Proč spáchal Dead sebevraždu? Kdo vlastně zabil Euronyma? Jak je to s jeho angažmá u HELLOWEEN? Takové a pár dalších otázek jsme položili fenoménu za bicí baterií - Janu Axelovi von Blombergovi alias Hellhammerovi, jehož umění můžete obdivovat na albech kapel MAYHEM, ARCTURUS, THE KOVENANT, THORNS, WINDS, MEZZERSCHMITT a dalších. Mé služební povinnosti mě zavedly až do chladné Skandinávie. A když už jsem tam byl, proč této příležitosti nevyužít a nezastavit se za tímto bubenickým esem a nepozvat jej na kus řeči do nějaké hospůdky? Po několika marných telefonických pokusech se mi konečně podařilo smluvit si schůzku v místě Hellhammerova bydliště. Těsně po poledni jsem na místě a zvoním u dveří zachovalého domku. Z okna po chvíli vykukuje rozespalý kukuč samotného Mistra. Vzájemně si pokyneme na pozdrav. Přes nedovřené okno ještě zaslechnu pár poznámek o odporných Ukrajincích a novinářských plezmerech a po čtvrt hodině se konečně otvírají dveře.

Vroucně si třepeme rukama a já cítím omamnou vůni kontušovky.
„Čau. Já jsem Shnoff.“
„Nazdar kámo.“
„Tak kam si půjdem sednout? Můžu tě někam pozvat? A jak tě mám vlastně oslovovat? Hellhammere?“ soukám ze sebe nesměle.
„Říkej mi jako maminka – Jeníčku. Já ti budu zase říkat cucáku, trrrrrr trtrtr. Půjdeme třeba K pajdavému Torbjörnovi kousek za rohem.“
Konečně sedíme v rohu útulné hospůdky a na zdi nad hlavou mého hosta se skví velká cedule s nápisem „Tady je Hellhammerovo“.
„Co si dáš?“
„Jako obvykle, Jacka“
A krucinál, to se mi to pěkně prodraží, pomyslím si, když tu přiběhne pikolík a zašvitoří k našemu stolu: „Nazdáár Jeníku, jako dycky?“
„No jistěěěě a pro oba, pán to platí,“ odvětí můj host. Za moment už před oběma přistály sedmičky s velkým nápisem Jack Daniel´s se dvěma dvoudecáky a já jsem začal v duchu počítat kapesné.

„Tak jak ses vyspal?“ začínám nesměle.
„Ty vole ani mi nemluv. Dneska v noci jsem měl na šichtě třikrát exitus (pozn. – Hellhammer dělá zřízence v místní nemocnici). To jsem ještě nezažil, trrrrrr trtrtr trtr. Ale pojďme raději k otázkám, ať to mám za sebou, trr.“
„Dobře. Nejdřív bych s dovolením vyštrachal pár otázek, které ti v našem fóru položili naši čtenáři. Tak třeba náš pravidelný návštěvník a nadšený národní socialista Mordůrek se ptá, jestli si holíš pubické ochlupení?“
„Samozřejmě!!! Tuto záležitost nesmí podcenit žádný špičkový bubeník. Abych to upřesnil, důraz kladu hlavně na vnitřní stranu stehen. V minulosti se mi při rychlejších skladbách jako je třeba „I am Thy Labyrinth“ stávalo, že vlivem obrovského tření došlo v těchto citlivých partiích k sežehnutí ochlupení a v důsledku toho mi pak strašně zapáchaly mé oblíbené kožené legíny, trrrr trtrtr. Nehledě na to, že při natření oholených stehen speciálním olejem dosahuji frekvence na kopáky až o 3 údery za minutu vyšší, než když jsem neoholen a nenamazán.“
„Další oddaný čtenář Dreckus se trošku provokativně ptá, kdy bude nové album ARCTURUS a jakým směrem se bude ubírat a zároveň si sám odpovídá - relativně brzo a půjde do sraček a následně se ARCTURUS odeberou do prdele. A jestli prý rád poskytuješ rozhovory gaywebzinům. Máš k tomu co říct?“
„Hehe. Vidím, že máte samé čtenáře trpící hormonální překotností, ale to nic, najdou si nějakou kočku a po dvacítce je ta puberta přejde. Mě to opustilo zhruba v sedmnácti.“ Gloog
„No to bude asi problém. Pokud je mi známo, tak tihle dva už mají dávno přes dvacet, hehe.“
„Hahahahahaha. Teď jsi mě dostal, trrrrrr trtrtr. Tak se mi zdá, že vy Češi jste vůbec nějací opoždění. Že je komunismus k ničemu, jsem zjistil po přečtení prvních dvou stránek z Kapitálu, ale vy jste na to potřebovali čtyřicet let, trrrrrr trtrtr. Ale k otázce: ARCTURUS samozřejmě postoupí o krok dále ve zkoumání dosud neobjevených hudebních obzorů a k obohacení našeho výrazu jsme si přizvali jedno moravské progresívní těleso. Nevím přesně, jak se to jmenuje, domlouval to Sverd. Tuším Mistříňanka nebo co… Takže nové album bude opravdu brzo, do sraček určitě nepůjde (prorazí minimálně na Slovácku), do prdele už vůbec, a interview já dávám velmi rád, cukrouši.“ Glooog, hyk.

