PRVNÍ HOŘE - Achtung, Sultan!
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Kam až NIGHTWISH katapultovala letošní horká novinka „Once“ jistě netřeba znovu připomínat. Prodeje se nezastaví, jedna vítězná anketa stíhá druhou, fanoušci kapele zobou z rukou, ze kterých plnými hrstěmi rozhazuje svou návnadu v podobě chytlavého symfometalu plného pompy s neodmyslitelnou korunkou v podobě Tarjina klasicky vyškoleného vokálu. Kovový trůn je nadosah, možná si to sami ještě plně neuvědomují a možná už se podobná situace nikdy nebude opakovat. Vrcholy mohou být různé, ten umělecký má už „Noční přání“ zřejmě za sebou, ten komerční je však tady právě teď. Kdy jindy najít vhodnější záminku pro ohlédnutí za poměrně bohatou historií tělesa? K dispozici nám budou bubeník Jukka Nevalainen, ale především samotný principál Tuomas Holopainen. Vzpomínání může začít...
Jak známo, všichni finové jsou tak trochu ujetí alkoholici, skrz na skrz načichlí nejen jakýmkoliv alkoholem co je právě k mání, nýbrž i nikdy neutuchající depkou strašící v jejich hlavách s permanentní zuřivostí. A slavný Tuomas není jiný, to zjistíte poměrně záhy. Větší část vzpomínání se odehrává v chatě na břehu jezera, kde náš pamětník buď trápí loďku poháněnou motorem, nebo naopak spořádaně klade myšlenky před kameru a „šátkaře alias čekatele na pleš“ Nevalainena. Nejúsměvnější je pochopitelně nejranější období - jakýsi koncert pro spolužáky, kde obtloustlá Tarja pěje do veselého muzicírování krátkovlasých klučíků jasně vítězí. Mistr „Každý Den Jiná Barva Vlasů“ Holopainen s námi projde historii kapely krok za krokem, desku po desce. Dostaneme se na nejrůznější festivaly a koncertní pódia, do míst, kam se jinak probojuje opravdu málokdo. Vděčné vzpomínky plné alkoholu, jak už jsem vzpomínal výše, NIGHTWISH také znají a když si uvědomíte, že skupina svoji slávu ochutnala poměrně v mladém věku, bude vám jasné, že život na turné probíhal většinou formou nikdy nekončícího večírku. Z toho ta spousta excesů, která jistě překvapí všechny, co naše holobrádky dosud považovali za metalové rychlé šípy. Poměrně bizardní je například scénka, kdy totálně „zkaleného“ Tuomase táhnou další dva členové jakýmsi festivalem, je časné ráno, pozorná ochranka přikluše, cože to tu tropí za virvál, ovšem když pozná „slavného“ opilce, vyklízí bojiště. Tuomas se ještě stihne přitulit k peřině a tím pro něj svět končí.
Velký zlom je na skupině znát příchodem zkušeného baskytaristy Marco Hietala v roce 2001. Pochopitelně, lze jej vytušit především na rytmice, hojněji využívaném mužském zpěvu (Marco dokazuje svůj um nejednou i totálně „ztřískaný“). Neboť co se týká střídmosti v pití, je tenhle veselý brach spíš pivním buldozerem, což moc hezky dokumentuje sestřih, kdy kamera zabírá pouze jeho občerstvování mezi skladbami. Piva mizí, jazyk vázne, pořád však hraje jako ďas - to je tenhle „chlapík“ v kostce.
Čím byla ve své době Doro Pesch, je dnes pro metalovou omladinu zpěvačka Tarja. Osobně jsem měl tu čest s ní prohodit pár slov v roce 1999, kdy NIGHTWISH předskakovali před RAGE v sousedním Německu a ručím vám za to, že pokud ji uvidíte nenamalovanou a „nepřichystanou“, určitě byste v ní nehledali tu „femme fatale“, která pak se svými „klučíky“ vystoupí na jeviště. Pokud nevěříte, budete mít několik možností se o tom přesvědčit pomocí „nachytávek“ u její přípravy na show. Při následných kalbách pochopitelně většinou chybí, neb hlas potřebuje náležitý odpočinek, takže krom životosprávy je nutná i koňská dávka spánku. Extravagantní kostýmy někdy dost „ubližují“ (například bílý „komplítek“ je hodně hustý), ovšem alespoň je vidět, že ruce má tahle „bytůstka“ pořádné...
