OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Co má člověk psát o jedné ze svých navýsost oblíbených kapel, aby si vyloženě nesral do huby a nevypadalo to blbě? Tak uvidíme, no... První, co uvidíte, je obal od Deathera, který je obzvlášť povedený, stejně jako celý design bookletu. Fakt, že zatím poslední počin olomouckých bezbožných kazatelů pravdy nenabubnoval jejich současný bicman Jirka, považuji za zásadní slabinu tohoto počinu. Ne, že by hostující Olda neodvedl dobrou práci, ale Jirka je prostě lepší a nedá se svítit. Mrkněte se na koncertě a musíte mi dát za pravdu. Jinak se od doby The Desperation GODLESS TRUTH vyvinuli k progresivnějšímu a pestřejšímu tvaru deathmetalu, což můžete sami při poslechu tohoto CD porovnat, když si poslechnete instrumentálku June 1994, která dobu The Desperation nenásilně evokuje, a srovnáte tu náladu s feelingem Camelot či ostatních „nových“ skladeb. Dneska už jsou GODLESS TRUTH zase trochu dál, ale v momentě, kdy vydali Burning Existence, to bylo určitě jedno z cca tří nejlepších CD, co z naší scény za poslední dobu vylezly. Nebudeme se hádat o to, co byly ty řekněme další dvě, ale spíš podotknu, že ačkoli to na CD zní dobře, mohl být zvuk hutnější (Exponent). Nemluvě o už zmíněných bicích prostě GODLESS TRUTH znějí naživo agresivněji a živelněji. Na CD je to poněkud uhlazené, i když jinak velmi dobré. Kytarový rukopis Petra se nezapře a tehdy nový člen Michael taky přidal své. Je znát, že kluci nevkládají do své muziky jen tu touhu po agresivním vyznění, ale i slušnou dávku citu pro věc, což se markantně projevuje např. v rozjezdu mé oblíbené Feeble Minded.
Jinak z celkem deseti věcí je každá osobitá a muzika GODLESS TRUTH se rychle vryje do paměti. Zdendovy texty jsou zajímavé a je to dobře odvedená práce i po stránce jazykové, což je velké plus. Ať už to je No Reason To Die nebo Avoiding Black Mass, každá věc má svou stavbu a charakteristické momenty, což je faktor, který tvorbě mnoha dalších (nejen našich) deathových kapel chybí. No a co tedy na závěr, když už z Godlessů takhle nepokrytě slintám? Hmm, kromě faktu, že tohle CD je dost dobré, je tu ještě fakt, že mohlo být lepší a pevně doufám, že další počin lepší bude, takže se hoši snažte...
9,5 / 10
1. Burning Existence
2. Indeed Painful
3. Disgusted Camellot
4. No Reason To Die
5. Feebleminded
6. Gruesome Awakening
7. June 1994
8. Fatal Preacher
Too Late To Stop My Hate (EP) (2010)
Arrogance of Supreme Power (2004)
selfRealization (2001)
Burning Existence (1999)
Desperation (1998)
Na svojí dobu úžasný počin. Jedna z mých nejoblíbenějších nahrávek té doby.
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.