Uffff. Tak už i Hellhammer?!? To snad ne!? Poprvé mi řádně zatrnulo, ale ničeho si nevšímaje se tážu dále: „A jak to vlastně bylo s těmi HELLOWEEN?“
„Ach jo. Jak vidím, už se to pěkně profláklo. Ty Němci jsou pěkné slepičí prdelky, to je strašné. To si takhle večer ležím ve svém divanu, když mi zavolal Miki Weikath. Že prý jejich bubeník má nějakou salmonelózu nebo mononukleózu či co a že jestli jim nechci nabouchat, hyk, pár hitů. Poslal jsem ho samozřejmě do prdele a zavěsil. Jenže za chvíli zavolal znovu a ještě než jsem stihl prásknout se sluchátkem, zaslechl jsem z něj velice zajímavou kulatou sumičku, hahaha, trtrtr trrrr. To mě přesvědčilo, ale na rovinu jsem Mikimu řekl, že v žádném případě nemám zájem o devalvaci svého jména účinkováním v tom jejich šumařském spolku a že mi jde jen o prachy, trrrr trtrtr, tudíž mé jméno nesmí být uvedeno v bookletu. Miki na to, že můj styl stejně každý okamžitě pozná, tak proč dělám takové cavyky. Vysvětlil jsem mu, že se pro ně rozhodně nehodlám předřít, že mu udržím takový rytmus, jaký si poručí a přihodím pár primitivních brejků, toť vše. Miki pro jistotu ještě zavolal Mikeymu Dee, škyt, který dostal za pouhý souhlas s uvedením svého jména v bookletu taky pěkný balíček.“ trrrr trrr, glllg.

„A můžu se zeptat, co to pořad děláš – myslím to trrrr trrr?“
„Hehe. To víš, nemůžu ztratit ani minutu a pořad si v duchu přehrávám přechody a zároveň, chrrrr - flussss, zkouším vymyslet nějaké nové výstřely na další album MAYHEM. Omlouvám se, jestli tě to ruší.“ Glloooog, brrrrrk.
Flaška Jacka padla a já jsem viděl, že je čas udeřit, neboť kdybych čekal ještě pár minut, těžko bych porozuměl Hellhammerovým slovům. „Proč jsi zabil Deada a Euronyma!!?? Vím všechno!!“ vychrlil jsem ze sebe a okamžitě mi zatrnulo podruhé a naposled, neboť Hellhammer zbledl, zesinal a hlasitě zachroptěl na celou hospodu: „Jak to víš, ty parchanteeee?!! Vždyť jsem se s tím nesvěřil ani své mamince!“ a já jsem ucítil ve své tváři obrovskou pěst, načež jsme usnul spravedlivým spánkem. Po třech dnech jsem se probral na nemocničním lůžku se zadrátovanou sanicí a s hadičkami vedoucími od předloktí. V duchu jsem si nadával, že jsem neobjednal ještě jednu lahvinku anebo jsem měl radši vytáhnout svou domácí slivovičku, třeba by pak Hellhammerova reakce nebyla tak prudká a možná by se sám od sebe prořekl a všechno vyklopil. Nu což, jsem trouba. Já se ty rozhovory snad nikdy nenaučím. Alespoň vím, že jsem na správné stopě, které se budu držet zuby nehty! Tak příště snad budu úspěšnější ...