Je tu samozřejmě ještě něco bonusů: spousta fotek, dvě videa (jedno povedené k „Over The Hills And Far Away“, druhé dětinské na „End Of All Hope“), rozhovor pro brazilskou MTV, ale především dva koncertní mini záznamy. A zatímco vystoupení z předloňského „Summer Breeze“ je evidentně upravováno, masterováno a zřejmě i vydatně opraveno ve Finnvoxu Mika Jussilou (však se také pyšní plným prostorovým zvukem a využitím celé soupravy vašeho domácího kina), když takto načinčané postrádá veškerou „živelnost“, Tarjin zpěv se ztrácí pod přívalem sborů pouštěných z pásu a zvuková stopa často nesouhlasí s dějem na jevišti právě probíhajícím, je norská pětiskladbová „klubovka“ vybavena sice jen mizerným zvukem i obrazem, zato přirozeně dýchá a rozhodně na vlastní kůži nepoznala nůžek korektora. Zkrátka opravdový a skutečný projev současných NIGHTWISH živě, byť pochopitelně bez upravených poměrů jednotlivých nástrojů. Vyberte, co je vašemu naturelu bližší, osobně preferuji pravdu, byť má oproti studiovému hávu holý zadek.
Rozhodně zajímavý dokumentární náhled přímo do kuchyně NIGHTWISH, ještě blížeji, do života Tuomase Holopainena. Muziky se příliš nedočkáme, zato spousty scének ze života za scénou. Aneb jak to dopadá, když mladí a neklidní sklízí slávu a někdy si tak úplně nejsou jistí, co s ní počít.
1. "End Of Innocence" documentary
2. "4th Of July In Norway" live footage
3. "Summer Breeze" live footage
4. "MTV Brazil" interview
5. "End Of All Hope" music video
6. "Over The Hills And Far Away" music video
7. Photo Gallery
Yesterwynde (2024)
Human. :II: Nature. (2020)
Decades: Live in Buenos Aires (2019)
Vehicle Of Spirit (live) (2017)
Endless Forms Most Beautiful (2015)
Showtime, Storytime (CD, DVD) (2013)
Imaginaerum (2011)
Dark Passion Play (2007)
Wish I Had an Angel (EP) (2004)
Once (2004)
End Of Innocence (DVD) (2003)
Century Child (2002)
Over The Hills And Far Away (EP) (2001)
From Wishes To Eternity (CD,VHS,DVD) (2001)
Wishmaster (2000)
Oceanborn (1998)
Angels Fall First (1996)
Vydáno: 2003
Vydavatel: Spinefarm Records / Drakkar / BMG
Stopáž: přes 200 m
INFO:
Screen: PAL 16:9 anamorphic, 16:9, 4:3
Sound: Dolby Digital 2.0 and 5.1
Region: All
Language & Subtitles: see below
Disc type: DVD-9
-bez slovního hodnocení-
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Atmosférický black metal / post-metal. Hodně odlehčená produkce plná vybrnkávaček, náladových pasáží a košatých atmosférických vsuvek. Zuby se moc necení, možná občas mléčné jedničky. Příjemný poslech, vyloženou hitovku však na "Succumb" nenajdete.
Šíleně plodný oneman projekt, Aaron Edge se utrhl ze řetězu s sází jednu desku za druhou. "Agglomeration" je třetí z letošních již pěti alb. A překvapivě to drží slušnou kvalitu. Pokud tedy máte rádi dusivý sludge doom s výbuchy disonantního šílenství.
Hulváti z Jura sú takí naši DARKTHRONE: o pol generácie mladší a s koreňmi v grinde miesto blacku, no doživotne verní metalovej klasike (s čoraz hrubším zvukom). „Kromaňon“ a „Abeceda nenávistí“ sa zapíšu do zlatého fondu. Zbytok asi nie, čo vôbec nevadí.
Oproti EP "God Made Me An Animal" ubral Greg Puciato (ex-THE DILLINGER ESCAPE PLAN), ale i skupina jako celek, na nekompromisnosti, objevují se více i zpěvné a melodické polohy, nicméně je to stále hodně nasraný a uřvaný post-hardcore té nejvyšší kvality.
Strhující rozsáhlé kompozice, které buď zcela pohltí, nebo unudí. Já se hlásím k první možnosti. Je to jako snové divadlo severského death metalu. Za mě je to zatím rozhodně jedna z nejzajímavějších desek letošního roku.
Singl „Winter Storm Vigilantes“ je povedená záležitost, která byla slibnou návnadou na nové album. Velká očekávání byla nakonec zbytečná. S trochou dobré vůle se na albu najdou dvě další slušné skladby, jinak je to stále ten samý a nenápaditý kolovrátek.