Seriál skandálních obžalob domácí scény má další přírůstek. Na novou sbírku hanopisů od REPELENT SS se čekalo skoro dekádu a výsledek stojí za to, byť má jen čtyři kapitoly. Žánrově nejde o žádný úhyb. Máme před sebou krátké úderné skladby, které staví na hardcorepunku, jemuž dominuje zrnitý mohutný zvuk. Ten jako by si kapela půjčila od kapel libujích si v hranatých riffech na soutoku žánrů stoner, doom a bažina.

Ačkoliv se většina materiálu nese v celkem slušných obrátkách, co se rychlosti týče, tak kdykoliv instrumentální stroj trochu zpomalí, naplno rozkvete plnohodnotná krása tohoto zvukového schématu. Teď mluvím například o závěru skladby “Judita”, ve kterém vám záda valchuje neandrtálský tříakordový riff, do něhož je do sebe vpita kytara a basa v jednu mohutnou hlomozící stěnu. Prostě stádo hardcorových tanků se snahou rozdrtit pod svými pásy vše, co se připlete do cesty. Amák má na tenhle sound profesůru a ten neurvalý zvukový kabát k novému materiálu sedne jak hrnec na prdel.

Ale nejen brutalitou jsou REPELENT SS živi. Kytary mají dvě polohy. Jednu, která drhne spodek a spolu s basou zahušťuje celkový zvuk v neomalených nápadech, a pak druhou, jež je typičtěji „paluchovská” a dodává jiskrnost, nápaditost a atmosféru, ať už jde o kytarové vzlykání na začátku skladby „Judita“ nebo melodické domalovánky na konci “Blafáku”. Vedle těchto sofistikovanějších nápadů jsou tu pak humpolácké momenty, které by nikde jinde projít nemohly, ale u REPELENT SS je miluju. Tím je třeba teatrální houpanec “Kauf sem - Kauf tam”. Jednak všechny tyto hudební motivy zezadu drží parádní práce bicích, jelikož Aleš přesně ví, kdy hrát úsporně a funkčně a kdy trochu povolit stavidla, a zadruhé z toho celku jde přesně energie, kterou miluju i na jejich koncertech.

Je to hrubé, je to drzé a má to nadhled. Noví REPELENT SS v deseti krátkých slovech.