OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Trojice strážců lesní říše TROLLECH vypustila ven EP „Tváře stromů“ jako předkrm před chystaným CD „V rachotu hromů“. TROLLECH si získává v naší republice stále větší věhlas a jako jedna z mála kapel si i při black metalovém běsnění stále udržuje odstup a nadhled, který je však nádherně spojen s láskou k pohanství a mytologii. Zní to jako paradox, ale kdo zná tvorbu této bezesporu velice originální smečky, musí mi dát za pravdu. Žádný materiál kapely nepůsobí křečovitě (narozdíl od 90% současných undergroundových BM kapel) a projev lesních mužíků je stále dynamičtější.
Rovnou můžu říct, že i když jsou Tváře stromů pouhým EP, jedná se o vcelku podstatný zlom v tvorbě TROLLECH. Pokud se dá říct, že na minulých počinech kapely přeci jen automatický bubeník rušil skladby (jako že občas ano), tak na novém materiálu se ho kluci naučili ovládat takovým způsobem, že zní skutečně „lidsky“. O tom svědčí i nová verze starší skladby „Pod hradem Radyní“, kterou kluci přetočili i s upraveným bubeníkem. Poslechněte si starou verzi této skladby a pak tu novou – jedná se o znatelný posun vpřed. Rovněž kytarové riffy dosáhly mohutných změn – jsou daleko chytlavější a pestřejší. Práce basy je slyšet rozhodně více než na albu „Synové lesů“. Tentokrát se již jedná o pravé dunění hromu. TROLLECH se tímto EP dostali do první ligy českého blacku.
Co se týče textů, je to vlastně stále to samé jako vždy. „Zalesněná země“ je requiem za všechny vykácené lesy, „Vtělení ve strom“ je příběh o starém muži, kterému se po smrti splnil jeho sen – stal se stromem. Stará známá „Pod hradem Radyní“ zase popisuje výpravy do srdcí hvozdů pod zříceninou starého hradu u Plzně.Texty samozřejmě působí trochu úsměvně. Jak jsem říkal na začátku, tvorba TROLLECH je velice zvláštní směskou opravdového obdivu k přírodě a nadhledu.
Když už jsem v tom, nedá mi to se nezmínit o videoklipu Trollech ke skladbě „Ve stínu starých dubů“, který bude umístěn jako PC příloha na nové desce „V rachotu hromů“. Videoklip je natočen amatérsky, ale i tak je skutečně skvělý. Je udělán vtipně a warpaintovaní muzikanti, vykukujíci zpoza stromů, vás budou strašit ve snech ještě dlouho. Nádhera. Podrobněji ho popíšu v recenzi na nové CD, které má vyjít (tuším) v dubnu u Eclipse prod.
Dá se říct, že TROLLECH disponují nejoriginálnějším a nejlepším materiálem, který (co se týče undergroundového blacku) v naší republice vyšel za posledních pár let. Sláva lesům!
Dá se říct, že TROLLECH disponují nejoriginálnějším a nejlepším materiálem, který (co se týče undergroundového blacku) v naší republice vyšel za posledních pár let. Sláva lesům!
8 / 10
Asura G.G. Ray
- basa
Lord Morbivod
- kytara a vokály
Johanes
- kytara
1. Zalesněná země
2. Vtělení ve strom
3. Pod hradem Radyní
V rachotu hromů (2003)
Tváře stromů (EP) (2003)
Synové lesů (2001)
Ve hvozdech (2001)
Dech pohanských větrů (2000)
Vydáno: 2003
Vydavatel: Eclipse Productions
Stopáž: 20:00
Produkce: Trollech
Studio: Morbivodní
-bez slovního hodnocení-
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.