DRACONIS SANGUIS je jedna z těch méně známých německých kapel, které se zabývají hraním black/death metalu s modernějším vyzněním a pokoušejí se o nové postupy. Na scéně se pohybují od roku 1996–7, mají za sebou dvě dema a nyní i debutní album nazvané „Between insanity and brilliance“, které vydává slovenská firma Metal Age productions. Firma charakterizuje styl kapely v promoletácích jako „avantgardní black/death metal“. Nebudu chodit kolem horké kaše, vemte propisku a pořádně zaškrtejte přívlastek „avantgardní“. Nevím, jestli je za známku avantgardy považován čistý vokál nebo ten zvláštní rytmus hned za začátku první skladby. Prostě žádná avantgarda se nekoná, i když nepopírám, že kapela má rozhodně vlastní tvář.

Album „Between Insanity and Brilliance“ nabízí devět poněkud rozmáchlejších kompozic, z nichž je polovina nazpívaná v rodném jazyce kapely (tedy německy) a polovina v angličtině, jazyce ryze světovém. Booklet je graficky celkem slušně vyveden, velice mě překvapilo, že se někdo smolil s doprovodným obrázkem ke každé skladbě. Obrázky v bookletu jsou skutečně nasáklé podivně šílenou atmosférou (aspoň ty povedenější). Zvuk kapely je poměrně příjemný a silně „nadeathovaný“, ovšem po produkční stránce je třeba ještě trochu zapracovat.

A jak je na tom samotná hudba? Až na naprosto příšerné intro je na tom velice slušně. DRACONIS SANGUIS by neudělali chybu, kdyby intro úplně vypustili, protože je tak zlé a satanské, že se všichni mí známí, kteří ho slyšeli, popadali za bránice. Leč po intru se ozve počáteční riff první kompozice „Stronger than madness“ a to už je poměrně zajímavá věcička. Podivný ojedinělý rytmus na začátku skladby sklouzne do pomalejšího blacku německého typu (tedy více rock´n´rollového) s jasně patrným deathovým zvukem. Celkový sound kapely je poměrně ojedinělý, protože by se dal charakterizovat jako mix syrové podoby black/deathu s vokálem á la Abbath (až na ten německý přízvuk) a modernějších riffů. Když k tomu přidáme melodický vokál v refrénech, máme vymalováno. Celek je zajímavý a přitom velice jedlý. Mezi klasickými tempy se občas blýskne nějaká svébytná technická vychytávka a DRACONIS SANGUIS mají navíc zřetelnou schopnost napsat velice chytlavé písně (příkladem za všechny budiž třetí kompozice „Bei den Eichen“), jejichž riffy, i když jsou nasáklé oním německým přístupem ke skládání, působí docela ojediněle a nově.

Kapela by si ovšem měla dát pozor na příliš „zlý“ výraz své hudby. Pokus o čertovskou podobu projevu jí nesedí a v několika momentech i přes nepopiratelnou kvalitu hudby působí celkem směšně. V případě DRACONIS SANGUIS by byla velká škoda, kdyby se kapela nechala strhnout k cirkusáctví.

Tahle smečka natočila slibný debut, z něhož je jasně cítit předpoklad pro další růst. Kapela má cit a schopnost vytvořit si vlastní tvář a já pevně věřím, že nesklouzne do kolovrátku kapel rozporuplných kvalit typu SUIDAKRA či AGATHODAIMON. Myslím, že se jim podaří vše zvládnout.