KISSIN' DYNAMITE - Back With A Bang
Táto kapela má u mňa tú smolu, že vždy, keď si ich pustím, dostanem chuť na PINK CREAM 69. A vždy si pustím PINK CREAM 69. Ozaj, prečo nie je na Spotify môj najobľúbenejší album od nich - Sonic Dynamite?
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Otočme na chvíli běh času a vydejme se pozpátku až do středověku. Do doby, kdy se zemí potulovali minstrelové, potulní herci a kejklíři. Doby neurčitého věku, která je spíš odrazem snů současnosti než čímkoliv jiným. Na tento výlet nesmíme zapomenout vzít pořádně nabustrované kytary a kyselinou propláchnutá hrdla, ať „jim“ v tom středověku můžeme spustit taky trochu té kovadliny. Němečtí HAGGARD se po třech letech připomínají s novým albem. Po výborném „And Thou Shalt Trust ... The Seer“ a ještě lepším „Awaking The Centuries“ nám opět servírují svůj hybrid klasické hudby a metalu. Hybrid, který je proslavil daleko za hranicemi rodné země.
HAGGARD ze své vytyčené vize nehodlají ani o krok ustoupit a snaží se pilovat svůj styl stále dál. Se svou nejpočetnější sestavou na poli metalové hudby opět rozehrávají hudební drama. Zdi kamenného hradu se chvějí pod údery do strun, nocí se nese zlověstný hrdelní hlas až dokud jej nevystřídá lehká, melodická hra na „jemnější“ nástroj. Chrapot střídá soprán, kytary předávají otěže houslím, violám a flétnám a opět kovadlina. Není to už ohrané téma? Je. Jenže ono to stále funguje a nemohu napsat nic jiného, než že je to stále lepší. Melodické motivy, které vše spojují v jeden celek, jsou velmi působivé a album nepostrádá dostatek hudebních nápadů, aby udrželo posluchačovu pozornost až do konce.
Atmosféra středověku a hudební motivy čerpající inspiraci ze starých chorálů vytvářené bandou lidiček oblečených do historických kostýmů. Nezavání to už přeci jenom kýčem? Ale jistě. A o to přeci jde. Stejně jako u Malé noční hudby nebo u „mighty victory in bloody battle“ metalu jde především o zábavu. Z části umění, z části „entertainment“ (jazykovědci nechť mi laskavě odpustí preferování anglického termínu), podstatná je funkčnost díla. Zapojení klasických nástrojů neznamená složitější hudební kompozice, jde jen o pestřejší opakování toho samého motivu. Jednoduchá melodická linie hraná opakovaně vždy jiným nástrojem, jak jednoduché, a přitom tak působivé. Dostatečná barevnost a přitom cit pro pěkné melodie dělají z „Eppur Si Muove“ příjemný poslechový zážitek, album je dostatečně zábavné. Do půle alba HAGGARDi zařadili baladickou skladbu „Herr Mannelig“, která je onou třešničkou na dortu. Posmutnělou, emotivní melodii této písně uslyšíme hned dvakrát, podruhé co by upravenou verzi na rozloučenou.
Další podařené hudební dílko, které stojí kdesi na pomezí klasické hudby a metalu a dýchá atmosférou dávných časů. Pestrost různých motivů a pěkné melodie dělají z „Eppur Si Muove“ příjemný poslechový zážitek. Příznivci žánru nemohou být zklamáni.
7 / 10
Asis Nasseri
- vokály, kytara
Andreas Hemberger
- kytara
Robin Fischer
- basa
Luz Marsen
- bicí
Gaby Koss
- soprán
Veronika Kramheller
- soprán
Fiffi Fuhrmann
- tenor, lesní roh
Hans Wolf
- piano, varhany, cembalo
Judith Marschall
- violino
Michael Stapf
- violino
Kathrin Herz
- violoncello
Steffi Herz
- viola
Ivica Percinlic
- violione
Florian Bartl
- hoboj
Andreas Peschke
- tenor, flétna
Mark Pendry
- klarinet
Michael Schumm
- tympány, tamburína
Hosté:
Anna Reitmar
- violoncello
Matthias Kirchgessner
- kytara
Dieter Roth
- kytara
Laura Belli
- alt
Maria Klaus
- soprán
Saverio Belli
- soprán
Matthias Ultz
- bariton
Dorothea Zelinski
- violino
Markus Van Lange
- hlas
Miguel Michin
- corno
1. All ìnizio è La Morte
2. Menuetto In Fa-Minore
3. Per Aspera Ad Astra
4. Of A Might Divine
5. Gavotta In Si-Minore
6. Herr Mannelig
7. The Observer
8. Eppur Si Muove
9. Larghetto / Epilogo Adagio
10. Herr Mannelig (short version)
Tales Of Ithiria (2008)
Eppur Si Muove (2004)
Awaking The Gods (live CD,DVD,VHS) (2001)
Awaking The Centuries (2000)
And Thou Shalt Trust ... The Seer (1997)
Once ... Upon A December Dawn (promo) (1995)
Progressive (MCD) (1994)
Introduction (demo) (1993)
V prvom rade mi nie je jasný koncept a zámer Haggard -- renesančné klasické motívy sa zriedkakedy organicky prelínajú s metalom (a aj aj áno, ide obvykle len o riffový podmaz či growling). Celému albumu chýba akýsi tmel, ktorý by ho držal pohromade. Keby táto nahrávka bola technicky dokonalá, možno by ma oklamala -- čiastočne aj vďaka slabému zvuku mi však Eppur Si Muove pripadá ako pseudoklasická zlátanina.
