PRVNÍ HOŘE - Achtung, Sultan!
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Právě jsem po delší době zasunul do mechaniky CD, které již nějaký ten pátek nepatří k novinkám, nicméně jde o nahrávku ze západočeských luhů, která si rozhodně zaslouží abych o ní sepsal několik řádek. Jedná se o nahrávku jedné z předních českých skupin těžících z nových trendů v rockové a metalové hudbě, prvopočin s regulérní časovou stopáží plzeňsko-pražských JADE WAH‘OO nazvaný „Last Piece Of Puzzle“. A jaký že to žánrový koktail obsahuje? Základ rozhodně tvoří čtyřčlenný groove metalový instrumentální stroj kornovského střihu s velkou dávkou zefektovaných kytar, hutných distorzí a výtečné rytmické mašinérie. To vše ochuceno skromnou dávkou industriálních choutek. Nutno podotknouti, že skupina není na scéně žádným nováčkem, jsou vítězi vyhledávací soutěže Múza, semifinalisty Jim Beam music, zahráli tour společně s brazilskými EMINENCE...
Ještě dnes si vybavím, že po prvním poslechu jsem měl poněkud smíšené dojmy. Trochu mě překvapilo zařazení skladeb, které JADE WAH'OO již jednou nahráli na demu asi rok před „Last Piece Of Puzzle“. Ale hlavně jsem měl pocit, že to celé zní dost disharmonicky. Mnohem víc než již zmiňované demo. Jako by bicí s basou nějak nepasovaly do kytar a zpěv občas ulétal do míst, kde neslyší doprovodné nástroje. Celé to trochu připomíná takový jeden velký zvukový třesk, plný nápadů, efektů, rytmů, ale občas jdou tyto složky nějak mimo sebe. Nicméně po tom, co jsem si to pustil podruhé, uši začínají přivykat a v mozku se objevují myšlenky, jestli právě tento aspekt nebyl záměrem hudebníků. Při třetím poslechu jsem si již spokojeně podupával do rytmu (nebo spíše protirytmů) nohou, při sedmém už to se mnou na křesílku celkem pěkně šilo.
Z CD jsem si oblíbil hned několik skladeb. Jsou jimi kornovská „Hell Blind“, ve které se mi velmi zamlouvá experimentování s efekty na zpěvu. „S-Prayer“, kde když se zpěvák Cockroach ptá plačtivě prosebným vzlykajícím hlasem „why?“, uvěřil bych mu, že právě umírá a je si vědom toho, že tohle jsou jeho poslední slova. Další moji oblíbenkyní se stala „Piece Of Life“, která má trochu jinou atmosféru než zbytek alba. Působí trochu temněji a bolestněji. Celkem zajímavě zní i intro „Sky Opener“ navozující atmosféru rozjíždějícího se klubového koncertu. Tím ale neříkám, že ostatní písně zaostávají. Vůbec ne. Po tom, co jsem si zvyknul na výše zmiňovaný způsob, jakým je CD nahráno, musím říci, že jde o nosič, který by mohl směle konkurovat nejen tuzemským skupinám podobných žánrů. Nahrávka působí velmi kompaktním dojmem, nenajdete zde slabší kus. Pro album je charakteristický zvuk mnoha kytarových efektů, hutné distorze zajímavých basových linek a vtíravě kňouravý téměř plačtivý hlas, či chvílemi nekompromisní corový řev s prvky rapu. Snad jen ten zpěv by mohl být místy hlavně ve frázování trochu učesanější, takhle je to asi největší vada na kráse celého materiálu.
Dnešní tvorba okořeněná novým pěveckým duem se soustředí hlavně na živá vystoupení, která dokáží s publikem dělat divy, avšak nemyslím si, že kdyby se současný materiál nahrál, překoná ten z „Last Piece Of Puzzle“.
Ve svém oboru patří JADE WAH’OO mezi vrchol tuzemské scény, sice nepřicházejí s ničím objevným, avšak to co dělají je poctivě odvedená práce s pevným instrumentálním zázemím. Vřele doporučuji navštívit živý koncert.
