NAILS - Every Bridge Burning
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Jistě mi dáte zapravdu, že schůzky naslepo mají své neoddiskutovatelné kouzlo. Kouzlo neznámého láká a touha poznat onen tajemný protějšek na vlastní oči je velmi silná. Podobným způsobem jsem ten květnový čtvrtek smýšlel cestou na strahovskou větrnou hůrku i já. V klubu 007, situovaném v nevzhledné budově jedné z proslulých strahovských kolejí, si daly dostaveníčko dvě kapely vydávající svá alba u Day After Records. Domácí LANDMINE SPRING a japonští sympaťáci NINE DAYS WONDER.
Kouzlo neznámého spočívalo v takřka minimální znalosti tvorby obou uvedených kapel (nepočítaje jednu skladbu NINE DAYS WONDER staženou z internetu). Vědom si faktu, že koncerty v 007čce začínají zpravidla ve 20 hodin, dorážím na místo kolem půl osmé. V té době probíhá ještě zvuková zkouška NINE DAYS WONDER, takže se dalo lehce vydedukovat, že začátek bude asi o něco později.
Má dedukce byla správná, jelikož krátce po deváté začíná vystoupení strakonických LANDMINE SPRING. Kapela existující už bezmála deset let, s oblibou koncertující i v zahraničí, přišla s nadílkou energického emo rocku. Léty získávaná sehranost kapely se ponejvíce projevila v důmyslných kytarových linkách a silných nevtíravých melodiích, kterými jednotlivé skladby disponují. Muzika LANDMINE SPRING nepostrádá ani potřebný přímočarý tah na branku a obzvláště rytmická sekce je prdel nakopávající. Všemu vévodí nakřáple uřvaný vokál Járy Soukupa, který k této muzice sedí jak ulitý. Je pravdou, že LANDMINE SPRING nehrají nic nového, či dokonce revolučního, ale cestu, na kterou se vydali, mají prošlapanou dokonale a kvalita jejich vystoupení je z mého pohledu zcela jednoznačně zvedá nad průměr svého žánru. K instrumentálním kvalitám si ještě připočtěte fakt, že z přítomných se našel málokdo, kdo by se během té zhruba půlhodinky nudil (jestli vůbec někdo). Zajímavostí je, že nová posila na kytarovém postu v řadách táborských SUNSHINE - Jiří Kouba, přišla právě z LANDMINE SPRING.
Přestávka se příliš neprotahuje a tak, po krátkém čekání, přichází tokyjská pětice NINE DAYS WONDER. Tito právě v Praze končili své evropské turné k podpoře nové desky „With Euphoria“. Ačkoliv pojem nová deska je nutno brát s rezervou, protože materiál na ní obsažený byl pořízen už v létě 2002 a s odstupem času je licenčně vydán i v Evropě na značce Day After Records.
Radost z hudby a obrovská dávka optimismu - to je hlavní pocit, který jsem si z vystoupení těchto Japonců odnesl. Hodnotit instrumentální kvality, či propracovanost hudebních postupů je v tomto případě úplně mimo. Tímto minizamyšlením se dostávám k tomu, čím mě vlastně NINE DAYS WONDER tak zaujali. Jejich muziku bych zaškatulkoval jako přímočarý až jednoduchý rock s naivně znějícími klávesami, bez nichž bych si však tuto směs veselých rytmů nedokázal představit. Možná namítnete, že nic extra a že defacto není už o čem psát, ale existuje tady NĚCO, co tvorbu NINE DAYS WONDER povznáší nad bahno průměrnosti. Je to něco, co se mi jen velmi těžko popisuje slovy. Jsou to snad ony příjemně chytlavé a vkusné refrény a melodie? Jsou to ty naivní klávesové linky a vůbec nazvučení kláves, které jakoby vypadlo z nějaké synth popové desky z poloviny 80-tých let? Anebo je to ta zvláštní atmosféra evokující noční taneční kluby z Ameriky 70-tých let? Zní to bláznivě, ale tohle na mě z muziky této pětice působí. Obzvláště instrumentální přídavek, vyžádaný publikem, by do takové Horečky sobotní noci skvěle zapadl.
NINE DAYS WONDER logicky zahráli převážně skladby z „With Euphoria“, které nezůstávají svému názvu nic dlužny. Dvojice kytaristů/vokalistů se v jednotlivých partech vzájemně doplňuje a hlavně díky kytarovému dvouzápřahu zní skladby v živém provedení mnohem přímočařeji. O vizuální zážitek se postaral hlavně klávesista, který předváděl velmi neotřelé taneční kreace a to tak temperamentně, že spolu s ním tancoval i jeho aparát.
Třičtvrtě hodinka vyčleněna tomuto vystoupení utíká jako voda. Ještě výše uvedený přídavek a poté odchod k domovu. Věřím, že většina z přítomných si sebou odnesla alespoň kousek radosti a optimismu, kterým nás NINE DAYS WONDER bohatě obdařili.
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Další alternativa pro příznivce BORKNAGAR je tato parta z Rocky Mountain. Sice nic převratného, ale jízda je to patřičně ostrá i melodická, plná hezkých momentů a přesvědčivé instrumentace. I střídání growlingu a čistého vokálu je namixováno s přehledem.
Páni muzikanti, hoďte tam něco svižného a veselého, kytary ať závodí s klávesami. Dobré, to je ono. Trochu kýčovité jak ti Taliáni STAMINA. A kdo je ten starý pěvec v novém čepci? Ale, nebyl on u ROYAL HUNT? Dobře jste to skloubili, radost poslechnout.
V pátek nás čeká masivní exploze v podobě novinky německých kanonýrů, to se cítím oprávněn tvrdit už na základě luxusního čtyřpísňového EP, které obsahuje ten nejlepší melodický black / death s hnilobným pachem obinadel a lidského masa. Fans do haptáku!
A jsou zpět. Po dekádě odmlky. Opět rozjuchaní, lehce infantilní, ale hlavně maximálně kreativní a hraví. Deska, u které se prostě nejde nepohupovat do rytmu. Je v tom nezbedná nakažlivost.
Řecký instrumentální postrock, jenž koketuje s blackgazem, ambientem i cinematickou hudbou, který se nebojí ani klávesových ploch a piana. Fascinující vizuál skvěle odráží znepokojivost a melancholičnost jejich hudby.
Další španělský příspěvek do už nyní bohaté nadílky výborných doom metalových nahrávek letošního roku. „Espectres“ je klasický, dřevní a čistý doom, přesto stále velmi emotivní a prodchnutý krásně ponurou atmosférou.