THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Jistě mi dáte zapravdu, že schůzky naslepo mají své neoddiskutovatelné kouzlo. Kouzlo neznámého láká a touha poznat onen tajemný protějšek na vlastní oči je velmi silná. Podobným způsobem jsem ten květnový čtvrtek smýšlel cestou na strahovskou větrnou hůrku i já. V klubu 007, situovaném v nevzhledné budově jedné z proslulých strahovských kolejí, si daly dostaveníčko dvě kapely vydávající svá alba u Day After Records. Domácí LANDMINE SPRING a japonští sympaťáci NINE DAYS WONDER.
Kouzlo neznámého spočívalo v takřka minimální znalosti tvorby obou uvedených kapel (nepočítaje jednu skladbu NINE DAYS WONDER staženou z internetu). Vědom si faktu, že koncerty v 007čce začínají zpravidla ve 20 hodin, dorážím na místo kolem půl osmé. V té době probíhá ještě zvuková zkouška NINE DAYS WONDER, takže se dalo lehce vydedukovat, že začátek bude asi o něco později.
Má dedukce byla správná, jelikož krátce po deváté začíná vystoupení strakonických LANDMINE SPRING. Kapela existující už bezmála deset let, s oblibou koncertující i v zahraničí, přišla s nadílkou energického emo rocku. Léty získávaná sehranost kapely se ponejvíce projevila v důmyslných kytarových linkách a silných nevtíravých melodiích, kterými jednotlivé skladby disponují. Muzika LANDMINE SPRING nepostrádá ani potřebný přímočarý tah na branku a obzvláště rytmická sekce je prdel nakopávající. Všemu vévodí nakřáple uřvaný vokál Járy Soukupa, který k této muzice sedí jak ulitý. Je pravdou, že LANDMINE SPRING nehrají nic nového, či dokonce revolučního, ale cestu, na kterou se vydali, mají prošlapanou dokonale a kvalita jejich vystoupení je z mého pohledu zcela jednoznačně zvedá nad průměr svého žánru. K instrumentálním kvalitám si ještě připočtěte fakt, že z přítomných se našel málokdo, kdo by se během té zhruba půlhodinky nudil (jestli vůbec někdo). Zajímavostí je, že nová posila na kytarovém postu v řadách táborských SUNSHINE - Jiří Kouba, přišla právě z LANDMINE SPRING.
Přestávka se příliš neprotahuje a tak, po krátkém čekání, přichází tokyjská pětice NINE DAYS WONDER. Tito právě v Praze končili své evropské turné k podpoře nové desky „With Euphoria“. Ačkoliv pojem nová deska je nutno brát s rezervou, protože materiál na ní obsažený byl pořízen už v létě 2002 a s odstupem času je licenčně vydán i v Evropě na značce Day After Records.
Radost z hudby a obrovská dávka optimismu - to je hlavní pocit, který jsem si z vystoupení těchto Japonců odnesl. Hodnotit instrumentální kvality, či propracovanost hudebních postupů je v tomto případě úplně mimo. Tímto minizamyšlením se dostávám k tomu, čím mě vlastně NINE DAYS WONDER tak zaujali. Jejich muziku bych zaškatulkoval jako přímočarý až jednoduchý rock s naivně znějícími klávesami, bez nichž bych si však tuto směs veselých rytmů nedokázal představit. Možná namítnete, že nic extra a že defacto není už o čem psát, ale existuje tady NĚCO, co tvorbu NINE DAYS WONDER povznáší nad bahno průměrnosti. Je to něco, co se mi jen velmi těžko popisuje slovy. Jsou to snad ony příjemně chytlavé a vkusné refrény a melodie? Jsou to ty naivní klávesové linky a vůbec nazvučení kláves, které jakoby vypadlo z nějaké synth popové desky z poloviny 80-tých let? Anebo je to ta zvláštní atmosféra evokující noční taneční kluby z Ameriky 70-tých let? Zní to bláznivě, ale tohle na mě z muziky této pětice působí. Obzvláště instrumentální přídavek, vyžádaný publikem, by do takové Horečky sobotní noci skvěle zapadl.
NINE DAYS WONDER logicky zahráli převážně skladby z „With Euphoria“, které nezůstávají svému názvu nic dlužny. Dvojice kytaristů/vokalistů se v jednotlivých partech vzájemně doplňuje a hlavně díky kytarovému dvouzápřahu zní skladby v živém provedení mnohem přímočařeji. O vizuální zážitek se postaral hlavně klávesista, který předváděl velmi neotřelé taneční kreace a to tak temperamentně, že spolu s ním tancoval i jeho aparát.
Třičtvrtě hodinka vyčleněna tomuto vystoupení utíká jako voda. Ještě výše uvedený přídavek a poté odchod k domovu. Věřím, že většina z přítomných si sebou odnesla alespoň kousek radosti a optimismu, kterým nás NINE DAYS WONDER bohatě obdařili.
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.