Pro drtivou většinu českých příznivců jsou BLOODY SIGN ze země žabožroutů zatím jen nepříliš známým pojmem. Návštěvníci nejrůznějších podzemních akcí už ale Francouze mohli zaregistrovat na zdejších pódiích po boku kapel AVENGER a MORTIFILIA, nebo alespoň jako jedno z jmen, které má tento rok obohatit sestavu Open Hell Festu ve Volyni. Vzhledem k uvedené neinformovanosti si na úvod dovolím mikroskopický exkurz do historie kapely.

BLOODY SIGN byli založeni někdy na přelomu let 1995/1996, na svém kontě mají čtyři demo nahrávky a v současné době hledají vydavatele pro své aktuální album „Vana Vigala Loďts“. Svůj muzikantský um s vervou vrhli do křížení black a death metalu, když větší důraz jednoznačně kladou na death metalovou složku věci. Recenzované CD sice obsahuje osm skladeb, ale jen pět z nich lze považovat za regulérní (máme zde totiž jedno intro, živě zahranou skladbu a pak také cover od pozoruhodné kapely: PESTILENCE – „Parricide“ z kultovního alba „Malleus Maleficarum“ z roku 1988). Materiál zachycený na „Vana Vigala Loďts“ rozhodně nepostrádá agresivitu, nasazení a potřebnou metalovou tvrdost, ale také je bohužel prostý momentu překvapení a trpí závažným deficitem oživujících nápadů. Je zde sice patrná snaha o různé rytmické zvraty, případně melodické záchvěvy, jako třeba v první skladbě „Possessed By The Ancient Earth“, ale i tato oživení se začínají v dalších skladbách opakovat a opět vrhají celou desku do vod průměrnosti a tuctovosti. Je škoda, že zpěvák Hagend se orientuje jen na jednu hlasovou polohu a nepokouší se se svým vokálem více pracovat, zrovna tak kytaristé mají v zásobě pouze pár repetitivních riffů a do sólových výjezdů se pouští jen svátečně (čestná výjimka budiž „Conquering Pain“). Co si pánové mohli odpustit, je říhnutí na konci sedmé skladby „Banished“ (v souvislosti s touto zbytečností se mi vybaví jméno jejich třetího dema – „Primitive Horde“ – že by dokonce autobiografický název?).

BLOODY SIGN natočili jenom jedno z dlouhé řady průměrných alb, které nemá výraznější šanci uspět a získat pozornost širší veřejnosti. Pamatujme však, že Francouzi jsou pouze na začátku své kariéry a všechno mají ještě před sebou. Doufejme, že vytoužená nahrávací smlouva na sebe nenechá dlouho čekat a bude impulsem a zároveň motivací pro budoucí proces zkvalitňování jejich tvorby.