OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Němečtí BLIND GUARDIAN jsou bráni jako jeden z hlavních vlivů při formování evropské speedmetalové scény. I když se v dnešní době pohybují v trochu jiné hudební oblasti, jejich starší desky jsou mezi fanoušky stále populární a z odkazu krefeldských čerpá i nadále velké množství kapel. V případě některých jedinců se obdiv přeměnil až v jakési „zbožštění“ a proto se nelze divit, že se kapela dočkala i tributního CD.
Narozdíl od řadového alba se v tomto případě nemusíme zabývat nějakým skrytým konceptem, nebo myšlenkou, které by měl posluchač na desce najít - jedná se o kompilaci, takže si pojďme jednotlivé skladby rozebrat pěkně pod drobnohledem. Písně, které si skupiny vybraly k interpretaci, jsou v originále (díky svědomitému přístupu BG) bezchybné, takže pouhé přehrání původní verze by se rovnalo předem prohrané partii. Naštěstí si většina kapel tento fakt uvědomila a hudebníci si jednotlivé skladby přizpůsobili k obrazu svému.
Nejčastěji používaným odlišným prvkem je jiný typ zpěvu (skřehot, nebo ženský hlas) - zrovna tuto dvojkombinaci zvládli výborně GALADRIEL v písničce „The Hobbit“. Ukazuje se, že BG neovlivnili jen speedmetalovou scénu, ale že na jejich hudbě vyrůstali i kapely hrající tvrdší žánry - viz. ACRIMONY, DELIRIOUS, JORMUNDGARD nebo FAIRYTALE - neznám jejich původní tvorbu, ale podle typického skřehotání bych je všechny tipoval na blackmetalová seskupení.
Pozoruhodně se svého úkolu zhostili českobrodští CRUEL, kteří místo jedné skladby zpracovali hned tři. Výsledkem je zajímavé medley „Last Tales From The Twilight Valhalla“. Škoda jen, že dobrý nápad nejde ruku v ruce s výsledkem - ten poněkud pokulhává díky slabším pěveckým výkonům. Naopak po této stránce jsou skvěle zvládnuty úvodní dvě písně - DEAD POETS SOCIETY s „The Last Candle“ a SALAMANDRA s „A Past And Future Secret“. Zpěvák DPS je barvou hlasu Hansimu velmi podobný a jejich interpretace je originálu zdaleka nejbližší. Nikterak nezaostávají ani TWILIGHT HALL a jejich „Imaginations From The Other Side" - další velmi podařená věc. Celkem dvakrát máme možnost slyšet hit „Theatre Of Pain“. Nabízí se zde srovnání ženský (SYRIUS) vs. mužský hlas (FATE KEEPER). Já osobně bych to viděl zhruba tak na plichtu. Méně zdařilá provedení skladeb mají na svědomí kapely BLACKENED, DELIRIOUS a CLONE. Nejedná se o nějaké vyložené průšvihy, ale na první poslech je jasné, o kolik proti původním verzím zaostávají.
Toto tributní CD je sympatický počin. Již podle zúčastněných kapel se dala tušit vysoká kvalita a myslím si, že se očekávání naplnila. Pro ortodoxní fanoušky určitě povinnost, pro ty ostatní, kteří touto kapelou tolik nežijí, je to určitě dobrý prostředek pro připomenutí starších alb, která se na jejich playlistu již nevyskytují tak často jako dříve.
Dobrý nápad vydat toto CD. Výborná hudba v podání talentovaných kapel. Rozhodně nezklame.
1. DEAD POETS SOCIETY - The Last Candle
2. SALAMANDRA - A Past And Future Secret
3. ACRIMONY - And The Story Ends
4. BLACKENED - Another Holy War
5. CRUEL - Last Tales From The Twilight Valhalla
6. GALADRIEL - The Bard's Song (The Hobbit)
7. TWILIGHT HALL - Imaginations From The Other Side
8. DELIRIOUS - Majesty
9. SYRIUS - Theatre Of Pain
10. CLONE - Welcome To Dying
11. JORMUNDGARD - Follow The Blind
12. FAIRYTALE - Lost In The Twilight Hall
13. THE ARROW - Time What Is Time
14. FATE KEEPER - Theatre Of Pain
-bez slovního hodnocení-
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.