Holandská gothic metalová skupina AFTER FOREVER přichází se svým třetím albem „Invisible Circles“. Nicméně za svou nepříliš dlouhou existenci stihli mimo plnohodnotné fošny vydat i slušné množství mini-CD a singlů. Minulé album „Decipher“ jim vyšlo před třemi lety, a tak se naskýtá otázka, kolik se toho změnilo. Odpověď přijde později a bude značně dvojsečná, nyní bych rád pro úplnost přiblížil předchozí počin. „Decipher“ bylo konvenční gothic metalové album, mělo pěkné melodie, zpěv stylu „krázka a zvíře“ a spoustu studiových cukrdlinek. Konvenční ale i ve smyslu, že nebylo ničím zajímavé. Nenacházel jsem důvod se k němu vícekrát vracet, ba naopak. Na „Decipher“ bylo klávesové nádhery a atmosférického make-upu trochu moc a bez přílišného přehánění mohu říci, že šlo o jedno z nejkýčovitějších alb tohoto žánru. A tak není divu, že jsem na nový počin AFTER FOREVER nikterak nečekal. O to příjemnější bylo překvapení, které sebou „Invisible Circles“ přináší.
Nejnápadnější změna a zároveň nejvýraznější prvek celého alba je zpěv sopranistky Floor Jansen. Nemůžu říci jinak, než: „U všech rohatých, ta holka se vypracovala!“. Věřte, nevěřte, ale Floor je fakt vynikající. Během své nepříliš dlouhé kariéry (k AFTER FOREVER se přidala v roce 1997 jako šestnáctiletá) stihla i studium konzervatoře a se svým hlasem se naučila náležitě pracovat. Po stránce hudební se AFTER FOREVER ze svého žánru nepohnuli, nicméně celkové zpracování je o něčem jiném. Pomalé akustické pasáže hrané na klavír, nebo kytaru nabývají působivých rozměrů. Melodie jsou velmi příjemné a střídání partů je nenásilné. Hudba místy nabývá až monumentální grády. Kupříkladu skladba „Sins Of Idealism“, kterou považuji za nejvydařenější kousek alba. Trochu zde postrádám výraznější kytary, které se v ostřejších částech v záplavě zvuků místy ztrácejí. Ale to je spíš subjektivní dojem, než vada na kráse. Místo jednoduchých klávesových efektů si tentokrát skupina najala profesionální houslisty a čelisty, nechybí ani profi-sbor, to je již ovšem dnes standard. Důležité je, že dokázali využít potenciálu, který s sebou hostování smyčců přináší. A není divu, že celkový zvuk alba je vynikající, když mezi pomocníky s mixáží a zvukovou úpravou figurují jména jako Sascha Paeth a Miro. Co bych však v takovéto hudbě nemusel, je growling. Jeho smysl mi zde uniká, čistý mužský zpěv (zde rovněž přítomný) je dostačující.
Zajímavým způsobem Floor zpracovala lyriku alba. Jde o koncepční album, které odráží myšlenky a pocity nechtěného dítěte z rozvrácené rodiny. V bookletu je ke každé skladbě navíc připojen úryvek textu ve stylu: „Můj milý deníčku, život je peklo, rodiče mi stále dávají najevo, jaká jsem pro ně přítěž a brzda v kariéře.“. Na albu jsou navíc obsaženy čistě mluvené (občas křičené) pasáže manželské hádky. Pravděpodobně půjde o velmi vážný spor (na to jsem vzhledem ke své nezkušenosti se stavem manželským musel požádat o konzultaci Shnoffa, redakčního Plzáka – cítím krev, trestná výprava už cválá od Hodonína! – pozn. red. šotka).
Tak či tak, album působí velmi celistvě a obsahuje několik opravdu povedených melodií. I přes značné množství současně zahraných motivů se AFTER FOREVER tentokrát vyvarovali přeplácanosti a kýčovitosti. Smyčcové partie a sbory vkusně přispívají k celkově dobrému dojmu. „Invisible Circles“ je rovněž dobrou ukázkou profesionálně odvedené práce zvukařů a využití potenciálu moderních studií (a to ten výčet studií nalevo ani není kompletní).
AFTER FOREVER udělali citelný krok vpřed.