Při poslechu nahrávky „A warm glimpse“ mi na mysli opět vytanula neodbytná myšlenka o progresivnosti a otázce směřování metalového žánru, stejně tak jako i o jeho schopnosti inkorporovat velmi přirozenou a nenásilnou cestou jiné, v zásadě nemetalové žánry, případně čerpat z bohaté minulosti a dávat jí moderní a dnešně znějící háv. Čtveřice hudebníků ze země tisíce jezer mně bez jakýchkoliv postraních pochyb a úvah nabídla jednoznačně kladnou a přesvědčivou odpověď. Ale vezměme  to pěkně po pořádku. 

FARMAKON je mladou kapelou, která za sebou nemá v podstatě žádnou hudební historii. Něco málo o jejích kvalitách však už vypovídá fakt, že krátce po umístění několika demo skladeb na server MP3.COM byla hudebníkům nabídnuta exkluzivní smlouva s labelem Earache. „A warm glimpse“ je tedy albem debutním, které má ale velmi daleko do poměrně časté průměrnosti a nejasnosti v tom, co chci vlastně vyjádřit a jak toho mohu docílit. Hudebníci sebejistě a s přehledem ovládají nejen své nástroje a bez zaváhání předestírají posluchači širokou škálu originálních a dobře strukturovaných hudebních vizí.

Kořeny finského kvartetu jsou pevně a nekompromisně zapuštěny  do neklidné skandinávské death metalové půdy s občasnými thrashovými výpady  okořeněné notnou dávkou progresivity, na kterou pánové roubují velmi dynamické jazzové a funky postupy (v tomto smyslu mají blíže třeba českým FORGOTTEN SILENCE nebo např. umění amerických ATHEIST, než k italským jazzovým  experimentátorům EPHEL DUATH) a dokonce i na první pohled nesourodé ozvěny latinsko-americké hudby („Stretching into me“). Třešničkou na dortu živého projevu jsou pak jako protipól působící výrazné a nekonvenční melodické pasáže („Loosely of amoebas“, „Flavoured numerology“ či „Pearl of my suffering“), jež dost často připomínají švédské posmutnělé pány OPETH, s nimiž budou patrně nějakou dobu ještě srovnáváni,  možná i kvůli zvukové podobnosti (někdy kolem alba „Blackwater Park“). V žádném případě však nejde o žádné bezduché plagiátorství, protože hudba FARMAKON se pohybuje úplně někde jinde a podle mého názoru má na míle daleko k rozvláčnosti a nadpozemské éteričnosti projevu Švédů, který vás pomalu a nenápadně obestře a rozmělní do lůna melancholie. Jejich projev je živý a nespoutaný a to i ve smyslu pocitů a nálad, neustále se žene kupředu. Naopak si myslím, že už na prvním albu si kapela celkem šikovně vytvořila vlastní osobitý skladatelský rukopis a přes jisté výhrady i zmiňovaný zvuk.

Hudba FARMAKON je hodně technická, přesto však techničnost a hráčská dokonalost nepůsobí samoúčelně a unyle. Nápaditě vystavěnou strukturu skladeb podporují různorodé riffy a vynalézavá rytmika plná zvratů. Tu se do toho hudebníci pořádně opřou („Same“), aby vzápětí neočekávaně zvolnili. Tvrdé výpady tu a tam tiší až rocková uhlazenost. Neustále se vynořují nové prvky, motivy a téměř jakoby náhodné melodické linky a akustické pasáže či výrazná bublající baskytara, aby se postupně spojily v jednolitý a velmi svižný libý celek, který opět dokazuje, co všechno se dá vykouzlit za použití tří nástrojů, jestliže se to pořádně umí. Čili se nemůže stát, že by jednotlivé skladby byly pouhým slepencem nápadů, byť dobrých, bez vnitřní logiky. U každé skladby můžete sledovat, jak přirozeně a bez zaškobrtání plyne od začátku ke gradujícímu konci. Za všechny např. jeden z vrcholů alba „Pearl of my suffering“ nebo „Stretching into me“, která se nesměle a něžně rozjíždí na akustických křídlech a téměř neznatelně přechází do živého kytarového běsnění. Celé snažení přirozeně korunuje jasný a čitelný zvukový kabát. Za zmínku stojí i hlasový projev baskytaristy Marka Eskoly, který se nespokojuje pouze s hlubokým hrdelním „chraplákem“ (hodně podobným tomu u Mikaela Akkerfeldta) apod., ale pro téměř každou skladu má v zásobě množství někdy až pěkně švihlých a funky načichlých poloh svého hlubokého hlasu (tady je také vidět, kde jsou jeho původní hudební kořeny).  Vrcholem je podivná, jazzovými postupy a houpavou rytmikou prostoupená, vokální ekvilibristika ve „Flavoured numerology“  ve stylu potrhlého projevu Mikea Pattona.

FARMAKON je pro mě osobně příjemným překvapením a po intenzivním poslechu soukromým tipem na objev roku 2003. Také je nasnadě, že právě takovéto pojetí hudby představuje jeden z mnoha možných směrů, kterými se metalová hudba bude nadále ubírat – tedy cestou originality a žánrové nespoutanosti. FARMAKON patří mezi právoplatné zástupce. Hádám, že pánové mají před sebou ještě hodně zajímavou budoucnost a my se můžeme těšit na další náklad jejich vynalézavé muziky. Uvidíme, kam se posunou příště. Vynikající album, k němuž netřeba dodávat více. Řečeno slovy našich anglicky mluvících kolegů – highly recommended.