PRVNÍ HOŘE - Achtung, Sultan!
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Když jsem tuto nahrávku slyšel poprvé, příjemně mě zahřálo u srdce, že stále ještě vznikají velmi osobité skupiny, které dokáží posunout zdánlivě vyčerpané hranice žánru zase o kus dál. Maďarští VARSO jsou nádherným příkladem toho, že originalita v rámci moderně pojaté tvrdé kytarové hudby ještě nevymřela a že se za tímto souslovím nemusí vždy schovávat jen „nu-rychlokvaška“ kopírující některého z popmetalových pěšáků první linie velkých nahrávacích společností.
VARSO se svým pojetím dotýkají jak dávno zapuštěných kovových kořenů, tak jazz’n‘metalových experimentů. Skupina vznikla již v roce 1996 jako hudební subjekt, ve kterém se snoubí častá cinkavá kytarová tappingová sóla s hutnými riffy a klávesově laděnými plochami. Další kapitolkou jest výrazná melodická basa, jež také často sklouzává k tappigovým smrštím. Do toho všeho je napasován vokál frontmana Viktora Pala. V čisté poloze mi tu a tam připomene Ozzy Osbourna (a když říkám tu a tam, myslím tím tu a tam), při growlingu však vpadává do velmi svojské polohy. Ke zvuku nemám výhrad, zní to prostě „jinak“ a velmi dobře, zvláště kovovo-medový zvuk basy, která je místy oproti kytaře až nezvykle moc v popředí.
Celé promo obsahuje 4 skladby, všechny působí celkem kompaktním dojmem, nic výrazněji nevybočuje, téměř jako by člověk poslouchal jednu písničku plnou zvratů, zajímavých kudrlinek a vyhrávek. První „Home Sweet Home“, zpočátku zvolna rozjíždějící se skladbička s výraznou basovou linkou vpředu, však brzy nabírá do pozadí vkusnou kytarovou onanii. Záhy však přechází do hutnějších riffujících poloh pronásledována zpěvem, který z čistých výšek klesá do řádně zachraptěných nížin. Ve dvojce „Entice Me“ mě po rázném začátku zaujala zurčivě zvonivá kytárka, přecházející v éterická sólíčka, ve zpěvu se opět střídá prasečí hloubkokvikot a klasický vokál. Předposlední pecka je díky převažujícímu hrdelnímu chropotu a naléhavému řvaní asi nejtvrdší a nejpřímočařejší. Závěr patří skladbě „The Point Of Honor“, což je zase taková nestandardní heavy-death fůze, ostatně jako celá produkce na „The Eastern Fashion“.
Na kotouči najdete krom hudby i multimediální přílohu čítající na neprofesionální poměry dost povedený videoklip ke skladbě „Gluelove“ z předchozího CD „Finding Deaf Ears“. Jako další bonus tu je i velké množství fotek skupiny, jak víceméně profesionálních promofotek, tak velmi domácích obrázků, které dokumentují začátky skupiny, živá vystoupení i různé pitky a soukromé akce. Rozhodně zajímavý exkurz do zákulisí skupiny.
„Eastern Fashion“ je rozhodně zajímavý a originální maďarský gulášek, s velmi výraznou chutí. Po bližším ohledání v něm najdete death metalové masité kousky, stejně tak i uzeniny pocházející spíše z rockovějších živočišných druhů to vše je zalito ve zvláštní kořeněné směsi, která voní po nějaké mě neznámé maďarské folklorní bylině. Avšak jist si nejsem tím, zda pro širokou veřejnost je tento pokrm lehce stravitelný, pro mě však výtečný gurmánský kousek.
„The Eastern Fashion“ je rozhodně zajímavý a originální maďarský gulášek, s velmi výraznou chutí. Po bližším ohledání v něm najdete death metalové masité kousky, stejně tak i uzeninu pocházející spíše z rockovějších živočišných druhů, to vše zalito ve zvláštní kořeněné směsi, která voní po nějaké mě neznámé maďarské folklórní bylině.
8,5 / 10
Viktor Pal
- zpěv
Attila Kovacs
- kytara
Attila Kiraly
- basa
Richard Kozma
- bicí
1. Home Sweet Home
2. Entice Me
3. October The 13th
4. The Point Of Honor
The Eastern Fashion (EP) (2002)
Finding Deaf Ears (2001)
Athlectica Devla (1999)
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Atmosférický black metal / post-metal. Hodně odlehčená produkce plná vybrnkávaček, náladových pasáží a košatých atmosférických vsuvek. Zuby se moc necení, možná občas mléčné jedničky. Příjemný poslech, vyloženou hitovku však na "Succumb" nenajdete.
Šíleně plodný oneman projekt, Aaron Edge se utrhl ze řetězu s sází jednu desku za druhou. "Agglomeration" je třetí z letošních již pěti alb. A překvapivě to drží slušnou kvalitu. Pokud tedy máte rádi dusivý sludge doom s výbuchy disonantního šílenství.
Hulváti z Jura sú takí naši DARKTHRONE: o pol generácie mladší a s koreňmi v grinde miesto blacku, no doživotne verní metalovej klasike (s čoraz hrubším zvukom). „Kromaňon“ a „Abeceda nenávistí“ sa zapíšu do zlatého fondu. Zbytok asi nie, čo vôbec nevadí.
Oproti EP "God Made Me An Animal" ubral Greg Puciato (ex-THE DILLINGER ESCAPE PLAN), ale i skupina jako celek, na nekompromisnosti, objevují se více i zpěvné a melodické polohy, nicméně je to stále hodně nasraný a uřvaný post-hardcore té nejvyšší kvality.
Strhující rozsáhlé kompozice, které buď zcela pohltí, nebo unudí. Já se hlásím k první možnosti. Je to jako snové divadlo severského death metalu. Za mě je to zatím rozhodně jedna z nejzajímavějších desek letošního roku.
Singl „Winter Storm Vigilantes“ je povedená záležitost, která byla slibnou návnadou na nové album. Velká očekávání byla nakonec zbytečná. S trochou dobré vůle se na albu najdou dvě další slušné skladby, jinak je to stále ten samý a nenápaditý kolovrátek.