EVANESCENCE se pohybují někde na pomezí amerického rockového mainstreamu a populární hudby. Výsledek však není komerční kýč, ale naopak, světe div se, velice emocionální rocková hudba obohacená moderním elektronickým zvukem. Jejich hudební projev je velice procítěný a na debutovou nahrávku až překvapivě propracovaný. Na pozadí hlavního motivu, který většinou představují ostré sekané rify na mnohdy podladěné kytary, nebo čistě klavírní téma, je slyšet i další klávesovou melodii. I tam, kde toto pěkné prolínání chybí, je pozadí zpestřeno o různé elektronické motivy. To, jak si s celkovým zvukem vyhráli EVANESCENCE (a producent), je moc působivý nadstandard.

EVANESCENCE našli dokonalou harmonii mezi něžnou krásou a přímočarou těžkou syrovostí. Nalezli souznění mezi ostrým kytarovým rifem a elektronikou. EVANESCENCE nenalezli nic nového, ale to co svou hudbou předkládají, předkládají sebejistě. Vědí, co chtěli říci a jak to říci. Představují-li těžké zářezy do strun jednoduchost a přímočarost, tak nezanedbatelný podíl elektroniky představuje nejistotu, hledání. Představuje jinou sféru téže cesty, tu část vědomí, která se zaměřuje na pohled do sebe, na pochyby, emoce, pocit radosti i zklamání, naděje i skepse. Ukazují na obě strany mince, předkládají masku, kterou člověk nosí, ale i to, co se skrývá za maskou. Zpěvačka Amy Lee pak působí dojmem mostu mezi oběma dimenzemi reality. Sebevědomý čistý hlas se mění v projev plný depresí a bolesti, a přestože jí k dokonalosti jistě leccos chybí, energii, jakou do svého projevu dává, nelze než ocenit.

Nacházejí-li Finové krásu v depresích, tak EVANESCENCE ji nalézají v nejistotě, ve zmatení a v hledání. Již titulní píseň alba „Bring Me To Life”, která se dočkala úspěchu v amerických hitparádách (nepochybně i díky tomu, že zazněla ve filmu Daredevil a jeho následném soundtracku), dostatečně vypovídá o stylu této skupiny (na domovských stránkách by mělo být ke stažení video). Lehká klavírní melodie je přerušena nekompromisním rifem a spíš než kontrast „krása/agrese” bych výsledný dojem nazval něžným znásilněním. Častá rytmická a hudební proměnlivost je jedním z hlavních tvůrčích prvků hudby. Na albu jsou přítomné též čistě klavírní skladby obohacené o samplované smyčce a pochopitelně procítěný až chvějící se hlas Amyn, tvořící nenáročné, přesto působivé melodie.

Kvartet odkudsi z Arkansasu debutuje vysoce nadprůměrným albem, které překonává žánrové hranice. „Fallen” je hra s emocemi, hra s vlastní myslí, hudba, která je sdělením i otázkou.