Hodnotenie by bolo vyššie, nebyť metalových pasáží :-)
Od HAGGARD jsem zatím slyšel pouze "Awaking..." a to mě onehdá nechalo celkem chladným. Nemastný neslaný mix symfopartů a metalu. Novinka je o čtyři roky mladší, ale pokračuje se v nastoleném trendu. "Nemetalová" složka je kvalitní, ale metalové pokusy jsou jedním slovem zoufalé. Takže si to hezky zprůměrujeme - pětka. Ale půl bodíku srážím za tragické podání "Herr Mannelig" - kdo právě tuto píseň chválí, by si měl poslechnout interpretaci od GARMARNY.
HAGGARD natočili celkom solídny album, gitarovo síce primitívny, ale tento nedostatok kapela celkom zdarne vyvažuje užitím klasických nástrojov, opernými spevmi a pestrou kompozíciou. Škoda slabšieho zvuku, ale inak je pre mňa tento album pohodovým počúvaním, ucelenejší a lepší ako predchádzajúce počiny tohto „ansáblu“.
No vida! Je dobré vědět, že v ranku symfometalu nejsou ke slyšení jen paskvily typu THERION.
Sem tam se vyplatí hodit předsudky stranou a poslechnout si některé nahrávky opravdu pozorně. Někdy je z toho i velmi příjemné překvapení.
Pro HAGGARD jednoznačně hovoří schopnost opravdu vkusně zaranžovat symfonický orchestr, složit nápaditou a v některých případech i strhující skladbu (trojka „Per Apera Ad Astra“ je skutečnou lahůdkou) a citlivě vkomponovat různé vokální polohy (od chropotu až po operní ženský zpěv).
Negativum vidím, jak už uvedl Marigold, ve zvuku a rovněž ne vždy se kapele podaří udržet nastolené tempo a občas příjdou i vycpávkovější okamžiky. Ty jsou však alespoň pro mě dostatečně vykompenzovány skvělou středověkou atmosférou, kterou se HAGGARD (narozdíl od jiných) podařilo vytvořit dokonale.
Navzdory prvotní spokojenosti s novinkou nnohohlavé symfo-metalové saně nakonec převládly pocity lehké deziluze. Album je to dobré, dokonce nejlepší v dějinách HAGGARD – nejvyrovnanější, nejchytlavější, nejpropracovanější. LEČ. Nechápu dost dobře kapelu, která není schopná za celou dobu své existence zatočit se dvěma velkými pihami na kráse: příšernou kytarovou složkou a ještě příšernějším zvukem. První jeví sice náznaky zlepšení, ale stále je to jen otupělé a podlazené přizvukování klasickým nástrojům. Druhé je už typické – zahuhlané, nečisté, garážové. Pouze píseň "Observer" zní jakž takž na úrovni, ostatní kompozice se utápějí v bahně špatného zvuku a ne a ne se vymanit. Abych však pouze nehanil – "Eppur Si Muove" je velice příjemná a pro fanoušky Němců i podmanivá deska. Má silné charisma, líbivé klasické motivy a velmi pěknou vokální složku. V porovnání s novými THERION opravdový balzám na duši... Vrchol alba? Jednoznačně komorní interpretace tradicionálu "Herr Mannelig". Až se mistr Nasseri naučí psát slušné riffy a hledat kvalitní studia, budou HAGGARD skutečnou lahůdkou.
to se me snad jen zda....jak speedovy fanatik MILDA muze srovnavat pisnicku herr maneling s gamma ray?nevedel sem jestli se smat nebo brecet...obcas fakt pisou recenze hudebni ci zakomplexovany neznalkove...ale tak to bylo je a bude....
Táto kapela má u mňa tú smolu, že vždy, keď si ich pustím, dostanem chuť na PINK CREAM 69. A vždy si pustím PINK CREAM 69. Ozaj, prečo nie je na Spotify môj najobľúbenejší album od nich - Sonic Dynamite?
Zatím jen taková ochutnávka z připravovaného alba, které vyjde na konci srpna, plus dva znovu nahrané starší kousky. Ale Kanaďané svým vzletným prog metalem, odkazujícím i na to nejlepší od OPETH, dávají tušit, že se vrací ve slušné formě. Těším se.
"Ty Maďaři s tou trubkou" stále žijí a razí ten svůj atmo BM, tentokráte se střídavými úspěchy. Je to jako když při stěhování odsunete gauč, objevíte za ním zapadlé CD (nebo spíš MC?) a stisknete "play". Nové album s třicet let starou duší. Nostalgické.
Stále jsem spíše skeptický k těmto přehrávkám letitých klasik, ale je potřeba uznat, že alespoň z technického hlediska dostala legendární nahrávka osvěžující vitamínovou injekci. Otázkou ale zůstává, zda-li by nakonec nestačil slušný studiový remastering.
Před vydáním nového materiálu si připomínám album z roku 2022 a je to poslech, který mi v uších krásně dozrál. Mix postpunku, darkwave se špetkou black metalu často dává vzpomenout na ULVER v době jejich transformace.
V tom horkém spálenopoříčském sobotním odpoledni to byla láska na první poslech. A i na ty další se ukazuje, že "Vítejte v pekle" je úžasným black´n ´rollovým konglomerátem pod vlivem MOTÖRHEAD a MASTER´S HAMMER. Více takové čerstvé krve na naši scénu!
S výnimkou niekoľkých motívov a vokálu sa jedná o exkurziu v doméne kompozičnej bezradnosti a slabom zvuku. Ťažko uchopiteľný prekombinovaný a vo svojej podstate plochý materiál znie nefunkčne a zastaralo podobne ako jeho dvaja predchodcovia.