7,5 / 10
1. Sky Opener
2. B.u.bb.l.e. Gum
3. Hell Blind
4. S-Prayer
5. Shaking The Bones
6. Sorrow In The Box
7. Soul Of The Knife
8. Piece Of Life
9. Trap
10. Soft Damage
Kapelu Jade Wah ´OO jejíž živé aktivity v Plzeňském regionu čas od času stíhám sledovat mám už asi 4 roky zařazenou jako zručné muzikanty a obdivovatele Kornovského pojetí razantní muziky. A tak jsem se na jejich albovou prvotinu celkem těšil. O to více jsem byl po poslechu jejich CD zklamán. Pokud pominu zvukovou kvalitu nahrávky , která není zrovna na prvotřídní úrovni (v českých podmínkách je to pochopitelné) je největší slabinou naprostá kompoziční bezradnost , podpořená neuvěřitelně monotónním zpěvákovým výrazem. Skladby, které jsou sice technicky zahrané na vysoké úrovni postrádají jakoukoliv gradaci či harmonii (výřvávání 3 slov čtyřikrát za sebou nepovažuji za povedený refrén). Songům chybí skutečná variabilita a melodie , která by celou nahrávku zatraktivnila. Vše je jakoby kolážovitě poslepované a překryté ( zamaskované ) všelijakými kytarovými efekty. V některých okamžicích mi přišlo jakoby se kluci snažili být kornovštější než Korn , ale tam kde si Jonathan vypálí hlasivky v zdrcujícím srdceryvném refrénu dočkáme se zde akorát zalikání se ve stylu Toma Gabriela Warriora (frontman pravěkých Celtic Frost) , čas od času zkombinovaného se zvířeckým Cavalerovým řevem či hip hopovou vsuvkou. Skutečně zazpívaná není na albu ani věta. A proto nežli této nahrávce dám jednou za rok přednost návštěvě jejich zabijáckého vystoupení , které ve mně stále vyvolává (často díky výbornému nazvučení a právě kytarovým efektům) pocity člověka bloudícího v ocelových labyrintech neznámým organismem napadeného Nostroma. A tak po třech poctivých posleších tvrdím – slabší průměr.
-bez slovního hodnocení-
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Atmosférický black metal / post-metal. Hodně odlehčená produkce plná vybrnkávaček, náladových pasáží a košatých atmosférických vsuvek. Zuby se moc necení, možná občas mléčné jedničky. Příjemný poslech, vyloženou hitovku však na "Succumb" nenajdete.
Šíleně plodný oneman projekt, Aaron Edge se utrhl ze řetězu s sází jednu desku za druhou. "Agglomeration" je třetí z letošních již pěti alb. A překvapivě to drží slušnou kvalitu. Pokud tedy máte rádi dusivý sludge doom s výbuchy disonantního šílenství.
Hulváti z Jura sú takí naši DARKTHRONE: o pol generácie mladší a s koreňmi v grinde miesto blacku, no doživotne verní metalovej klasike (s čoraz hrubším zvukom). „Kromaňon“ a „Abeceda nenávistí“ sa zapíšu do zlatého fondu. Zbytok asi nie, čo vôbec nevadí.
Oproti EP "God Made Me An Animal" ubral Greg Puciato (ex-THE DILLINGER ESCAPE PLAN), ale i skupina jako celek, na nekompromisnosti, objevují se více i zpěvné a melodické polohy, nicméně je to stále hodně nasraný a uřvaný post-hardcore té nejvyšší kvality.
Strhující rozsáhlé kompozice, které buď zcela pohltí, nebo unudí. Já se hlásím k první možnosti. Je to jako snové divadlo severského death metalu. Za mě je to zatím rozhodně jedna z nejzajímavějších desek letošního roku.
Singl „Winter Storm Vigilantes“ je povedená záležitost, která byla slibnou návnadou na nové album. Velká očekávání byla nakonec zbytečná. S trochou dobré vůle se na albu najdou dvě další slušné skladby, jinak je to stále ten samý a nenápaditý kolovrátek.