Paula O´Neila přitahuje kvalita jako jasné světlo noční můru, chtělo by se napsat. Tenhle člověk, který má mimochodem lví podíl na současné symfoničnosti SAVATAGE, nebo jejich bokovce TRANS-SIBERIAN ORCHESTRA, i zde přiložil ruku k dílu, ovšem pod drtivou většinou materiálu je vytesáno jméno Kurdta Vanderhoofa - maníka, jež tou dobou sice skupinu dávno koncertně opustil, skladatelské otěže však třímat nepřestal.

Zlatým klenotem je nabroušené ostří vokálu Mikea Howa, bezesporu největší zbraně celého kompletu. Mezi „Církev” přišel v devětaosmdesátém, debutoval deskou "Blessing In Disguise", aby svůj stále se zlepšující výkon potvrdil o dva roky později fošnou "The Human Factor". Vzpomínám si pouze na jeden další příklad, kdy výměna zpěváka měla na skupinu takhle pozitivní vliv. Tou skupinou byli SAVATAGE a příchozí se jmenoval Zachary Stevens… Účastníci památného koncertu v Pyramidě na pražském Výstavišti jistě dají zapravdu (a možná i slzu dojetí zamáčknou), že hlavně Mikeův hlas (a špatné nazvučení předskokana) ušetřil tehdy METAL CHURCH debaklu od předskakujících VICIOUS RUMORS, kteří s Carlem Albertem za mikrofonem (později tragicky zesnulým), propagujíc skvělou desku "Word Of Mouth", šlapali jako švýcarské hodinky.

Skupina nikdy nestavěla na kdovíjaké instrumentaci. Proslul snad jen kytarista John Marshall a paradoxně pouze jako „ten náhradník” Jamese Hetfielda z METALLICY, při jeho zraněních. Ale budeme-li spravedliví, minimálně zajímavě vedené, i když nijak složité, linky bicích Kirka Arringtona si zvýšenou pozornost určitě zaslouží. Takže žádné přehnané muzikantské kouzlení, „pouze” famózní práce s náladou a gradací písní. Za příklad pak může sloužit vyštajgrovaná "Waiting For A Savior" nebo akustikou načichlá "End Of The Age". Nechybí typické riffostroje, takže ukázkově "No Friend Of Mine", "Conductor" popřípadě "Down To The River". A jak už jsem napsal výše, nad vším neskutečný vokál, drásavý, naprosto identický, stačí jeden poslech a je k rozeznání mezi tisíci. Balanc s tyčí na prstě na jedničku a s jistotou desetinásobku. Škoda, že vzápětí po turné mizí Mike za rodinou a koloč stojí, hudba umlkne…

Po rozpačitém comebacku skupiny s albem "Masterpeace" (1999), parazituje - teď již opět bývalý - zpěvák David Wayne na jménu METAL CHURCH stejnojmennou sólovkou (byť neříkám že úplně špatnou). Myslím ale, že i v souvislosti s tím by návrat Mikea Howa stál minimálně za zvážení. Recenzovaná deska si určitě zaslouží důstojnějšího pokračovatele, co říkáte?

P.S. Nedávno vyšlá reedice s několika bonusovými živými skladbami stojí za poslech nejen pro „Neználky“…