PRVNÍ HOŘE - Achtung, Sultan!
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Tento rok byl v mnoha ohledech (pochopitelně hudebních) plný očekávání. Výsledky některý jsme zde již publikovali, na další si ještě budete muset počkat. V tomto textu je krátké shrnutí toho, jak dopadlo čekání na nové album německých FLOWING TEARS. Očekávání v tom smyslu, jestli se přeci jenom polepší a vrátí se k hudbě svých starších alb, a nebo budou pokračovat v nezáživném stylu, jaký předvedli na „Serpentine“. Historie skupiny příliš daleko do historie nesahá, přesto stihli vydat pár pěkných alb. V loňském roce se skupina rozešla se svou zpěvačkou Stefanií Duchêne a její místo nahradila dosud neznámá Helen Vogt, pro kterou jsou FLOWING TEARS prvním větším angažmá. A i zde se naskýtala otázka, zda s novou krví přijdou i svěží motivy v jejich hudbě. Skupina, tehdy ještě s dlouhým názvem FLOWING TEARS & WITHERED FLOWERS, vydala své první album v půli devadesátých let a zpočátku své tvorby hrála pomalou rockovou hudbu (a la THE GATHERING), velmi příjemnou na poslech. S albem „Jade“ se jejich styl začal pomalu orientovat do jiných vod, přesto právě toto album považuji za jejich nejlepší. „Jade“ byl dobrý kompromis mezi jejich minulou a jejich budoucí tvorbou. Na dalším albu, „Serpentine“, však již své minulosti zcela vzdálili a jejich hudba spíše připomínala jednu z mnoha kopií LACUNA COIL. Na rozdíl od zmíněných Italů hráli hudbu značně nezáživnou, bez výraznějších melodií.
A jak se věci mají s „Razorbliss“? Bohužel podobně jako na „Serpentine“. Netvrdím, že jde o úplně špatné album, jen mu něco chybí. Hudba plyne, čas ubíhá, ale nějakého zajímavějšího motivu se nedočkáme. Posluchač marně čeká, až mu v hlavě utkví chytlavá melodie, jenže každá skladba se zdrží jen po dobu své stopáže. A po skončení alba? Slyšeli jsme pěknou rockovou nahrávku, kterou si možná zas někdy pustíme k práci, ale při hledání většího hudebního požitku po CD „Razorbliss“ určitě nesáhneme. Takže nová krev nové nápady nepřinesla. Přitom Helen je dobrá zpěvačka, barvou hlasu podobná své předchůdkyni, nicméně autoři hudby jí nedají možnost se výrazněji projevit, a tak i její zpěv posléze začíná nudit. Se zvukem alba si skupina vyhrála jinak, po této stránce „Razorbliss“ zní moc pěkně. Problém je v tom, že dobrá produkce průměrnou hudbu na hladinu nevytáhne. A „Razorbliss“ je jasné potvrzení, že FLOWING TEARS jsou průměrnou kapelou. Svou šanci, kterou si vytvořili s „Jade“, dnes pohřbili.
Průměrné rockové album, příjemné na poslech, ale více od něj nečekejte. „Razorbliss“ není hudení dílo, ke kterému by byl důvod se po čase opět vracet. Už po několika skladbách začne nudit a až do konce nudným zůstane.
4 / 10
Helen Vogt
- zpěv
Benjamin Buss
- kytara, programování
Frederic Lesny
- basa
Stefan Gemballa
- bicí
1. Razorbliss
2. Believe
3. Virago
4. Undying
5. Radium Angel
6. Firedream
7. Ballad Of A Lonely God
8. Snakes Of Grey
9. Mine Is The Ocean
10. Maladine
11. Unspoken
12. Pitch Black Water
Thy Kingdom Gone (2008)
Invanity - Live in Berlin (2007)
Razorbliss (2004)
Serpentine (2002)
Jade (2000)
Swallow (1999)
Joy Parade (1997)
Swansongs (1996)
Vydáno: 2004
Vydavatel: Century Media
Stopáž: 44:50
Produkce: Waldemar Sorychta
Špatné, špatné ... FLOWING TEARS se rozhodli, že budou evropskými EVANESCENCE a tomu podřidili vše. Jednoduchá stavba skladeb, lehce zapamatovatelné až podbízivé melodie atd. atd. Nic proti. Ovšem věc má jeden háček. A to ten, že tato deska je totiž nesmírně nevýrazná, mdlá a nudná. Neobsahuje žádný moment, který by ji dokázal alespoň povytáhnout z bahna hlubokého podprůměru.
FLOWING TEARS už dávno nejsou tím, čím bývali. Zapomeňte na "Joy Parade" a "Jade". Tohle je úplně jiná kapela ...
autor to vystihnul presne ... mozna si to nekdy pustim k praci :) jinak po zvukove strance to nema chybu. Pro me sedy prumer, spouste lidi se to ale libit bude...
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Atmosférický black metal / post-metal. Hodně odlehčená produkce plná vybrnkávaček, náladových pasáží a košatých atmosférických vsuvek. Zuby se moc necení, možná občas mléčné jedničky. Příjemný poslech, vyloženou hitovku však na "Succumb" nenajdete.
Šíleně plodný oneman projekt, Aaron Edge se utrhl ze řetězu s sází jednu desku za druhou. "Agglomeration" je třetí z letošních již pěti alb. A překvapivě to drží slušnou kvalitu. Pokud tedy máte rádi dusivý sludge doom s výbuchy disonantního šílenství.
Hulváti z Jura sú takí naši DARKTHRONE: o pol generácie mladší a s koreňmi v grinde miesto blacku, no doživotne verní metalovej klasike (s čoraz hrubším zvukom). „Kromaňon“ a „Abeceda nenávistí“ sa zapíšu do zlatého fondu. Zbytok asi nie, čo vôbec nevadí.
Oproti EP "God Made Me An Animal" ubral Greg Puciato (ex-THE DILLINGER ESCAPE PLAN), ale i skupina jako celek, na nekompromisnosti, objevují se více i zpěvné a melodické polohy, nicméně je to stále hodně nasraný a uřvaný post-hardcore té nejvyšší kvality.
Strhující rozsáhlé kompozice, které buď zcela pohltí, nebo unudí. Já se hlásím k první možnosti. Je to jako snové divadlo severského death metalu. Za mě je to zatím rozhodně jedna z nejzajímavějších desek letošního roku.
Singl „Winter Storm Vigilantes“ je povedená záležitost, která byla slibnou návnadou na nové album. Velká očekávání byla nakonec zbytečná. S trochou dobré vůle se na albu najdou dvě další slušné skladby, jinak je to stále ten samý a nenápaditý kolovrátek.