OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Je to už pět let co nás naposledy navštívil mohutný STISK orkánu. Po třech poměrně úspěšných deskách se nad ním nadlouho zavřela potemnělá obloha kovového nebe a hvězdné duo Waldemar Sorychta a Dave Lombardo nasměrovalo své paprsky na jiné projekty. Ten první jimi zahříval rozklepané nováčky i ostřílené borce při produkování alb, druhý bušil do škopků od FANTOMAS po TESTAMENT či aktuálně opět SLAYER a nic nenasvědčovalo společnému návratu v barvách INC. Navíc když na veřejnost prosákly zaručené informace o chystaném reunionu zasloužilých drtičů DESPAIR, u kterého by Sorychta samozřejmě nemohl chybět. Waldemar však v mezidobí rozhodně nelenil, proto stačilo dát dávnému parťákovi pouhé avízo o dozrání nového materiálu, za mikrofon znovu povolat křiklouna a „bijce“ s punkovou vizáží i názory Guse Chamberse (pamětníci jistě zavzpomínají na jeho památnou bitku s „fanouškem“, který po něm z davu hodil kelímek tuším při pražském předskakování MOTÖRHEAD?) a již jen jako trio opět vyrazit s těžkou tonáží vstříc boji o přízeň. Ruku na srdce, kdo z vás to ještě očekával?
Nový kotouček je až po okraj napěchován vším co v minulosti dělalo GRIPákům čest, ale to ani zdaleka není všechno. Mistr Sorychta je totiž hlava otevřená a moc dobře ví, co potřebuje kvalitní nahrávka s rokem vzniku 2004. O výtečném zvuku nemá smysl polemizovat, ten je u takového profesionála samozřejmostí, mluvme tedy pouze o čerstvých nápadech. Hned na úvod „Curse (Of The Cloth)“ je vytažena nejsilnější zbraň alba a tou jsou bezesporu skvělé flamenco pasáže akustických kytar. Vesměs operují v klidnějších slokách, ale nic není striktně dáno. Tady se zatím pouze nesměle mihnou, neboť z houpavého riffu přichází typická thrashová „jízda“ a o ní musí všichni zúčastnění páni NĚCO vědět. Dvojka „The Answer“ dýchá tou nejgripovatější gripovštinou, tedy střední tempo, trocha kláves se šrumcem samplu a z melodických slok tlačí mašinu vpřed křičený refrén. V podobném duchu pokračuje i třetí „The Prophecy“, jen sloky pěkně zařezávají s refrénem a nejmelodičtější pasáž zpívá Gus pěkně vysoko při Lombardově neustálém trestání milovaných kotlů. Radost poslouchat. Skandovaná „Endowment Of Apathy“ dupne na rychlostí pedál, má potřebný drive i nosný motiv, takže pod jazykem zanechává jen příjemnou chuť. A flamenco je zpět! Tentokráte dostane mnohem větší prostor nejen v úvodu „Enemy Mind“, ale po celou skladbou se proplétá, bytní a znovu mizí. Vlastně až před refrénem vystřídá akustiku elektrická kytara a přes výtečný refrén nenuceně vrátí zpátky španělský folklór. Hit číslo 1 a Waldemarovo absolutorium! Orientálně nám zkraje mlží „Skin Trade“, je to však pouze maskovací zbarvení, samotná píseň je totiž výplachová skluzavka, kdy vás voda v nejvyšších obrátkách smýká z jednoho okraje tobogánu na druhý, aby na konci práskla vaším mokrým a potlučeným tělem do stojaté vody bazénu. Hostující APOCALYPTIC Eicca Toppinen svým cellem rozpálí tutovku „(Built To) Resist“. Hýčká sloky, byť pod povrchem nervně škube bas a táhlý refrén pak bezezbytku prodá svým naléhavým hlasem pouliční kazatel Chambers. Hit číslo 2! „The Gift“ využívá již zažitý vzorec s klidnou slokou a rytmizujícím refrénem a stále to není pasé, názorná ukázka toho, že dostatečně chytlavý motiv utáhne vše. Další cello (i když si nejsem jistý, zda opět živé) v „Privilege“ a s ním také letící kopáky šicího stroje Singer a silná vrstva kláves. Mazec! Poslední pomazlení Lombardových kotlů v „Blood Of Saints“ a na závěr šeptaná mrazivka „Man With No Insides“, jejíž stopáž odkapává stejně pomalu jako dopadá voda z proděravěné misky na vyholené kolečko na hlavě mučeného zajatce...
