Uběhlo jen pár měsíců a Tuomas Saukkonen vydává další materiál. Minulou dekádu se soustředil pouze na svou kapelu WOLFHEART, avšak v posledních letech tlačí kupředu tři své projekty. O jeho současných aktivitách jsem se rozepsal před půl rokem v recenzi na nové album WOLFHEART „Draconian Darkness“. Jen ve stručnosti zmíním, že DAWN OF SOLACE vznikli roku 2005 jako vedlejší projekt. V každém svém tělese se Tuomas soustředil na trochu jiný hudební přístup. V DAWN OF SOLACE realizoval své pochmurné, pomalé a melancholické hudební nápady, prostě finský doom metal. Saukkonen v něm tradičně nahrává všechny nástroje, jen pro čistý zpěv si verbuje zpěváka. Nicméně po vydání prvotiny došlo k právním sporům s vydavatelstvím Dead Air a projekt šel k ledu až do roku 2019, kdy došlo k uzavření smlouvy se současným vydavatelstvím Noble Demon a byla i znovu vydána deska „The Darkness“.

Saukkonen na svém profilu tvrdí, že „Affliction Vortex“ je ztělesněním severské melancholie a syrové finské temnoty. To jsou sice silná slova, jenže vzpomeňme právě na album „The Darkness“. Tam skutečně zhudebnil tíživou melancholii dalekého severu. Dodnes, i po skoro dvaceti letech, je to skvělá deska. A přitom pro ni byl použit materiál, jenž se nehodil do tenkrát připravovaného alba „The Ghost“ kapely BEFORE THE DAWN. „The Darkness“ v sobě mělo i slušnou porci agrese. I díky growlingu, který byl použit spolu s čistým zpěvem, řekněme, ve vhodném poměru. Od té doby, kdy se jeho hlavní kapelou stala WOLFHEART, už své death/doomové nápady zpracovává hlavně tam a pro DAWN OF SOLACE zbývá tvorba na přívětivém okraji doomového spektra. Jenže „Waves“ vydané po čtrnáctileté odmlce bylo také velmi silné album a člověk se pak jeho hudební dichotomii nediví.

Nezbývá, než „Affliction Vortex“ nechat trochu zapůsobit a podívat se hlouběji. Saukkonen podobně jako mnoho dalších plodných autorů už je přeci jenom zajetý ve svých kolejích. Ačkoliv vede a je výhradním autorem hudby pro tři projekty, je v jeho tvorbě jen nezřetelná hranice. Především mezi WOLFHEART a BEFORE THE DAWN je někdy těžké rozlišit. Ta hranice je spíš definována intenzitou a rychlostí hudby než čímkoliv jiným. A podobně, jako bylo album „The Darkness“ vytvořeno na podkladě nepoužitého materiálu pro „The Ghost“, jsou v „Affliction Vortex“ slyšet WOLFHEART. Ony by se nakonec i mnohé skladby z aktuálního počinu daly na desce „Draconian Darkness“ použít. Saukkonen má v současnosti na pracovním stole tři hromádky a při komponování rozhazuje rovnoměrně své nápady. Nakonec proč ne, když je výsledkem soudržný a fungující materiál. A to se dá bez debat říct o „Affliction Vortex“ i aktuálním albu jeho hlavní kapely.

Jak se mi DAWN OF SOLACE líbí, tak nejhůře snáším čistý zpěv. Mikko Heikkilä má takový unylý projev. Kdyby Saukkonen celou desku odchraptěl sám, možná by udělal lépe. Nepochybně by do toho dokázal dostat i mnohem víc emocí než jeho kolega. Ostatně závěrečná skladba „Mother Earth“ je pojata zcela v hladině extrémního vokálu a patří k nejsilnějším momentům alba. Je to onen tíživý death/doom metal, kterým byla kapela kdysi dávno. Kombinované vokály jako v případě „Into The Light“, „Invitation“ nebo na hutných deathových riffech postavená „Perennial” jsou emotivní výpravou do typického finského melancholického metalu. Skladba „Rival“ rozčeří poklidné vody s dynamickými proměnami tempa a obohatí poslech o klávesové partie na jinak čistě kytarové nahrávce. Dokonce i Heikkilä se díky místy svižnějšímu tempu vzmohl k slušným hlasovým kreacím.

Deska samotná je vzhledem k tvůrčí vytíženosti kapelníka překvapivě dobrá. Jeho projekty asi už nikdy nebudou první ligou severské scény, ale stále si drží vcelku slušnou úroveň kvality. Má to hezky ponurou atmosféru vystavěnou na poctivé kytarové práci, střídaní akustických pasáží s riffovými proměnami, které se neváhají zabořit i hluboko do hnijícího masa, aby se posléze rozplynuly v chmurné melancholii.