Pražský Fringe Festival, jakožto variace na obdobné zahraniční festivaly, představil již potřetí alternativní divadelní soubory z celého světa tentokrát v převažujícím zastoupení anglo-americké provenience. Proměna je dalším pokusem o divadelní adaptaci Kafkova poněkud zvláštního a nesnáze proniknutelného literárního odkazu s charakteristickým leitmotivem provázejícím celou autorovu literární dráhu – totiž pocitem odcizenosti, neschopnosti komunikace a iracionálních překážek v konečném důsledku přerůstající v alegorii člověka svíraného okovy všednosti a společenských a ekonomických konvencí. Obchodní cestující Řehoř Samsa žijící s rodiči a sestrou, které finančně podporuje, se jednoho rána probouzí a zjišťuje, že se proměnil v ohyzdný hmyz. Jeho proměna pokračuje i nadále, její těžiště se však přesouvá z fyzické roviny do oblasti psychiky a nutí jej vyrovnat se se stavem, jenž přináší naprosto odlišné vnímání světa a neprodyšně jej před okolním světem uzavírá ve vlastním nitru bez možnosti vyjádřit své já jinak než nesrozumitelnými pazvuky. Procesu proměny není v přeneseném slova smyslu ušetřen ani zbytek rodiny, mezi níž a bývalým synem vyrůstá zeď strachu, nenávisti a pocitů hnusu a která nakonec rezignuje na pokusy začít znovu a dát smysl své existenci.

Newyorská divadelní společnosti Black Moon Theatre Company se v případě této adaptace pokusila o vysoce stylizované a poněkud experimentální ztvárnění předlohy prostřednictvím kombinace živého divadla a předtočených filmových pasáží se silnými doteky expresivity černobílého filmu 30. let a tíživého hudební doprovodu. Režie zvolila velmi minimalistické zpracování nejen co do ztvárnění celé scény, ale současně v množství postav objevujících se na jevišti.  Samotný děj je vyprávěn promítáním každodenního stereotypu domácnosti na plátno v pozadí scény a promyšlený střih umožňuje i dvěma zbývajícím živým hercům (sestře a matce) vystoupit v příhodných momentech z anonymity a téměř hmatatelné nedosažitelnosti plátna do přímého kontaktu s Řehořem, čímž dochází k zajímavému a originálnímu kontrastu mezi dvěma protikladnými světy a zdůraznění pocitů vykořeněnosti. Právě multimedialita projektu umožnila podtrhnout a vysunout do popředí jinak obtížně definovatelné emocionální rozpoložení a výpovědi pohybující se víceméně v rovině abstrakce.

Živé herecké výkony jsou velmi úsporné a v případě Jaye Guassoina (Řehoř Samsa), který  se plazí po svém pokoji jednou jako agresivní zvíře, podruhé jako bojácný a titěrný tvor skrčený v koutě nabité sugestivním dojmem stísněnosti. Není třeba zbytečných dialogů. Vše je založeno na řeči těla a vizuální „noir“ stylizaci, počínaje kulisami a konče kostýmy a nasvícením scény. Téměř celá adaptace je sólovým partem Řehoře Samsy, který prochází strmými fázemi duševního rozpoložení a současně touží po kontaktu s osobami na plátně, jenž je téměř nemožný.

Metamorphosis nabízí zajímavý a především originální vhled do alternativního světa moderního divadla a multimediální zpracování projektu značně rozšiřuje vyjadřovací prostředky a z nich vyplývající možnosti interpretace Kafkových idejí a promyšleně útočí na lidské smysly. Aktuální adaptace je ryze subjektivní záležitostí s temnou atmosférou a místy až s agresivním vizuálním dojmem. Pokud tedy budete mít možnost shlédnout kteroukoliv z her této divadelní společnosti, pak neváhejte. Odměnou vám  bude minimálně nevšední zkušenost. Já jsem odcházel plně uspokojen.