Výsledek? Zase jedna kapela jejíž hudební setkání po letech mělo smysl. Je-li vám to málo, nic nezmůžu.
GRIP INC. = thrashová vichřice nového tisíciletí. Na osvědčených kořenech naroubované avšak moderní, precizní, svěží a inteligentní. O tom, že pánové Sorychta, Lombardo a Chambers mají v hlavách jasno a netahají nás za fusekli nějakým plytkým retrem netřeba pochybovat. Takhle totiž thrashují praví mistři!
8,5 / 10
Waldemar Sorychta
- kytary, klávesy
Dave Lombardo
- bicí
Gus Chambers
- zpěv
1. Curse (Of The Cloth)
2. The Answer
3. Prophecy
4. Endowment Of Apathy
5. Enemy Mind
6. Skin Trade
7. (Built To) Resist
8. The Gift
9. Privilege
10. Blood Of Saints
11. Man With No Insides
Datum vydání: Úterý, 16. března 2004
Vydavatel: SPV / Steamhammer
Stopáž: 48:14
Produkce: Waldemar Sorychta
Sorychta a Lombardo si po čase opět zařádili a výsledek je velice uspokojivý. Nejen že nám servírují od nich očekávaný kvalitně instrumentálně, producentsky i zvukově zpracovaný thrash, navíc je to thrash moderní. GRIP INC. nezamrzli v minulém století a nezapomněli, že od jejich poslední desky uplynul už nějaký ten pátek, neohlížejí se a jdou dál bez obav z experimentů. Obohacují svoji hudbu španělkovou akustikou, samply i cellem. Především díky skvělé rytmice je spousta skladeb přímo stvořena pro šílené křepčení (koho by nenutilo zadupat si při hitovce „Prophecy“?). Osvědčený řvoun Gus to pak vše dobarvuje svým osobitým punkově ukřičeným vokálem. Tak tohle je thrash nového tisíciletí.
Dravě vtrhli na scénu, aby pak začali album po albu sublimovat do nevýrazna... Ale teď jsou zpět a stejně silní jako kdysi – GRIP INC. mají opět stisk siláků. "Incorporated" je v nejlepším slova smyslu moderní thrashová deska, která spojuje slayerovskou tradici (především díky nezaměnitelně precizní hře Davida Lombarda), moderní úderné riffy, skvěle padnoucí melodie a osvěžující prvky world music (převážně latinskoamerické). "Incorporated" je album natočené s absolutním nadhledem a lehkostí, na které se podílí jak instrumentální vyzrálost kapely, tak výtečný projev "čerokíze" Guse Chamberse. Co song, to precizní a vzrušující kompozice a souhra tvrdosti i melodiky. Vstup do roíku 2004 jak se patří a zároveň hozená rukavice, kterou jen tak někdo nezvedne.
Lombardo a spol. jsou zpátky a dá se říct, že kvalita nové nahrávky nebezpečně šlape na paty debutu "Power of Inner Strength" z roku 1995. Zajimavé je, že kapela zní skoro stejně jako před léty a přesto mi jejich pojetí thrash metalu přijde jako velmi moderní. Nic na tom nemění ani fakt, že "Skin Trade" je defacto převařená "Hostage To Heaven" z debutu. Vysloveně potěší zapojení violoncella ("Privilege").
Po letech stagnace přicházejí GRIP Inc. se svěží a invenční deskou. Takhle nějak si představuji metal v roce 2004!
-bez slovního hodnocení-
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.