Historie hard rockové kapely SKID ROW z New Jersey dokazuje, jak je v hudebním businessu úspěch a sláva pomíjivá. Tato žhavá raketa se prohnala americkou scénou přelomu 80. a 90. let a patřila ke kapelám, o kterých se v devětaosmdesátém šeptalo, že budou těmi jenž v devadesátých letech ponesou pomyslné žezlo úspěchu. To v kapele ještě působil excentický playboy Sebastian Bach, divoký gauner s tváří anděla a hlasem sirény, který se později ukázal přes svůj veškerý pěvecký talent největším závažím a důvodem k dlouhé pauze mezi prvními třemi a zde recenzovaným čtvrtým albem. SKID ROW měli za sebou dvě platinová alba a sice bezejmenný debut a o dva roky mladší „Slave To The Grind“ z jednadevadesátého, když stanuli na svém hudebním vrcholu. Na druhé desce oproti debutu přitvrdili a svůj koráb nakormidlovali od bonjoviovské nálepky „fabrika na hity“ k nahuštěným power metalovým břehům. Na kterých už se váleli třeba takový Bushovi ARMORED SAINT či howeovští METAL CHURCH. Obě desky SKID ROW byly plné kvalitních skladeb a kapela bodovala ve všelijakých mainstreamových žebříčcích a patřila k nejčastěji prosazovaným souborům na obálkách časopisů a ve světových hudebních kanálech. SKID ROW tehdy hráli na MONSTERS OF ROCK ´92 v Donningtonu jako druzí hlavní po IRON MAIDEN a předkapelu jim tehdy dělali jak diovsky dehumanizovaní BLACK SABBATH, tak SLAYER i několikrát zkolabovaný karmínový idol se svými W.A.S.P. . Sám Bach v dobových rozhovorech tvrdil, že je kapela tak populární, že se ve své vile musí plazit když se mu chce projít chodbou na záchod . Fanoušci (fanynky) byli zkrátka všude. Jak je dobře známo, rockový svět se v první půlce minulé dekády prudce měnil, a tak ani SKID ROW nechtěli zůstat stát. V jejich případě však změna dopadla ze všech klasických US hard rockových kapel nejtragičtěji. Třetí deska „Subhuman Race“ byla neuvěřitelně nudná, nepravdivá a celá jakoby z donucení koketující s módním grungem. Propadla jak komerčně, tak umělecky. Staré fans zklamala a nové si nezískala. V šestadevadesátem se rozhádaná kapela neúspěchem rozpadá, aby z ní byl nejdříve vyhozen nesnesitelný arogantčík Bach. Zbytek SKID ROW si dává pauzu, kterou přerušilo až nalezení vhodné náhrady, kterou se v roce 2001 stal Johny Solinger.

Dlouho avizovaný comeback spatřil světlo světa na podzim loňského roku a předcházela ho pověst opětovného návratu k razantnímu materiálu z období „Slave To The Grind“. Jedná se o celkem podařený a moderně znějící chlapácký power rock s mnoha chytlavými momenty. Deska nazvaná „Thickskin“ obsahuje poctivý hard rock, který sice kapsáčovitou americkou veřejnost neohromí, ale rozhodně potěší příznivce ranného období kapely. Hlavním skladatelům a šéfům souboru jmenovitě kytaristovi Dave „Snake“ Sabovi a baskytaristovi Rachelu Bolanovi se podařilo složit a nahrát kvalitní a v rámci stylově shodných kapel konkurenceschopný materiál . Johny Solinger není sice tak excelentním zpěvákem a výrazným frontmanem jako Sebastian Bach, ale v žádném případě pokles laťky u něj není zas až tak zaznamenání hodný. Rozdíl je v tom, že se Johny oproti Bachovi tak často nepouští do vysokých poloh, drží se spíš sytější, pevnější nižší hlasové polohy, jaká je známá třeba u Zachary Stevense (dříve SAVATAGE). Deska obsahuje riffově narvané fláky jako „Down From Underground“, „Hittin´ The Wall“ či titulní kousek. Razantní hity s mocnými refrény „Ghost“ a „Born A Beggar“ i balady z nichž některé jsou povedenější více – „See You Around“ a některé méně – „One Light“. Jako třešnička na dortu pak nová verze dávného ploužákového monstrhitu „I Remember You“, tentokrát v rychlém nářezovém provedení. Kapela svůj vysoký kredit letos potvrdila i Evropě na jarním turné, kde očití svědkové Berlínské zastávky hovoří o fenomenální koncertní formě.

Je skvělé, když se tak talentované kapele, jakou SKID ROW vždycky byli, zadaří návrat v podobě kvalitního materiálu a ještě lepších koncertů. Kapela se sice už nikdy nedostane do zorného úhlu velkých nahrávacích firem a už nikdy neosloví rockové publikum v takovém měřítku jako před 12–15 lety , ale určitě si užije ještě spoustu legrace a kvalitních koncertů. Protože „absolutní vnitřní pohoda“ je to o čem teď nadšeně hovoří vůdčí postava SKID ROW Dave Sabo, který si bezproblémovost a píli nového frontmana Johny Solingera nemůže vynachválit. „Byli jsme hvězdy, dnes jsme kamarádi co hrají muziku která je baví“!