SECRETUM je pěkně perverzní death/thrashová grupa z Německa, kterážto země má mnoho charakteristických rysů – jedním z nich je vysoká produktivita pokud jde o natáčení extrémní fetišistické pornografie. Tento blábol jsem neplácl do vzduchu, protože smečka SECRETUM si v podobných záležitostech patrně velice libuje, i když jí samozřejmě nechybí ani smysl pro humor.

Na jejich debutu „Happy, Happy Killing Time“, vydaném u slovenské firmy METAL AGE, nás hned po názvu kapely patrně zaujme cover. Hlavy všech tří muzikantů jsou slušivě vyzdobeny zápasnickými a plynovými maskami. O to zábavněji působí zadní strana, kde jsou ti samí hoši oděni tentokrát do ohozu typického pro mafiánské bosse. Inu, šaty nejspíš skutečně do jisté míry dělají člověka.

Deska samotná představuje na téměř 3/4 hodinové ploše osm skladeb a remix úvodní pecky „Don´t Look Now“. Zvuk je na debut rozhodně dobrý a patřičně zabijácký, skladby samotné představují zajímavý mix death a thrash metalu, ve kterém je na invenci místo, byť jen v rámci těchto žánrů. Občas se blýskne i zajímavá kytarová melodie, samozřejmě v mezích syrového soundu. Produkce je rovněž kvalitní a všichni tři muzikanti hrají technicky s přehledem. K celkově kladnému dojmu přispívá i čitelná basa – jak říkám, úderná extrémní deska musí mít dobrý zvuk, aby skutečně zabíjela a tady se vše povedlo tak akorát.

Album „Happy, Happy Killing Time“ otevírá jakýsi perverzní uvzdychaný hlas, z kterého se mi udělalo drobátko šoufl, aby se vzápětí rozezněly první riffy úderné skladby „Don´t Look Down“. Jednotlivým skaldbám občas předcházejí krátké samply v podobě inter – v 99% se v nich ozývají pouze různé vzrušené vzdychy a hlášky typu „Fuck me“ plus různé variace.

No, kluci svou práci zvládli solidně a poslouchat se jejich počin dá velice dobře, ale chlívácká náplň jejich image a celkové koncepce tvorby je poněkud ohraná. Záleží skutečně jen na vás, zda jim to budete baštit, nebo jen mávnete rukou a zaměříte svou pozornost někam jinam. Ať již tak, nebo tak, SECRETUM připravili debut, za který se stydět nemusí. Mezi elitu se ale jen těžko probojují, pokud budou pořád drhnout tu svou a nepomůže jim ani to, že basák Centrox jakoby z oka vypadl Igorovi z ROOT.