KISSIN' DYNAMITE - Back With A Bang
Táto kapela má u mňa tú smolu, že vždy, keď si ich pustím, dostanem chuť na PINK CREAM 69. A vždy si pustím PINK CREAM 69. Ozaj, prečo nie je na Spotify môj najobľúbenejší album od nich - Sonic Dynamite?
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
„Drama“ je nový počin již zaběhnuté švédské gothic rockové party BESEECH. Po skandinávských klubech se pohybují již pěknou řádku let, ale k uším širší veřejnosti se dostali až díky albu předposlednímu – „Souls Highway“. Nepřinášelo nic nového, ale při jeho tvorbě se Švédové soustředili na vykreslení emocionálních prvků hudby, nechali se unášet vlastními náladami a pocity. To je však věc zrádná, neb případné zopakování úspěšného díla je nejisté. V takovém případě je lepší zabrousit do jiných končin a nelpět na svém předurčení. Dělat jen to, co lidé očekávají, nemá význam.
„Souls Highway“ byla výborná deska. Od začátku do konce si nesla jistou náladu, která jí celou udržovala v konzistenci. Byl zde pocit zklamání, ale i naděje v životě, vše zabaleno do příjemné, mlhavé atmosféry. Na „Souls Highway“ se BESEECH nemuseli snažit o nabourání definic žánru, a přesto šlo o trefu takřka do černého. V gothic/doom rocku je atmosféra díla a věrohodné zpracování nálad velmi podstatné, bez nosné myšlenky hrozí pád do hlubin průměrnosti. A „Drama“ je právě tím zakolísáním v hudební dráze švédských BESEECH. Až příliš okatě se snaží navázat na předchozí desku. Jako by se upnuli k jedné myšlence, k jednomu schématu, a nemohli ven. Uvízli ve spirále, která se však svažuje dolů. Netvrdím, že „Drama“ je špatná deska, spíš jí vydali příliš brzo, nenechali své nápady uzrát. Má své světlé momenty, bohužel je jich nedostatek. Zbytek alba se utápí v gotickém klišé. I tam, kde sází na těžké riffy, si neodpustí klávesové sladkosti. Jako by se všichni chtěli dostat nahoru, ale navzájem si podkopávali nohy. Snad nejpovedenější kytara na albu je v podobě skvělého riffu ve skladbě „Bitch“, jenže ten je až nápadně stejný jako ve „Falling Of The Edge Of The World“ v podání Tonyho Iommi. Ale to může být jen náhoda, náhoda však není, že se BESEECH nemůžou vymanit ze své zaběhnuté představě o hudbě.
„Drama“ je album přístupné s několika velmi pěknými melodiemi a nesledujete-li tento žánr nijak bedlivě, má šanci si vás získat. Nicméně ale také ničím nepřekvapí. Jak čas plyne, melodie se objevují a zas mizí, na chvíli zaujmou ucho posluchačovo a pak je opět odvane vánek zapomnění. Ten prokletý démon všech umělců. Je krutý, je vybíravý, ale je spravedlivý.
Na poslech velmi příjemné album, které však stojí ve stínu počinu předchozího. BESEECH svou hudbu hrají pěkně, s citem a nadšením, ale hrají stále tu samou hudbu. Další z variací na smutné téma nijak nevybočující z řady.
5,5 / 10
Erik Molarin
- zpěv
Lotta Höglin
- zpěv
Robert Vintervind
- kytara
Daniel Wlofsson
- basa
Mikael Back
- klávesy
Jonas Strömberg
- bicí
1. Drama
2. Higher Level
3. Voices
4. Forever Falling
5. Bitch
6. Addicted
7. Come On In
8. Friend Emptiness
My Darkness, Darkness (2016)
Sunless Days (2005)
Drama (2004)
Souls Highway (2002)
Black Emotions (2000)
...From A Bleeding Heart (1998)
Vydáno: 2004
Vydavatel: Napalm Records
Stopáž: 40:10
Produkce: Bullen Silver a BESEECH
Studio: Studiomega
Přestože většinou nejsem příznivcem pseudogotických melodických nasládlostí, představuje pro mě minulá deska „Souls Highway“ těchto švédů celkem příjemnou záležitost plnou skladeb nepostrádajících hitové ambice. Na novince „Drama“ se však BESEECH nepodařilo překročit svůj stín. Přestože je to deska plná vlezlých melodií a i zvukově příjemná, kvality „Souls Highway“ zdaleka nedosahuje. Ale nějak zlé to také není. Album je hudebně i náladově noří v podobných vodách jako „Judas Christ“ od TIAMAT a přestože nijak nepřekvapuje, není ani otravné ani příliš nudné. Občas si to prostě člověk může pustit ke zpestření chvil pohody a odpočinku.
Předesílám, že gotický rock pro mě představuje hlavně odpočinkovou a relaxační záležitost. Je mi zcela jedno, zda je deska v intencích žánru originální či není. Pro mě je důležité, jak stísněné pocity a emoce ve mě gotická deska dokáže vyvolat, přičemž mě absolutně nezajímá, zda se užité postupy již objevily na čtyřech nebo čtyřiceti předchozích deskách. "Drama" splnilo mé požadavky celkem s přehledem a i když neúčinkuje tak dobře jako předchozí zářez "Souls Highway", jistě se stane stálým hořkým společníkem v mých slabších okamžicích. Příjemná záležitost.
Vesmes souhlas. Jsou tu paradni skladby jako Drama, Voices, nebo Bitch, jenze ani ty tu vatu kolem neutahnou.
Táto kapela má u mňa tú smolu, že vždy, keď si ich pustím, dostanem chuť na PINK CREAM 69. A vždy si pustím PINK CREAM 69. Ozaj, prečo nie je na Spotify môj najobľúbenejší album od nich - Sonic Dynamite?
Zatím jen taková ochutnávka z připravovaného alba, které vyjde na konci srpna, plus dva znovu nahrané starší kousky. Ale Kanaďané svým vzletným prog metalem, odkazujícím i na to nejlepší od OPETH, dávají tušit, že se vrací ve slušné formě. Těším se.
"Ty Maďaři s tou trubkou" stále žijí a razí ten svůj atmo BM, tentokráte se střídavými úspěchy. Je to jako když při stěhování odsunete gauč, objevíte za ním zapadlé CD (nebo spíš MC?) a stisknete "play". Nové album s třicet let starou duší. Nostalgické.
Stále jsem spíše skeptický k těmto přehrávkám letitých klasik, ale je potřeba uznat, že alespoň z technického hlediska dostala legendární nahrávka osvěžující vitamínovou injekci. Otázkou ale zůstává, zda-li by nakonec nestačil slušný studiový remastering.
Před vydáním nového materiálu si připomínám album z roku 2022 a je to poslech, který mi v uších krásně dozrál. Mix postpunku, darkwave se špetkou black metalu často dává vzpomenout na ULVER v době jejich transformace.
V tom horkém spálenopoříčském sobotním odpoledni to byla láska na první poslech. A i na ty další se ukazuje, že "Vítejte v pekle" je úžasným black´n ´rollovým konglomerátem pod vlivem MOTÖRHEAD a MASTER´S HAMMER. Více takové čerstvé krve na naši scénu!
S výnimkou niekoľkých motívov a vokálu sa jedná o exkurziu v doméne kompozičnej bezradnosti a slabom zvuku. Ťažko uchopiteľný prekombinovaný a vo svojej podstate plochý materiál znie nefunkčne a zastaralo podobne ako jeho dvaja predchodcovia.