Až z dalekého San Francisca k nám dorazilo již čtvrté album heavy metalové skupiny, jejíž celý název zní THE LORD WEIRD SLOUGH FEG. Jedno z mnoha seskupení americké power/heavy metalové scény, která není Evropanům příliš známá, ale sem tam si něco cestu přes oceán najde (viz. loňský počin STEEL PROPHET). Ono ani není divu, až na pár světlých výjimek, které však patří do kapitoly osmdesátá léta (ICED EARTH nechť jest onou světlou výjimkou let devadesátých), jde o dost nezáživné projekty a zhýčkanému uchu Evropana se nezavděčí. Ba ho spíš utvrdí, že je v těchto časech lepší napínat uši na sever, k moři Baltskému. A proč toto na úvod píšu? Právě z toho důvodu, že SLOUGH FEG výjimkou nejsou.

SLOUGH FEG se prezentují jako True Metalový (ach jo) kvartet, hrající energickou hudbu s keltskými prvky (ani po několika posleších jsem tam však žádný neobjevil, holt asi jako Evropan nemám o keltské hudbě představu…), která se vrací ke kořenům heavy metalu osmdesátých let (dokonale…). Abych to převedl do srozumitelnějších slov, jde o tuctový power/heavy metálek. Od začátku do konce se na vás valí salva rifů poměrně slušné razance, jenže jsou to stále tytéž rify, tytéž hudební motivy. Tématicky se na albu dostáváme do daleké budoucnosti. Ano jde o koncepční, epické album. Běží tu o boj lidí a jiných ras o nadvládu nad galaxií (božínku !)…

Ale vraťme se zpět k hudbě. K jednotlivým skladbám se nemá příliš cenu vyjadřovat. Jde o variace na stále stejné téma. Hudba postrádá výraznějších motivů, chytlavých refrénů či instrumentálních exhibic. Těch několik akordů, co se kytaristi za ta léta naučili, se postupem vteřin stává stále nudnější. Power metalový kolovrátek od prvních zářezů do strun. Na zpěvná kytarová sólíčka jste, drazí čtenáři, již doufám zapomněli. Nevýrazný projev zpěvákův je pak posledním negativem. Vlastně na celém albu nacházím jedinou pozitivní věc. Rytmicky to jede od začátku až do konce se slušnou dynamikou (s výjimkou jedné baladičky). Rytmické duo vskutku působí dost pozitivním dojmem, jenže co je to platné.

Nebudu to již dále protahovat. Americká power metalová scéna opět nepřesvědčila o svých kvalitách, snad někdy příště. A abych nezapomněl, na obalu je pěkný obrázek moc ošklivě se tvářícího psíčka s nebezpečnou zbraní. Zdravím všechny vesmírné psíííčky!