Byl sychravý předvečer svátečního dne, město v slzách a v chladu řežavém jako kletby kurviny. Táhl jsem pomurými ulicemi Smíchova do svého nejoblíbenějšího sklepa, do sklepa, kde odbíjejí pekelné zvony. Stejně jako nastávající den jevil se býti svátečním, tak i má nálada vykazovala prvky onoho posvátného pocitu – vždyť do Hell Bells zavítala má oblíbená bratislavská kapela Dead Poets Society a já tak dostal první příležitost zhlédnout Mrtvé básníky naživo...

A to prosím nebylo ani o Dušičkách! Obvyklý rituál s hledáním místa tentokrát odpadl – zalidnění interiéru nevalné... V hloubi sklepení lovím Votana, pak rychlá seznamka s frontmanem básníků Jeremym alias Marianem alias Mayem, respektive s jeho krvomasokostní formou, neboť netové alter ego, jak už to tak bývá, znám delší dobu. Zkvaltované tělesné schránky chladíme i s kolegáčkem Votanem u baru. Poeti zatím ozvučují aparáty, posléze vystřihnou i kusanec své hudební produkce (Abyss? Ach ta moje hlava!) a zní to prostě báječně. Ještě Jeremyho vokální ladění alá James Hetfield a recitál může začít...

O kvalitě hudebního materiálu Dead Poets Society jsem již zdostatek nabásnil v recenzi na Fait Accompli a tak zůstaly pouze obavy, zda – li lze předvést technicky vyzrálou a neuvěřitelně pestrou metalovou koláž. Jak to řekl bezprostřední Jeremy – trocha speedu, trocha blacku, prostě trocha všeho. A vida – ono to šlapalo, ale jak! Chalani se sice na malé Hells Bellsácké pódium sotva vlezli, bylo vlastně vidět pouze aparaturu Braňo Jurečky, též řečeného Sumo, pak suverénního a hřívou mávajícího Jeremyho, no a pak klávesáka Andreje a jeho nářadíčko. Zbytek rytmické sekce a sekerničina se tísnila v koutech. Jenže oč větší tlačenice byla na podiu, o to prostornější říši skýtala hudba samotná. Básníci sáhli nejen k výtečnému Fait Accompli, zabrousili i na svůj předchozí disk (ten nahráli ještě pod názvem Crusader). Parádně vařili nejen speedový bujónek se šmakózními kopáčky, výtečně zakomponovanými klávesovými stěnami a ve výškách jistým Mayem, ale zahloubali se i do brutálnější, téměř blackově zatmavených kompozic, kde Mayo suverénně prokazoval, že jeho hlasové vazy nerozhází ani ta trocha řvaní. Ačkoli rychlovečky z předchozí desky jako například bombastická Atlantis vyznívaly parádně, vrcholem byly právě aktuální kompozice, plné zvratů, výtečných sól i brutálních náklepů. Zvuk jedna báseň, výkony nahňácaných muzikantů jak bys met. Úžasný přehled zdokumentovali Dead Poets předělávkou megadeťácké A Tout Le Monde. Jeremy se nesnažil kuňkat jako Mustaine, ale promítl do výtečné skladby celý svůj hlasový potenciál... Nádhera! Ale ten nejúchvatnější sonet si Poeti nechali na samotný závěr. Votanovi dedikovaný cover The Last Candle konečně zvedl i trochu dřevěné (leč vděčné) publikum, mé maličkosti navíc absolutně odrovnala krční svaly, takže jsem musel posléze pivo dolévat do tlamy za pomocí manuálního zvedáku lebzny. To už se mi dlouho nestalo!

Ale dosti bylo držkování, Dead Poets Society naplno prokázali svůj potenciál a teď už nezbývá než doufat, že do Čech zabloudí častěji. A také že si jich povšimne nějaký label a dostane jejich famózní poezii do světa. Takhle vyzrálých a přesvědčivých seskupení neběhá po okolních polích a lánech mnoho!!! Koncert i následná česko – slovenská družba stála zato, jen doufám, že se Jeremyho podařilo vzbudit. Nejen teologie, ale i metal by v něm ztratil velkou naději...

P.S. Hostiteli Dead Poets Society byli čeští Cruel Barbarian (byl to výměnný pobyt, Barbánci už svojí rundu na Slovači absolvovali...) a samosebou i oni odehráli svůj set. Vzhledem k tomu, že se MetalMania chystá na křest nového alba Víno z temných hroznů do Rock Café, nechal jsem si vystoupení českobrodských od cesty. To jenom abych nebyl podezírán z nadměrné konzumace lihovin a rychlého blackoutu...