Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Američané HAWTHORNE HEIGHTS se zformovali na sklonku roku 2001v Daytonu, stát Ohio. Kapela, která označuje svou tvorbu jako „post hardcore and screamo“ podepsala loni smlouvu na vydání první desky s firmou Victory Records. Jejich debut „The Silence In Black And White“ vznikl v chicagských studiích v průběhu letošní zimy a obsahuje jedenáct více méně vyrovnaných kompozic, představujících muziku, která se pohybuje kdesi na hraně mezi standardním středoškolským neo-punkem amerického vidlákova ( SUM 41 ) a kalifornským nu-metalem (PAPA ROACH). Přičemž první styl převládá.
Zkrátka taková obyčejná každodenní záležitost z MTV. Jednoduché, veselé skladby s nenáročnými texty. Neustále se nabalující nové a novější a nejnovější popěvky plynoucí v každé skladbě pořád dál a dál a dál dopředu až někam k okraji špenátových polí jižního Illinois. Vše je neuvěřitelně nekomplikované, ale bez potřebné síly a opravdovosti. K čemu je, když v každé skladbě zpěvák naléhavě a bezustání sténá melodické, melodičtější a nejmelodičtější pasáže, když to celé jde jedním uchem dovnitř a druhým ven? Jeho ukníkaný rádoby vroucný projev mi přijde po čtvrté skladbě nepříjemný a po osmé již nesnesitelný. Občas jej doplňuje drsňáckým řvaním druhý hlas. To když se kytarista rozhodne vyvztekat a postěžovat si na zničené dětství. Vše je neuvěřitelně sterilní, předvídatelné a neoriginální. Už si ani nepamatuji kolik takovýchto kapel proudí každý den hudebními TV kanály.
Zkrátka HAWTHORNE HEIGHTS nahráli album, které si tak můžou pouštět američtí tlouštíci na svých zahradách při grilování řádně naducaných steaků.
CD k recenzi poskytli Day After records
Dneska je mejdan u Kevina, tak se chlapí stavte, budem grilovat, máma udělá punč a co víc, možná přijdou i roztleskávačky!
2,5 / 10
JT Woodruff
- vokály, kytara
Micah Carli
- kytara
Casey Calvert
- kytara
Matt Ridenour
- basa
Eron Bucciarelli
- bicí
1. Life On Standby
2. Dissolve And Decay
3. Niki FM
4. The Transition
5. Blue Burns Orange
6. Silver Bullet
7. Screenwriting An Apology
8. Ohio Is For Lovers
9. Wake Up Call
10. Sandpaper And Silk
11. Speeding Up The Octaves
The Silence In Black And White (2004)
Vydáno: 2004
Vydavatel: Victory Records / Day After
Stopáž: 43:00
Rakouská brutální parta si za tematickou oblast své tvorby vybrala sériové vrahy. Je tedy asi logické, že těžiště i jejich třetího alba je deathgrindový nářez. A je to slušná porce třeba pro příznivce belgických ABORTED.
Klasický "Rogga" Johansson a jeho user-friendly death metal. Letos sice nemá oslnivou formu (viz slabší PAGANIZER), ale stále je to se ctí. Minulá deska byla lepší, ale i tady si skalní fanoušek najde to své. Hned po prvním poslechu vidíte všechny karty.
Trochu emařiny, trochu punkrocku a špetka indie melancholie. KOVADLINA řiznutá CARCIO RADIO. Ve výsledku celkem pozitivní vibe. Nová kapela se staronovými tvářemi a Banánem u mikrofonu. Hardcorovější MŇÁGA? Možná.
Tahle britská parta si prostě musí vybrat co chce. Koncept, ve kterém střídáte mělký emotivní rock a temnou post metalovou vlnu šilhající po blackaze v konečném důsledku působí jako zmatlaný dort od Pejska a Kočičky.
Nesúhlasím úplne s kolegom Shnoffom, že „PowerNerd“ je „ezo“. Devinovej potrhlosti je v textoch síce dosť, no v prvom rade ide o priamočiary prog’n'roll, ktorý strhne a baví od začiatku až do konca. Ad koniec: na „Ruby Quaker“ sa už so Shnoffom zhodneme.
Devinovu sólovou tvorbu buď milujete nebo je vám lhostejná. Nenávidět Devina nějak nelze. PowerNerd je asi očekávatelný, vrstevnatý ezo prog opus, který potěšil, ale nijak mě na lopatky nepoložil. Kromě songu "Ruby Quaker" ovšem. To je šleha jako kráva.
Hvězda za rok třicetiletých Jezdců jakoby po druhém dechu na albu "Der Rote Reiter" (2017) znovu začínala blednout. Po ukrutné nudě z divného alba "The Divine Horsemen" (2021) je toto EP už druhou studiovou nahrávkou, ale stále se neděje nic vzrušujícího.
