Každý, kdo někdy jen trochu přičichl k vůni temné růže a odhalil třeba jen malé zákoutí temněkovové abstrakce a čistoty stylu, nemohl se nesetkat s pojmem, který dává black metalu půl svého obsahu, ba i něco víc. Jak jistě každý z vás cítí v ryzí temnotě srdečních zákoutí, je právě warpaint tím, bez čeho by dnes nemohl být black metal tím čím jest. Ale kde se vlastně vzal? Čí chorobná mysl zplodila tento důmyslný a přesto tak infernálně jednoduchý doplněk k blasfemickým rezonancím ovládajícím základní pudy lidské animality? To a nejen to bych chtěl na následujících řádkách nastínit všem, pro které není temnota jen prostá nepřítomnost elektromagnetického vlnění. Případně fotonů, jste-li zastánci korpuskulární teorie podstaty světla.

Bylo by jistě krajně naivní domnívat se, že historie svírá v osidlech jen jednoho jediného vynálezce oněch pekelných křivek zírajících na nás z byst velkých osobností scény. Stejně tak jako světlo, má i warpaint několik zdánlivě rozporuplných teorií, z nichž každá má v bodě příslušné časové derivace svůj nezanedbatelný význam pro vývoj temnoty jako takové. První teorie je zřejmá již z názvu našeho objektu výzkumu, jde o skladbu anglického sousloví. War a paint, přičemž útroby pointy nepochybně skrývají význam války a zbarvení. S lehkým odklonem do kronik můžeme zjistit, že válečné zbarvení používaly mnohé kultury pro zastrašení, případně zahnání nepřítele. Načež se dostáváme k jádru první teorie mající stejně jako světlo duální podstatu. Stačí si jen poslechnout počátky diskografií libovolných temných seskupení. Hlavní protagonisté zde mají zjevné problémy v udržení základních harmonických stupnic, ba dokonce z okolních zvuků lze soudit, že mají problémy s udržením nástrojů samotných. Volí tedy dějinami prověřený postup a nanáší na obličej silnou vrstvu heroického maziva s nadějí, že když už ne prsty, pak alespoň samotné nástroje zastraší takovou měrou, aby alespoň jednou během čtyř taktů vydaly soudný zvuk.

Výše zmíněný účel je doménou hlavně takzvaných „demáčových“ období mladých bezbožníků. Starší smečky, disponující už značnějším muzikantským umem - ve většině případů i debutním albem - pak bezezbytku využijí druhou podstatu infernálních kreseb na tváři. A sice zahnání. Jakožto protřelí muzikanti znalí ostnů, stahováků, i účelu trsátka a drhnutí akordu „E“ si již mohou dovolit větší komfort v podobě uspořádání menší bezbožné seance i pro nepočetnou hordu nájezdníků z okolních vesnic. Díky vnitrokapelní progresivitě na pochodu si ovšem uvědomují základní nedostatky v extrahované tvorbě, proto se snaží za pomoci warpaintu a děsivého zjevu zahnat posluchače co nejdále od pódia. Pokud možno do vedlejší stodoly.

Však nejen zastrašením, či zahnáním je blackmetalista živ. Stejně jako každý správný Jidáš, i on musí jíst, pít a milovat. Ač je to s podivem. A zde se projeví zásadní prvky vizuálního pojetí warpaintu. Vždyť promo fotografie k albu obletí svět! Deska je venku, turné na spadnutí, smyslné valkýry se do zkušeben jen hrnou a co lépe zakryje postupující akné, nežli silná vrstva starého dobrého pekelného paintu? Však i naše mince má rub a líc. Jsou známy případy opačného charakteru, kdy byl jedinec stižen stigmatem skoro dospělosti dříve, nežli zbytek kapely. I přes neproblematičnost situace došlo v kapele k mnohým roztržkám ze strany žárlivých spoluhráčům neboť satanem obdarovaný kapelník převyšoval svým pekelným zjevem zbytek kapely. Té se ani přes obětování drobného domácího zvířectva nepodařilo si bezbožného otce naklonit, tudíž byl podarovaný jedinec nucen vzdát se své nepřehlédnutelné výhody pro dobro kapely a skrýt koncentrovaný punc pekla pod bělostně černým závojem warpaintu. Avšak ani to situaci občas nevyřešilo. Pak již vyvolenému zbývalo jen sáhnout po noži, a s otevřenými žilami a brokovnicí v ruce, vrátit otci jeho přehnaně velkorysý dar.

