„Sleepless Empire“ je už desátým albem Italů LACUNA COIL. Občas se rád vracím k jejich prvotině „In a Reverie“, která je ještě prodchnuta gothicmetalovým odérem a hudebně se opírá o gothic/doommetalové podloží. Díky charakteristickému hlasu Cristiny Scabbia se jim průlom do širšího povědomí podařil. Své zasněné počátky záhy opustili, ale stále se na jejich albech objevují pomalejší skladby, které v sobě mladistvé snění mají. Majstrštyk (myšleno komerční) bylo album „Comalies“ z počátku nového tisíciletí. Přitvrdili, přibrali i trochu toho popu a ve výsledku přišli s koláží chytlavých písní, které měli tendence se zavrtávat do paměti. S tímto albem se zároveň ustavila jejich nejklasičtější šestičlenná sestava, která vydržela dalších deset let. Je s podivem, že zároveň nastalo i období, kdy nejvíc přešlapovali na místě.

Nicméně bylo předčasné nad nimi lámat hůl. Ve dvanáctém roce se vyšvihli s albem „Dark Adrenaline“. Hodně potemněli a vrátili se ke svým gothicmetalovým kořenům. Další zlom nastal s albem „Delirium“. Předcházel mu odchod obou kytaristů a kapelník Marco Coti Zelati tak kromě svých čtyř strun nahrál i kytary a klávesy. Především však kapela výrazně přitvrdila. Vsadila na výrazné úderné riffy, ze kterých do dnešních dní neslevila. Dřívější zasněné vykreslování vzalo za své. Oba zpěváci své hlasy vystavili zatěžkávací zkoušce. Více řevu, více frázování, Andrea Ferro přihodil více extrémních projevů a Cristina ve svém projevu dokázala najít směs agrese, zoufalství i malebnosti. „Delirium“ bylo dle mého soudu nejlepším albem minulé dekády. Zároveň došlo i dotvoření vlastního stylu. Vytvořili si svůj specifický projev, v ekologické terminologii si vytvořili vlastní hudební niku, unikátní a specifickou, ve které pokračují dodnes. S albem „Delirium“ začala kapela více pracovat i se svým vizuálem. Tehdy to bylo tematicky spjaté s texty o šílenství a hrůzách jednoho sanatoria.

Současný projev je drsný, postavený na tvrdých sekaných riffech a má společné prvky s některými metalcorovými kapelami. Autor hudby je od odchodu zmíněných kytaristů už pouze Marco Coti Zelati, který se pro tentokrát rozhodl přitlačit na pilu a z ansámblu vyždímat ještě více krve. Kytarista Daniele Salomone je sice v kreditech pro album vedený, ale nenahrával jej a na společných fotkách je jeho tvář skryta zcela. Andrea Ferro už přešel zcela na extrémní vokál. Současná stylizace a pomalované obličeje se k aktuální hudbě sice hodí, je však otázka, zda to mají padesátníci zapotřebí.

Já mám tuhle kapelu velmi rád, ale nemohu zastírat, že jejich alba upadají do monotónnosti. Na každém albu se objevilo pár slušných písní, někdy více, někdy méně. Zatím však nevydali album, které by bavilo celé od začátku do konce. A stejně se to má i se „Sleepless Empire“. Jsou tu výrazné hity. Třeba singl „I Wish You Were Dead“, který je postaven na chytlavé houpavé melodii, je vlastně takovou klasickou skladbou á la LACUNA COIL předchozích dekád. Výborná věc „Never Dawn“ ukazuje kapelu ve své nejtemnější podobě. Stroboskopický rytmus se pro refrén přehoupne v táhlé plochy Cristinina vokálu, které jen umocňují depresivní vyznění celé skladby. Podobně ponurá je i pomalejší záležitost „Sleep Paralysis“. Skladba „Gravity“ je posazená v pochodovém rytmu a okořeněná špetkou elektroniky. Melodický refrén je pak spíš výjimkou (spolu se singlem „I Wish You Were Dead“) na jinak dost syrovém albu a odkazuje na kořeny vrostlé do gothic metalu, který stojí na kontrastu drsných slok s líbivými refrény.

A nakonec i titulní „Sleepless Empire“ má své kouzlo. Na poměry této kapely jde o velmi temnou a ponurou záležitost. Hutná hudba šlape ve středním tempu a Andrea Ferro předvádí své nejdravější hlasové kreace. Výrazivo zmaru a beznaděje je doplněno naléhavým vokálem Cristiny. Na druhou stranu několik úvodních skladeb, které jsou povětšinou ve svižném tempu, poněkud splývá. Je to hudební hradba, zvuková masa, která ve svých úderných riffech zastírá výraznější motivy. „Sleepless Empire“ je nejtvrdší album kapely a v dlouhé diskografii si nepochybně své čestné místo zaslouží. Výborným zvukem a skvělým projevem obou zpěváků dodávají tu trochu lesku navíc, který je potřeba pro překrytí místy trochu slabších míst.