Kuj železo, dokud je žhavé, aneb třes s oslem, dokud z něj chechtáky padají! Toto rčení mě napadlo hned při první písni nového alba LULACRY a vydrželo mi to až do konce. Severští rockeři vsadili na jistotu a o něco nového se příliš nesnažili. Tu jistotu představuje chytlavý a melodický hard rock. Jejich nové album „Crucify My Heart“ však za zmínku na stránkách MM stojí, neb oproti svému předchůdci zase tak úplně beze změn není.

Finští LULLACRY se do širšího podvědomí dostali svým úspěšným albem „Be My God“, na kterém předvedli vcelku povedený, svižný hard rock s pěknými melodiemi. Mikrofonu se ujala sympatická (pochopitelně myšleno hlasově) blondýna Tanja. A právě za mikrofonem se udála hlavní změna na novém počinu, Tanja odešla (můj soukromý odhad je, že si ta drsně se tvářící blondýna začala něco s kytaristou...) a na její místo přišla zrzavá … Tanja. Tanja I sice nebyla zrovna excelentní zpěvačkou, ale měla docela zajímavý, nakřáplý hlas, který se k hudbě LULLACRY hodil. Tanja II je nejen průměrná, ale její sladký dívčí hlas je i dost nezajímavý. De facto je to takto i s hudební náplní novinky. Album „Be My God“ si i přes značnou chytlavost udrželo i příjemně syrový zvuk. „Crucify My Heart“ je až moc uhlazené. Sice je to rytmicky stále tentýž těžký rock, ale již to zní spíše jako popík. Touha zalíbit se širším masám převládla.

Zpěvačka sice zklamala, nicméně alespoň kytaristi se od posledního alba trochu přiučili. Dříve dost monotónní riffy, které však i na novém počinu zůstávají, jsou doplněny o sólové vsuvky a hlavně basa je citelněji lépe slyšet. Hudebně ukřižované srdce zní vyspěleji, ale to je asi tak vše. Po pár skladbách se už pocitu Deja Vu nezbavíte. Je to stále ta samá písnička, variace jsou jen kosmetické. Pozitivní stránkou budiž, že nové album si uchovává chytlavost předchozího počinu a alespoň jako pozadí k nějaké činnosti se docela dobře poslouchá.

„Crucify My Heart“ je průměrný počin. Hudba, kterou jsme již slyšeli mnohokrát, a to i v lepším provedení. V zemi původu se sice krátce po vydání deska ocitla na docela zajímavém místě v žebříčku prodejnosti, ale zdejšího posluchače zaujme jen ztěží. Zvláště díky tomu, že ze země tisíce jezer jsme zvyklí na větší klenoty (kolega Reaper by mohl vyprávět). Kdyby se Vám přesto zachtělo zjistit, co že to ty LULLACRY jsou vlastně zač, doporučuji album předchozí.