Leč zanechme již povrchních klišé a vrhněme se na graficky psychologickou podstatu warpaintu. Rozhlédnete-li se ve svém rodném doupěti zleva do prava, uzříte jistě mnoho geometrických obrazců ne nepodobných těm, které trůní na obalech blackmetalových legend. Vždyť nejedno pavoučí, umrlčí či krkavčí logo, vzniklé za časů slavných dnů, nese stigmata nevídané geometrické tvořivosti a chorobné nápaditosti, pramenící nepochybně z dětství. Kdo zná spisy Mr. Freuda, jistě nemusí číst dál. Je jen zásluhou rodičů, kteří s důmyslem temnotě vlastním odepírali malému blackáťku v dětství pastelové barvy, omalovány, tuš a dokonce i voskovky!! Zůstala jen strohá křída a černá betonová ulice před domem. Ta vybičovala mladou mysl k neuvěřitelně čarokrásným výkonům hodným opravdového tvůrce podstaty antisvětelného vesmíru. Co bylo pak mladému temnotáři dočasně odebráno v dětství, vrátilo se v plné síle v dospělosti skrze obaly desek, plakáty běsnící kapely i popaintovaných tváří. Skutečná revoluce ovšem nastala až v době, kdy zjistil, že kromě černé a bílé existuje i něco jako červená, která nejenže skvěle ladí s černobílou, bezvadně s ní kontrastuje, ale hlavně, nemusí se pro ni zrovna dvakrát daleko. Stačí jen dobře nabroušený nůž. 

Poslední zásadním styčníkem, leč již trochu veřejně provařeným, je bezesporu prostá přírodymilovnost některých satanášů. Mnozí z řad blackových mystiků si správně uvědomují, že není jen nesvatý otec, ale i matka jenž nás vyvrhla z lůna, za což je jistě nutno jí vzdát potřebný hold. Proto meče, proto štíty, proto koně. Proto pagan. Touha po splynutí s přírodou byla u některých jedinců zaznamenána tak silnou (ne ovšem úplně ta nejsilnější - o té se sice nepochybuje, nicméně se o ní z morálního hlediska nediskutuje), že mnozí tmáři zatoužili po neutuchající podobnosti s ní. Jak však zajistit podobnost s něčím tak úžasným a mnohotvarým, jako je samotná příroda? Univerzální  nepsanou dohodou o nejblackmetalovějším tvoru, kterého matička země nosí. Dohodou o vyznání medvídka pandy.    

Závěrem bych si dovolil podotknout, že téma teorií warpaintu není rozhodně rozebratelné na několika stručných řádcích. Berte proto tento článek pouze jako orientační výtah mého bádání a pozorování, jehož smyslem bylo nastínit některé zcela zjevné skutečnosti. Toto jistě vděčné téma by vydalo na mnohem podrobnější studii, ovšem s uveřejněním stále otálím, neboť nejde jen o warpaint, ale i o štíty, meče, stahováky, ostny bodce, lebky, kozí hlavy, kozy bez hlavy, prasečí hlavy, prasata bez hlavy, temné róby, kožené slipy a mnoho dalších nezanedbatelných nutně potřebných relikvií. Avšak, dá-li otec nesvatý i čas drahý, určitě se nebudu snažit o utajení všech mnou objevených faktů. VIVAT BLACK METAL!!