věci příští. Nic, co by nějak výrazně rozšiřovalo svět v předaleké galaxii.

Pokud se přenesete do dětských let a přijmete fakt, že jde o nenáročný dobrodružný seriál pro odrostlejší děti, tak si ho dokážete užít, protože v rámci tohoto žánru celá série funguje víc než dobře. Dětské postavy mě až na jednu zbytečně neiritovaly, Jude Law tu hraje charakter, který by mohl být využitelný i v jiných projektech, a má to v rámci žánru velmi solidní hudbu. Po minulých zkušenostech s dětskými herci ve Star Wars (princezna Leia v Kenobim) jsem se trochu obával této stránky, ale krom podivně zšedlé bezvýrazné Kyriany Kratter jsem žádnou bolest nepociťoval. Pokud se bojíte přílišné „dětskosti“, tak nemusíte. Je to level E.T. Mimozemšťan, v krajním případě Rošťáci. Takže nic extrémně infantilního. Já odcházím vlastně spokojen. Jediné, co mě tak může štvát, je český překlad celého projektu. „Skeleton Crew“ je sousloví označující minimální posádku pro provoz nějakého plavidla. „Bludná bárka“ je prostě nesmysl.