Necelý týden po No Mercy fest-u ožívá pražský klub Abaton opět za zvuků tvrdé muziky. Tentokráte si v Libni dala dostaveníčko sestava vyznávající thrashcoreové rytmy s legendárnímí NYHC kazately PRO-PAIN v čele. Vzhledem k tomu, že podle mých odhadů akci navštívilo cca 300 lidí, odpadá prodírání se davy s cílem zaujmout co nejlepší pozici v hledišti.
Kolem čtvrt na osm vše startují českobudějovičtí COLP, kteří se za 10 let své existence již stihli vypracovat mezi domácí metalcoreovou elitu. Těžištěm jejich vystoupení byla hlavně nová deska „Submissive“. COLP šlapou jako dobře rozjetý stroj, nebo spíše lokomotiva, která je k nezastavení. Jeden sekaný riff střídá druhý, vše prokládané krátkými sóly. Odezva v publiku je od začátku výborná a je vidět, že COLP už jsou v povědomí fanoušků známým pojmem. Hudebně bych je charakterizoval jako mix PANTERY, SEPULTURY („Chaos AD“) a částečně i MESHUGGAH, od kterých zahráli na závěr svého vystoupení i jednu coververzi. Tohle přirovnání však berte prosím s rezervou...
Pražští STATUS PRAESENTS byli pro mě naprostou neznámou. Podle reakcí přihlížejíčích jsem vysoudil, že zas tak neznámí asi nebudou. Pětice s rozdováděným vokalistou v čele se shlédla v americké odnoži nu-metalového skotačení a dá se říct, že jí to jde velmi dobře. Hned od začátku jsme svědky nadmíru energického a po všech stránkách nenudícího vystoupení. Pod pódiem probíhá soutěž o nejvytrvalejšího skokana a tak si málokdo všímá krátkého výpadku mikrofonu, který je však zanedlouho vyřešen.
Dalším důkazem toho, že SEPULTURA z dob, kdy její vokální post okupoval Max Cavalera, je stálou studnicí inspirace pro mnohé, jsou maďarští EKTOMORF. Čtyřka v klasickém metalovém zložení (sekyra + řev, sekyra, basa, bicí) to nekompromisně drtí jako brazilští klasici na „Arise“ (1991) anebo „Chaos AD“ (1993) a nikterak se tím ani netají. Místy jsou ke slyšení i vlivy starší tvorby MACHINE HEAD. Překvapením pro mě je vidět mnohé z přihližejících, kterak si s EKTOMORF „popěvují“ nejednu jejich skladbu. Na pódium se v těchto chvílích dostávají i první zájemci o skok do hlediště. Bohužel, jeden z návštěvníků si koncert spletl z prezentací vlastní imbecility a svým chováním začal obtěžovat i vystupující kapelu. Ještěže zasáhla ochranka, jinak si myslím, že by ten nebožák nejspíš pocítil „hněv lidu“. Na závěr svého setu EKTOMORF přidají svou (velmi svéráznou) verzi beatlesáckého hitu „Hard Days Night“ a za nadšeného potlesku uvolňují prostor pro hlavní hvězdy večera...
Všechny tři předkapely zanechaly pozitivní dojmy a jejich vystoupení byla poměrně našláplá, tak se mi logicky vkrádala otázka: „Co na to PRO-PAIN“? Po prvních pár minutách setu new yorských veteránů byla odpověď naprosto jednoznačná - „Všechny smetem“. A to se při vší úctě k předkapelám podařilo do puntíku. Geryho Meskilla a spol. to i po těch letech setsakramentsky baví a to je pak radost pohledět a poslouchat. Hned s prvním taktem se ocitáme pod zničující palbou toho nejlepšího, co může newyorkská HC scéna nabídnout. Atmosféra a energie by se daly krájet a já si alespoň stíhám udělat pár fotografií, než z pódia začínají lítat první těla. Je logické, že kapela se soustředí hlavně na novinkovou nahrávku „Fistful Of Hate“, na jejíž podporu vyjela na turné, ale stranou nezůstávají ani osvědčené fláky. Ačkoliv tvorba PRO-PAIN přílišnou variabilitou a pestrostí nevyniká, ani na chvíli, z bezmála hodiny vyčleněné pro toto vystoupení, se sálem nenesl opar nudy a to věru dokáže jen málokdo! Ba co víc, s přibývajícími minutami atmosféra ještě více gradovala, aby se těsně před půlnocí kapela za vydatných ovací rozloučila a odporoučela do zákulisí. PRO-PAIN potvrdili svůj statut a házet do starého železa by si je troufnul opravdu jen, mírně rečeno, značně neinformovaný jedinec.