Bývá potěšující, když v muzice člověk narazí na něco originálního a neotřelého, i když to třeba není technicky úplně perfektní. Taková dílka totiž vždy stojí za trochu pozornosti a přitom zbytečně neokrádají o čas, jako je tomu v případě celé řady opusů, sice třeba zvládnutých na slušné úrovni, zato ale uniformních, šedých a průměrných. Prvotina georgijských deatherů MALEFACTOR "Death Falls Silent", které se nyní podíváme na zoubek, rozhodně patří do první z výše uvedených skupin.

Toto CD vyšlo u slovenských Metal Age. Tato stáj čas od času nalezne zalíbení v těch debutujících deathových kapelách ze severu amerického kontinentu, které produkují muziku spíše klasičtějšího ražení. Předem je nutno říci, že na první pohled (a poslech) by se mohlo zdát, že "Death Falls Silent" rovněž spadá do této kategorie, jenže... Poměrně osobité album s poměrně komplikovanou muzikou neuchvátí napoprvé ani napodruhé. Jakkoli MALEFACTOR pevně kotví v deathových vodách, nebrání se ani vlivům jiných směrů. Mísením řady prvků z různých stylů a variacemi postupů dosahuje jisté složitosti, která zpočátku znesnadňuje poslech, zároveň však vytváří nezaměnitelnou podobu a náladu desky. Jedenáct skladeb tvoří pestrý, kvalitativně vyrovnaný celek. MALEFACTOR sice nehraje nijak převratně, zato se ale celkem úspěšně snaží o vlastní výraz. Musím říci, že deathový základ, hraný většinou ve středních tempech, bych si dokázal představit hutnější a víc našláplý.

Kytaristům nelze mnoho vytknout, je znát, že se na svých partech nejvíc vyřádili; ale chtělo by to lepší basu a výraznější bicí. Oproti tomu však na desce zní plno dobrých nápadů, skladby nejsou unylé, žádný kolovrátek. Celým albem prolínají melodické party, některé pasáže jsou zase téměř doomové a tu a tam se, jakoby zastřeně, ozývají i čistá sóla. Dohromady to vyznívá docela barvitě a zajímavě, muzika chvílemi dostává nádech až schizofrenní. Konečný dojem ještě umocňuje i fakt, že MALEFACTOR je doslova a do písmene multivokálním spolkem, v němž kromě bubeníka každý přispívá svou troškou do mlýna. Zpěv zní celkem přiměřeně, nejedná se o žádné ultrabrutální chrochtání. Je jen škoda, že kapela nevěnovala více pozornosti možnému rozpětí poloh i výšek hlasů a víceméně drží jednu linii, která někdy působí až jednotvárně. Čtyři vokály by se jistě daly využít mnohem lépe.

Úvodní "Napalm" s delším, poměrně ulítlým intrem vrcholí ve svižnějším tempu, nejde o nic výjimečného. Ovšem už další skladba ("Bloodshed") ukazuje, v jakém duchu se bude odvíjet zbytek desky - melodická předehra, po ní nášup s pěknými sekanými riffy, opět chvilka melodie a znovu to samé. Podobně, ale propracovaněji zní i "Timer", "Piercing", "Recluse" nebo "Dark Outcast". Nejzdařilejší kousky pak bezpochyby představují "Masticate", "Embrace/Agony" a "Choose Your Path", to je MALEFACTOR v celé kráse.

Po lyrické stránce kapela vcelku boduje. Texty mají slušnou úroveň, většina z nich řeší obecně lidské pocity. Už pouhé názvy napovídají, že tu nepůjde o nic veselého, ale to by snad ani nikdo nečekal...

Velmi kladně lze hodnotit i vkusně vyvedený booklet s keltským křížem na obalu a s motivy barokního sousoší uvnitř. V tomto případě není třeba se dívat na žádná vraždící monstra ani rozpárané mrtvoly či podobně otřepané náměty.

Celkem vzato "Death Falls Silent", i když se svým způsobem vymyká průměru, spíše více slibuje do budoucna. Když na sobě MALEFACTOR zapracuje a dotáhne své nápady, lze očekávat další CD ještě výraznější a plnější.